Přenesení místní příslušnosti v řízení péče soudu o nezletilé

V řízení péče soudu o nezletilé obecně platí, že podle § 467 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZŘS“) je pro řízení příslušný obecný soud nezletilého dítěte. Ust. § 4 odst. 2 ZŘS dále stanoví, že obecným soudem nezletilého je soud, v jehož obvodu má nezletilý své bydliště.

Citovaná úprava nedopadá na nezletilého, který nabyl plné svéprávnosti před nabytím zletilosti buď přiznáním svéprávnosti anebo uzavřením manželství (§ 30 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OZ“). Obecným soudem plně svéprávného nezletilého je obecný soud uvedený v § 85 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Obecných soudů nezletilého může být také více. To nastává zejména v situaci, kdy byl nezletilý svěřen do střídavé péče obou rodičů, resp. žije ve střídavé péči nesezdaných rodičů na základě jejich dohody, a má své faktické bydliště na dvou místech v obvodu různých soudů. Dle ustálené soudní praxe jsou řízení péče soudu o nezletilé chápána jako dlouhodobé souhrnné řízení, u kterého je příslušnost soudu trvale založena prvním dílčím řízením ve věci a trvá u tohoto soudu až do nabytí zletilosti příslušného nezletilého. Pro jednotlivého nezletilého je tak veden pouze jeden soudní spis, do kterého jsou koncentrovány všechny informace. To také odpovídá poskytování „péče“ nezletilému ze strany soudu, která má být ze své podstaty dlouhodobá, nikoli omezená na jednotlivá rozhodnutí, a zahrnuje také dohledovou činnost soudu. V této souvislosti má velkého významu institut přenesení místní příslušnosti, který umožňuje změnit místní příslušnost soudu, pokud se v průběhu času změní bydliště nezletilého.[4][3][2][1]

Přenesení místní příslušnosti

Také v řízení péče soudu o nezletilé platí princip trvání příslušnosti neboli perpetuatio fori zakotvený v § 11 odst. 1 OSŘ, který stanoví, že pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. To má v řízení péče soudu o nezletilé specifický význam právě s ohledem na výše popsané chápání řízení péče soudu o nezletilé jako jediného řízení od prvonávrhu až do zletilosti, resp. nabytí plné svéprávnosti, nezletilého. V tomto duchu může řízení péče soudu o nezletilé trvat i mnoho let, během kterých může dojít k takové změně okolností spočívající ve změně bydliště nezletilého, že to bude odůvodňovat změnu místní příslušnosti soudu. V takovém případě může v souladu s § 5 ZŘS místně příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, je-li to v souladu se zájmy nezletilého.

Přenesení příslušnosti přichází v úvahu při splnění dvou kumulativních podmínek – dojde ke změně okolností a současně je to v zájmu nezletilého. O přenesení příslušnosti rozhoduje výhradně místně příslušný soud.

Přenesení místní příslušnosti přichází v úvahu pouze, je-li to v zájmu nezletilého. Ve věcech péče soudu o nezletilé judikatura dospěla k závěru, že „zájem dítěte jednak dochází naplnění v požadavku, aby o jeho poměrech rozhodoval soud, který k tomu má nejlepší podmínky a jednak slouží jako korektiv, který - i když by jinak byly dány místní souvislosti - ponechává soudu prostor pro uvážení, který soud věc projedná a rozhodne.“[5] Institut přenesení příslušnosti tak umožňuje, aby bylo řízení vedeno u soudu, který je dítěti nejbližší a tím bude dosaženo stabilního a dlouhodobého řešení.[6]

