Investiční životní pojištění aneb když zneplatnění smlouvy nenaplní kýžená očekávání

Právo je obecně vystavěno na zásadě in favorem contractus preferující platnost smluv před jejich neplatností.[2] Absolutní neplatnost proto představuje velmi závažný následek vadnosti smlouvy a jako k takové by k ní mělo být přistupováno pouze ve výjimečných případech. Což je současně dáno také jejími praktickými dopady, které mohou být spotřebiteli jen těžko předvídatelné a bez právní pomoci řešitelné. Přesto však soudy v několika případech absolutní neplatnost smlouvy konstatovaly. A finanční následky s neplatností spojené pravděpodobně překvapily nejednoho spotřebitele.

Účel produktu investičního životního pojištění

Investiční životní pojištění, jak už jeho název napovídá, je produktem kombinovaným. Cílem IŽP je tedy naplnit několik zájmů pojistníka, aniž by si ve vztahu ke každému z nich musel sjednávat samostatnou smlouvu. První část produktu představuje pojištění rizik a spotřebiteli zajišťuje pojistnou ochranu v případě vzniku pojistné události představované nejčastěji smrtí či dosažením určitého věku. Dále však může pojistná část zahrnovat také pojištění úrazové, finančně chránící spotřebitele před následky úrazů či závažných onemocnění.

Druhá část produktu IŽP je tvořena složkou investiční zaměřující se zejména na zhodnocení prostředků, které jsou spotřebitelem průběžně vkládány a následně investovány do předem zvolených podílových fondů. O předpokládaném vývoji investice jsou spotřebitelé informováni prostřednictvím pojišťovnami pravidelně zasílaných výročních dopisů obsahujících modelaci předpokládaného vývoje pojištění v čase. Výše návratnosti investice se však odvíjí zejména od situace na finančních trzích v průběhu trvání smlouvy, která může být ovlivněna někdy jen těžko předvídatelnými faktory, jakým je například současná pandemie onemocnění COVID-19. Navzdory možným výkyvům finančních trhů by však spotřebitelé neměli ve vztahu ke svým pojistným smlouvám činit ukvapená rozhodnutí, nejvíce totiž mohou zpravidla tratit, pokud se rozhodnou smlouvu ukončit předčasně.

Dopady zneplatnění pojistné smlouvy 

Produkt IŽP je koncipován jako produkt dlouhodobý a doba trvání smlouvy se obvykle pohybuje v řádu několika desítek let. Pokud tedy spotřebitel uzavře smlouvu investičního životního pojištění, pak bude délce doby jejího trvání přizpůsobena také investiční strategie a doba vázání prostředků klienta v podílových fondech. V praxi to znamená, že pokud se spotřebitel rozhodne smlouvu ukončit předčasně, pak to pro něj bude téměř vždy značně nevýhodné. Pokud by klient smlouvu ukončil před jejím uplynutím, pak mu bude vyplaceno odkupné, které však bude sníženo o dosud nesplacené náklady spojené se smlouvou. Současně se klientem investované prostředky nezhodnotí předvídaným způsobem a ten tak dostane pouze zlomek z toho, co by mu bylo vyplaceno v případě trvání smlouvy po předem sjednanou dobu.

A obdobná situace nastane, pokud se spotřebitel rozhodne domáhat neplatnosti své pojistné smlouvy. Spotřebitel může být z počátku přesvědčen, že mu určení neplatnosti přinese pouze pozitiva, jako například navrácení všech vynaložených finančních prostředků bez nutnosti pojišťovně cokoli hradit. Očekávání spotřebitele jsou však v praxi konfrontována s realitou. V posledních letech se objevilo několik případů, ve kterých se klienti pojišťoven rozhodli domáhat zneplatnění svých smluv soudní cestou. Soudní postup však s nejvyšší pravděpodobností přinesl kýžený výsledek jen málokterému z nich. Se zneplatněním pojistné smlouvy se pojí řada rizik a následků, se kterými je nutné se vypořádat. V návaznosti na konstatování absolutní neplatnosti smlouvy soudem dojde mj. k vzájemnému započtení bezdůvodných obohacení, která si mezi sebou strany v průběhu let vyměnily. Mezi ně se však nezapočtou nároky promlčené, tedy obvykle starší tří let.[3] Spotřebiteli tak ve výsledku mnohdy vznikne povinnost pojišťovně doplatit vzniklý rozdíl mezi jím hrazenými a od pojišťovny přijatými plněními za poslední tři roky. Dále spotřebitel zneplatněním smlouvy ztrácí pojistnou ochranu a nárok na odpovídající kompenzaci při vzniku pojistné události představované typicky onemocněním či ztrátou zaměstnání, ale také například smrtí spotřebitele a nutností zabezpečení jeho pozůstalých. V neposlední řadě se spotřebitelé často musí potýkat s daňovými dopady svého rozhodnutí. Přestože jsou daňové otázky pojící se se zneplatněním smlouvy mnohdy opomíjeny, jedná se o závažný problém působící spotřebitelům řadu obtíží.

