Vtip, který již dlouhá léta koluje českým internetem, nedávno upoutal mou pozornost naprosto čirou náhodou. Jako správný Nevěřící Martin jsem pochopitelně pojal drobné podezření o pravdivosti výše uvedených výroků. V dnešní post-faktuální době si přeci nemůžete být jisti vůbec ničím! A v duchu zásady „dvakrát ověř, jednou sdílej“ jsem se rozhodl přijít dané záhadě na kloub. Nebo, přesněji, danému nařízení na celexové číslo.[3][2][1]
Pátrání jsem započal poctivou identifikací klíčových slov – EU, regulation & caramel candy – a jejich filtrováním vyhledávači. Nicméně první výsledky nebyly ani zdaleka uspokojivé. Narazil jsem sice na nařízení Komise (EU) č. 505/2014 ze dne 15. května 2014, kterým se mění příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008, pokud jde o používání karamelových barviv (E 150a–d) v pivu a sladových nápojích, ale od cukrovinek k pivu vede přeci jen poněkud delší stezka. Zmíněné nařízení č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách se pak karamelovým sladkostem nevěnuje vůbec, pouze připomíná rozhodnutí Komise o zákazu dovozu želé dobrot obsahující výtažek ze zmijovce indického. Více informací přineslo nařízení Komise (EU) č. 1129/2011 vytvářející seznam potravinářských přídatných látek Unie, kde jsem se sice dozvěděl, že karamel jako barvivo je možné přidávat do zeleninových pyré, snídaňových cereálií či předvařených korýšů, ale, jak již bylo naznačeno, zde použitý termín „karamel“ se vztahuje pouze na „výrobky více či méně intenzivní hnědé barvy určené k barvení“ a nikoli lahodný sladký lep získávaný zahřátím cukru. O bonbónech tedy ani slovo.[7][6][5][4]
Nevzdal jsem se a neúprosně jsem pokračoval v hledání, plně soustředěn na cukrovinky. To mi ovšem vydrželo jen do hned následujícího výsledku hledání Googlu, který, k mému mírnému znepokojení, mi nabídl k přečtení zprávu Evropského úřadu pro bezpečnost potravin z roku 2011 o doporučené denní dávce amoniakového karamelu, označeného E 150c, která by pro obsah 2-acetyl-4-tetrahydroxibutylimidazolu neměla překračovat sto miligramů na kilogram hmotnosti člověka za den, protože aktuální vědecké poznatky nevylučují negativní vliv sloučeniny na imunitní systém. Zvláště, pokud jste kojenec a pravidelně konzumujete pivo. Člověk by neuhodl, že zrovna karamelová barva je pro nemluvňata tím zásadním nebezpečím v půllitru Starobrna.[9][8]
Ani další odkazy nepřinesly kýžené odpovědi. Neochoten uznat porážku jsem dospěl k závěru, že vtip si koneckonců mohl nařízení splést se směrnicí, to se přeci stává snad každému. Vskutku, existuje směrnice Rady č. 2001/111/ES ze dne 20. prosince 2001 o určitých druzích cukru určených k lidské spotřebě i směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/36/ES ze dne 23. června 2000 o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě, které v Česku provádí vyhláška Ministerstva zemědělství č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony a která definuje karamelky jako cukrovinky tvárlivé konzistence, do určité míry žvýkavé a s různou příchutí a stanovuje fyzikální a chemické požadavky na karamel, ale o dovozu karamelových karamelek ani slovo.[13][12][11][10]
Jen stěží jsem se dokázal ubránit frustraci. Ten vtip si ze mě utahuje a vůbec se za to nestydí! Rozhodl jsem se zjistit původ a původce tohoto humoru. Pamětliv nedůvěry v české zdroje o Evropské unii, zkusil jsem opět vyhledávání v angličtině. Když už máme společný jednotný trh se zbožím a službami, to by bylo, aby tady neexistoval i společný trh s legrací. Klíčová slova šla redukovat na názvy srovnávaných textů a jejich údajné počty slov.