Ústavní soud dále dovodil, že z práva na soudní ochranu plyne povinnost soudu seznámit účastníky se záměrem přenést místní příslušnost, ačkoli to výslovně nevyplývá ze zákona. S tímto závěrem nelze jinak než souhlasit, neboť pouze v takovém případě dostanou účastníci řízení příležitost se ke zvažovanému přenesení příslušnosti vyjádřit a soud tak bude mít k dispozici velice důležitý podklad pro posouzení, zda je přenesení příslušnosti skutečně v souladu se zájmy nezletilého. To vychází z toho, že účastníci řízení mohou uplatnit takové argumenty, které mohou rozhodnutí soudu ovlivnit a se kterými se bude muset soud vypořádat. Pokud jde o konkrétní příklady, kdy dle mého názoru nebude přenesení příslušnosti v souladu se zájmy nezletilého, lze poukázat například na situaci, kdy dojde ke změně bydliště nezletilého v takové fázi řízení, kdy, již bylo dokončeno dokazování a očekává se rozhodnutí soudu. Přenesení příslušnosti by v takové situaci znamenalo pouze prodloužení řízení.[7]

K přenesení příslušnosti má samozřejmě právo vyjádřit se také soud, na který byla příslušnost přenesena. V případě, že tento soud s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu svému nadřízenému soudu. Rozhodnutí je pak závazné také pro soud, který svou příslušnost přenesl.[8]

Jak dovodil dále Ústavní soud, rozhodne-li soud o přenesení příslušnosti, aniž by byly splněny podmínky podle § 5 z. ř. s., poruší tím právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (zákaz odnětí zákonnému soudci). Stejný závěr je pak dle mého názoru potřeba aplikovat na situaci, kdy se soud svou příslušnost nepřenese, ačkoli byly splněny obě zákonné podmínky. V tomto směru je potřeba dát za pravdu Kotradymu a Šťastnému, že ač zákonná dikce § 5 ZŘS může evokovat, že je výhradně na úvaze soudu, zda k přistoupení přistoupí, je potřeba trvat na takovém výkladu, který tento postup soudu při splnění zákonných podmínek přikazuje.[10][9]

Praktické problémy spojené s přenášením místní příslušnosti

Jak bylo výše uvedeno, řízení péče soudu o nezletilé definitivně skončí až nabytím zletilosti nezletilého. Po pravomocném skončení některého z dílčích řízeních, pak můžou nastat situace, kdy bude potřeba řízení znovu zahájit anebo dokonce, kdy bude mít některý z účastníků řízení za to, že je potřeba upravit poměry nezletilého předběžným opatřením. V takové situaci je samozřejmě na místě, aby k rozhodnutí soudu opravdu došlo v zákonné lhůtě.[11]

Pokud však došlo ke změně okolností, podle kterých se určuje místní příslušnost, tedy typicky ke změně bydliště nezletilého, může vyvstat otázka, ke kterému soudu vlastně takový návrh na zahájení řízení či na vydání předběžného opatření podat.

V souladu s výše podaným výkladem trvá místní příslušnost toho soudu, u kterého se naposledy vedlo řízení a u kterého se nachází spis nezletilého. K tomuto soudu má tedy správně být podán nový dílčí návrh (na vydání rozhodnutí ve věci samé stejně jako návrh na vydání předběžného opatření).  Pokud budou z návrhu vyplývat skutečnosti, ze kterých by mohly plynout zákonné důvody pro přenesení místní příslušnosti, měl by opatrovnický soud co nejdříve posoudit, zda jsou podmínky pro přenesení příslušnosti opravdu naplněny. Ačkoli není soudu stanovena žádná lhůta pro posouzení své místní příslušnosti, měl by tak učinit v zájmu nezletilého urychleně, ideálně v řádech několika dnů.  [13][12]

Stejně rychle by měl dle mého názoru postupovat soud také v případě, že je nový dílčí návrh podán k soudu místně nepříslušnému. Je totiž potřeba si uvědomit, že v případě, že je návrh podán k místně nepříslušnému soudu z důvodu změny bydliště nezletilého, bude pravděpodobně následovat u příslušného soudu úvaha o aplikaci institutu přenesení příslušnosti. Věc tak bude putovat ze soudu místně nepříslušného k soudu příslušnému a následně zase zpět, což je již spojeno jen s ohledem na administraci a zákonné lhůty s časovou prodlevou v délce několika týdnů.

