Oproti předchozí právní úpravě, která pracovala pouze s pojmem „zánik SVJ“, reflektuje současné znění občanského zákoníku systematiku obvyklou u jiných právnických osob, a tedy rozlišuje fázi zrušení a následný zánik právnické osoby. Významnou odlišností oproti jiným právnickým osobám však zůstává, že s ohledem na zvláštní povahu SVJ, jako účelově vzniklé právnické osoby pro správu domu a pozemku, se ani po jeho zrušení neprovádí likvidace.
Základní způsoby zrušení SVJ dle občanského zákoníku
Občanský zákoník primárně rozlišuje dva základní způsoby zrušení SVJ:
1. Zánik vlastnického práva ke všem jednotkám v domě
K tomu dochází buď v důsledku fyzického zániku domu jako stavby, nebo na základě právního jednání vlastníků - typicky půjde o dohodu všech vlastníků jednotek o přeměně bytového vlastnictví na podílové spoluvlastnictví nemovité věci nebo o jednostranné prohlášení jediného vlastníka všech jednotek v domě o změně vlastnického práva k jednotkám na vlastnické právo k nemovité věci.
Ke zrušení SVJ dochází v těchto případech přímo ze zákona, bez nutnosti jakéhokoli dalšího rozhodnutí orgánů SVJ.
2. Rozhodnutí vlastníků jednotek
Dalším možným způsobem zrušení SVJ je rozhodnutí vlastníků jednotek, a to buď v případě, kdy SVJ vzniklo dobrovolně (tedy nebylo založeno povinně podle § 1198 odst. 1 občanského zákoníku), nebo v situaci, kdy počet jednotek v domě poklesl pod zákonné minimum pěti jednotek.
Rozhodnutí o zrušení musí být spojeno se schválením pravidel pro správu domu a pozemku, která nahradí dosavadní stanovy SVJ. Forma rozhodnutí vlastníků musí odpovídat formě přijetí stanov – u „starších“ SVJ bude tedy zpravidla vyžadována veřejná listina.
Komentářová literatura v této souvislosti však ještě upozorňuje, že navzdory existenci zvláštní úpravy v § 1215 občanského zákoníku nelze zcela vyloučit možnost aplikace obecných ustanovení o zániku právnické osoby i na SVJ, a to zejména v případě zrušení SVJ rozhodnutím soudu podle § 172 občanského zákoníku. Tento postup by připadal v úvahu zejména v případech, kdy SVJ dlouhodobě nemá statutární orgán schopný vykonávat svou funkci, nebo kdy SVJ vyvíjí činnost závažně narušující veřejný pořádek. Aplikace § 172 by zde byla odůvodněna závažností narušení zákonných podmínek existence právnické osoby, přičemž soud by mohl rozhodnout i bez návrhu, pokud by byly naplněny zákonem stanovené podmínky. [1]
Ve všech shora uvedených případech však platí základní pravidlo, že po zrušení SVJ se neprovádí likvidace; práva a povinnosti SVJ přechází přímo na jednotlivé vlastníky jednotek v poměru odpovídajícím jejich spoluvlastnickému podílu na společných částech domu.
Dobrovolné zrušení SVJ v praxi
V praxi se nejčastěji setkáváme s procesem dobrovolného zrušení SVJ, přičemž tento proces lze rozčlenit do několika fází.
Nejprve je třeba připravit návrh rozhodnutí o zrušení SVJ, jehož součástí by měl být návrh pravidel pro správu domu a pozemku, jež po zániku SVJ nahradí stávající stanovy. Statutární orgán SVJ svolá shromáždění vlastníků jednotek, na kterém budou důvody zrušení a návrh pravidel projednány. Doporučuje se rovněž připravit návrh na vypořádání majetku SVJ, zejména prostředků na správě domu (např. fondu oprav, bankovních účtů).
Poté by mělo následovat samotné rozhodnutí o zrušení SVJ. U tohoto rozhodnutí je vyžadována nadpoloviční většina hlasů všech vlastníků jednotek, nestanoví-li stanovy SVJ přísnější podmínky. S ohledem na význam rozhodnutí je však vhodné dosáhnout souhlasu všech vlastníků, aby se předešlo případným budoucím sporům a možné právní nejistotě.
Po schválení rozhodnutí statutární orgán či kterýkoliv z vlastníků podá návrh na výmaz SVJ z veřejného rejstříku. SVJ zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku ve smyslu § 185 občanského zákoníku. Zánikem SVJ přechází jeho práva a povinnosti na vlastníky jednotek, čímž se v právním smyslu završuje proces jeho ukončení.
S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že zrušení SVJ představuje specifický právní proces, který vyžaduje důkladné posouzení konkrétních okolností a dodržení zákonných postupů. Důsledné dodržení celého postupu zrušení a transparentní úprava vzájemných budoucích vztahů vlastníků jsou klíčové pro minimalizaci potenciálních sporů a zajištění plynulého fungování správy domu i v budoucnu.
Zrušení SVJ by tak mělo být vnímáno jako racionální a promyšlený krok, nikoliv jako definitivní konec správy domu.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 1. vydání, 2013, s. 834 - 840: J. Holejšovský[1]
Diskuze k článku ()