A bingo! Tedy, skoro:
10 Commandments – 179 words,
Gettysburg address – 286 words,
EU regulation on the sale of cabbage – 26 911 words.
To je ale náhoda! Nařízení Evropské unie o dovozu karamelových bonbónů i prodeji zelí mají shodně 26 911 slov, a to bez ohledu na jazykovou mutaci. Jakpak je to možné? Odpověď mi, po chvíli urputného googlení, nabídla BBC v obsáhlé investigativní reportáži.
Rodištěm velkého zelného mýtu, jak jej žurnalisté pojmenovali, jsou Spojené státy americké za druhé světové války. Tehdy vláda regulovala ceny semen zelí memorandem o 2 600 slovech. Již v 50. letech se však vynořilo v novinových kvízech desetkrát delší a vracelo se, kdykoli se vláda pokusila nějakou oblast nově právně zregulovat – dělo se tak za války v Koreji, při změnách zemědělské politiky po ropné krizi nebo v prezidentské kampani Ronalda Reagana. Evropskou unii šestadvacettisícdevětsetjedenáctislovná nařízení provázejí nejpozději od začátku nového milénia. Pojednávají o dovozu karamelek, označování květáku, vývozu kachních vajec či prodeji hlávek zelí. Stala se z nich již taková milá tradice. A je jedno, kdo příslušnou legislativu vydal a v jaké řeči je sepsána, jestli funguje v jiné podobě nebo vůbec ne. Nicméně pamatujte, že tato „nařízení“ vždycky budou mít oněch 26 911 slov. Po čísle poznáte je.[14]
Záhada z vtipu tak byla úspěšně rozlousknuta. Žádné takové nařízení neexistuje. A vtip samotný je špatně vlastně celý. Věděli jste, že Desatero božích přikázání nemá 279 slov, ale jenom 253? Dneska už ani na ten humor není spolehnutí. Snad ho za to nikdo chtít zregulovat nebude.[15]
Vítězný příspěvek v kategorii fejeton soutěže Právnická povídka 2017.
Pokud za čirou náhodu považujete pětihodinové prokrastinační brouzdání po síti namísto učení se trestnímu právu procesnímu.[1]
Tomáš je můj bratr. Prosím, přestaň si nás plést, mami.[2]
Odklony v trestním řízení mohou ještě chvíli počkat. To si přece u zkoušky nevytáhnu.[3]
Na hledání čehokoli o Evropské unii v češtině jsem rezignoval již před lety.[4]
V tuzemském prostředí zhruba dvanáct let života.[5]
Což, aspoň soudě dle názvu, asi nebylo úplně od věci.[6]
A naopak se zapovídá přidávání karamelového barviva do konzerv s olivami, kaštanového krému a ginu.[7]
Což možná vysvětluje existenci výše zmíněného nařízení Komise (EU) č. 505/2014.[8]
Jeden by řekl, že to bude jeho chuť.[9]
A to jsem dokonce otevřel i druhou stránku výsledků vyhledávání.[10]
A neochoten vrátit se k odklonům v trestním řízení.[11]
Refraktometricky měřená sušina obsahuje alespoň 73 % hmotnosti a pH leží v rozmezí 4-6.[12]
Tím méně pak o dovozu dražé, želé, furé, dropsů, roksů, fondánů, marcipánů či tureckých medů.[13]
Ono totiž ve skutečnosti bylo vydáno nařízení Komise (ES) č. 634/2006 ze dne 25. dubna 2006, kterým se stanoví obchodní norma pro zelí hlávkové a kapustu, ale již v roce 2009 bylo zase zrušeno. A co do rozsahu to také nebyl žádný elaborát – v češtině mělo 1 671 slov.[14]
Ts, ts, ts.[15]
Diskuze k článku ()