Zneplatnění pojistné smlouvy a související daňové otázky

Jak již bylo řečeno, produkt IŽP není na českém pojistném trhu novinkou a v současné době jsou uzavřeny přibližně tři miliony smluv IŽP. Z toho v polovině případů využívají spotřebitelé v rámci produktu IŽP státem poskytované daňové zvýhodnění.[4] Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů,[5] umožňuje poplatníkovi v případě splnění zákonem předvídaných podmínek odečíst ze základu daně z příjmů příspěvek na životní pojištění, kdy maximální odečitatelná částka činí 24 000 Kč ročně. Jedná se například o požadavek vyplacení pojistného plnění nejdříve po 60 měsících od sjednání smlouvy o životním pojištění a současně nejdříve v kalendářním roce, v němž dosáhne pojištěný věku 60 let. Ve vztahu k výši pojistné částky zákon požaduje sjednání pojistné částky ve výši minimálně 40 000 Kč s pojistnou dobou v rozmezí 5 až 15 let. Pokud by chtěl spotřebitel uzavřít smlouvu s pojistnou dobou delší než 15 let, pak musí sjednaná pojistná částka činit alespoň 70 000 Kč.[6]

Nejčastěji tak mohou spotřebitelé na dani ušetřit až 3.600 Kč ročně, což řadu z nich motivuje ke sjednání produktu IŽP a následnému využívání daňové uznatelnosti hrazeného pojistného v průběhu let. Jestliže se však spotřebitel rozhodne domáhat absolutní neplatnosti pojistné smlouvy a soud mu vyhoví, pak se následky tohoto rozhodnutí promítnou také do daňové sféry. V první řadě bude spotřebitel povinen provedené daňové odpočty za uplynulých 10 let řádně dodanit. Povinnost zaplatit daň z částek představujících v minulosti daňově uznatelné pojistné, které musí spotřebitel nově dodanit jako svůj fiktivní příjem, pro něj může znamenat značnou finanční zátěž. Dále vzniká obdobná situace v případě, kdy bylo na životní pojištění spotřebitele přispíváno také jeho zaměstnavatelem. Rovněž tyto příspěvky je nutné řádně podrobit dani z příjmů a v krajních situacích může tato povinnost dopadnout na samotného zaměstnance. V kontextu vzniklé situace je nutné pamatovat také na dodržení zákonných lhůt. Pokud by spotřebitel neoprávněně využívaná daňová zvýhodnění nedodanil ve stanovených lhůtách, vystavil by se tím riziku sankcí ze strany finanční správy.

Pro spotřebitele přitom může být velmi složité se v daňové problematice zorientovat a postupovat v souladu se zákonem. Neplatnost tak spotřebitele mnohdy dostane do situace, která pro něj byla při zahájení sporu jen těžko představitelná. Jak ale bylo popsáno v úvodu, daňové otázky jsou pouze dílčím aspektem veškerých dopadů spojených s konstatováním neplatnosti pojistné smlouvy. Spotřebitel by si proto měl jednotlivá rizika vyhodnotit ještě před zahájením sporu o platnost své smlouvy.

Závěr

Produkt IŽP plní významnou sociální i ekonomickou roli a spotřebitele zabezpečuje pro případ vzniku mimořádné události a současně jim umožňuje zhodnocovat své finance. Pokud se však spotřebitelé rozhodnou domáhat neplatnosti svých pojistných smluv, pak se mohou pozitiva produktu velmi rychle otočit proti nim a pojišťovnou vyplácené částky či mimořádné výběry ze smluv najednou začnou představovat částky, které je klient povinen pojišťovně vracet. Obdobně může spotřebitelům zkomplikovat život také ztráta pojistné ochrany anebo ony často opomíjené daňové dopady. Spotřebitelé by proto neměli ve vztahu ke svým pojistným smlouvám jednat impulzivně a vždy by si měli prostudovat jak právní, tak praktické dopady spojené se zamýšleným postupem. Pouze dostatečná informovanost může zajistit, že se rozhodnutí spotřebitelů v budoucnu neobrátí proti nim.