Jako problematickou vnímám zejména otázku přenášení místní příslušnosti v případě návrhu na vydání předběžného opatření, v jejichž případě je zcela klíčová rychlost soudního rozhodnutí. Mám za to, že naplnění podmínky zájmu dítěte by ve vztahu k rozhodování o předběžném opatřením mělo být vykládáno právě optikou principu rychlosti řízení. Z tohoto důvodu by tak měl soud rozhodnout o přenesení své příslušnosti před věcným rozhodnutím návrhu na vydání předběžného, jen v opravdu závažných případech. Obecně lze totiž očekávat, že soud, u kterého je veden spis, by měl mít dostatek informací k tomu, aby mohl o předběžném opatření rozhodnout. Soud má také k dispozici mnoho instrumentů, kterými může poměrně rychle doplnit případné chybějící informace i v případě, že se již nezletilý v jeho obvodu nezdržuje.  Pokud by chtěl soud v rámci rozhodování o předběžném opatření zjišťovat názor nezletilého, tak může využít institutu dožádání (§ 39 OSŘ), požádat OSPOD v místě bydliště nezletilého, či dokonce se dostavit osobně či vyslat asistenta soudce do bydliště, dotázat se nezletilého některým z audiovizuálních prostředků elektronické komunikace, telefonicky atd.[14]

V případě, že byl návrh podán k místně nepříslušnému soudu, je nutno vždy zvažovat aplikaci ust. § 467 odst. 2 ZŘS, podle kterého nemůže-li příslušný soud včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. O předběžném opatření by tak mohl rozhodnout i soud, u kterého není (prozatím) veden spis nezletilého. V případech návrhu na předběžné opatření je totiž zásadní, aby rozhodnutí soudu přišlo opravdu rychle. A to ať už takové, kterým budou zatímně poměry nezletilého upraveny anebo i rozhodnutí zamítavé. Na urychlené rozhodnutí by soud neměl rezignovat ani při názoru, že nejsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření, a to ať už z jakéhokoli důvodu.

Dalším řešením výše nastíněných sporných otázek by mohla být trvalá změna přístupu v tom směru, že by k rozhodování o každém novém návrhu ve věcech péče soudu o nezletilé byl příslušný výhradně ten soud, v jehož obvodu má nezletilý své aktuální bydliště. Tím by bylo předcházeno časovým prodlevám spojeným s rozhodnutím o přenesení místní příslušnosti a její faktickou realizací, resp. prodlevám spojeným s rozhodnutím o místní nepříslušnosti. Je samozřejmě žádoucí, aby měl soud vždy k dispozici dříve vedený spis týkající se nezletilého, ze kterého mohou plynou mnohé podstatné informace. To je však možné vyřešit na základě zapůjčení spisu anebo by to do budoucna mohlo být vyřešeno legislativní změnou tak, aby byl spis trvale přenesen později příslušnému soudu.

Závěr

Jak vyplývá z výše uvedeného, i zdánlivě jednoduchá věc, jako je určení místní příslušnosti, může v případě řízení péče soudu o nezletilé vyvolat mnoho otázek, přičemž tento článek není zdaleka vyčerpávajícím přehledem všech sporných otázek týkajících se místní příslušnosti soudu. Samostatnou kapitolu představují situace, kdy jeden rodič změní bydliště dítěte bez souhlasu druhého rodiče, tedy tzv. vnitrostátní i mezinárodní únosy dětí. S ohledem na zvýšený požadavek rychlosti řízení, je potřeba přikládat místní příslušnosti náležitou pozornost, připomínat existenci principu trvání příslušnosti a apelovat na soudy, aby v otázkách místní příslušnosti (pakliže má soud za to, že není místně příslušný anebo z návrhu vyplývají skutečnosti odůvodňující přenesení místní příslušnosti) rozhodovaly nejlépe v řádech dnů poté, co je návrh podán.

---

LEVÝ, Jiří IN SVOBODA, Karel, TLÁŠKOVÁ, Šárka, VLÁČIL, David, LEVÝ, Jiří, HROMADA, Miroslav a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 7.[1]