Ostatní | Daniela Wurzlová | 09.05.2014

Rozhovor - Vratislav Košťál: Současnost přináší dialog hluchých

Rozhovor - Vratislav Košťál: Současnost přináší dialog hluchých

Právo by mělo konzervovat, tvrdí JUDr. PhDr. Vratislav Košťál, vedoucí odboru Právní služby ve společnosti ČEPS, který letos opětovně vystoupil na kongresu Právní prostor 2014.

Daniela Wurzlová

Daniela Wurzlová

Právnická fakulta UP v Olomouci

Daniela Wurzlová

Právnická fakulta UP v Olomouci

Přestože se Vratislav Košťál v rámci své právní praxe zaměřoval především na české a slovenské plynárenství a elektroenergetiku, jeho zájmy přesahují obzory těchto odvětví i práva vůbec. Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obor mezinárodní vztahy. Od roku 1999 se také systematicky věnuje architektuře, historii a fotografování bývalých sídel české šlechty.

Na kongresu Právní prostor jste hovořil o novém občanském zákoníku (NOZ) jako o Ráji, který naše společnost neustále hledá. Je pro vás nový občanský zákoník takovým Rájem?

Já jsem nebyl úplným příznivcem nového občanského zákoníku a nejsem jím vlastně doposud. Ne snad proto, že by nový občanský zákoník nebyl kvalitní, to si netroufám tvrdit. Myslím si ale, že dynamika práva je již natolik rychlá, že škodí systému a poškozuje právo. Právo totiž kvůli rychlým změnám nemá žádnou autoritu a jeho znalost ve společnosti klesá. Podle mě však není NOZ negativní tím, že by nebyl kvalitní.

Na druhou stranu se nová právní úprava soukromého práva vsadila do nějaké doby a nějakého prostředí, navíc s výrazným zpožděním a s nízkou legitimitou pro změnu. Když se dělají po dvaceti dvou letech od zásadní změny společenských poměrů takto zásadní zásahy do soukromého práva a do právního řádu vůbec, chápu to jako rozmrazenou sametovou revoluci. Ale stalo se. Teď by proto bylo dobré alespoň nechat tomuto zákonu čas a prostor a hlavně by se mělo předejít dalším novelizacím, to by pro něj znamenalo další oslabení.

V jakém časovém horizontu by tedy podle vás mělo docházet u NOZ k možným novelizacím?

V novém občanském zákoníku dominuje smysl a účel nad právním pozitivismem, což je dobrá tendence. Ale pokud máme přistupovat k něčemu, co přináší nové hodnoty, tak si myslím, že novelizace by těmto hodnotám vzaly šance. V dnešní době je dobré, když alespoň rok není žádná novelizace zákona. Energetický zákon má však například téměř třicet novel. To jsou dvě novely ročně za dobu jeho účinnosti. Právo by mělo spíše konzervovat a nemělo by se s ním zacházet jako s nástrojem politického boje.

Vyskytla se v souvislosti s nabytím účinnosti NOZ v rámci energetického zákona nějaká úskalí?

My vlastně všechna ta úskalí ani neznáme, protože vyhřezávají na povrch postupně. Bohužel je nešťastné, že energetický zákon nebyl v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (přes jinak časté novelizace) novelizován podobně jako jiné předpisy. Je to předpis se smíšenou povahou, čili částečně soukromoprávní, částečně veřejnoprávní. Tím spíš tedy do něj vstupuje nový občanský zákoník, kdy se v části, která je více soukromoprávní, vznáší něco, na co jsme dosud nebyli zvyklí, a to hlavně u smluv.

Mezi problémy patří například otázky, co je nominát a inominát, jaké důsledky má porušení energetického zákona v části smluvní, kdy nejsou naplněny například podstatné náležitosti smlouvy, které jsou stanoveny energetickým zákonem. Je otázkou, jaká zde nastane neplatnost, zda relativní, nebo absolutní. Obrovské komplikace nastávají i s tím, jak se změnila kontraktační pravidla, která nejsou soukromým kodexem nastavena na úplný konsenzus. A to je problém, protože energetika na tyto nejistoty nebyla zvyklá a občanský zákoník nám zde vnesl určitá rizika. Všechny problémy však ještě neznáme a bude se to teprve všechno postupně formovat v rámci vývoje situace na trhu.

Na kongresu jste se ve své přednášce dotknul také diskutovaného tématu veřejného registru smluv. Z vašich slov však bylo patrné, že nejste jeho zastáncem. Z jakých důvodů?

Jsem kategoricky proti veřejnému registru smluv. Ne v části, která by tuto povinnost zakládala u klasické veřejné moci, ale v části, která se zcela nevhodně věnuje podnikatelskému sektoru. Podle mě je to naprosto flagrantní porušení ústavních zásad a dikce Listiny práv a svobod, která garantuje právo na podnikání a právo na to, aby vlastnictví každého mělo stejný obsah.

V rámci energetiky bychom neměli být přece biti jen proto, že je momentálně v této oblasti vlastníkem podnikatele majoritně stát. Proč má být svoboda podnikání v závislosti na tom, kdo je momentálním finančním investorem, omezována? K čemu bude dobré, že budou smlouvy společnosti ČEPS veřejné, když se jejich zveřejněním v podstatě poškodí hospodářská soutěž? Protože všechny smlouvy jsou minimálně dvoustranné, tak se zveřejněním odhalují podnikatelské záměry a strategie protistrany, která působí v soutěži.

Jak se však potom vypořádat s argumentem transparentnosti?

To je takový démonický argument, který už vlastně ani další protiargument nepřipouští. Domnívám se, že je to jen určitá forma dogmatu nebo ideologie, říct „budeme transparentní“. Ano, ať je veřejná správa transparentní, ale ať se ctí autonomie soukromoprávního prostoru. Společnost ČEPS však nehospodaří s veřejnými prostředky. Proč pak spíše do návrhu předlohy tohoto zákona nejsou zahrnuty firmy, které berou dotace od státu, obcí, krajů, a tak již vlastně hospodaří s veřejnými prostředky? I když není jejich vlastníkem zrovna třeba stát, kraj nebo město.

Podívejme se třeba také na zkušenosti ze Slovenska, což je jediný stát v EU, který podobný zákon má. Jednak je tato úprava finančně zatěžující, laik se v těchto smlouvách stejně nevyzná a řada věcí v těch smlouvách navíc nebude zpřístupněna z důvodu týkajících se osobních údajů, utajovaných informací obchodního tajemství a dalších chráněných zón. K čemu nám budou rozkuchané smlouvy, které bychom stejně už dnes dostali, kdybychom o ně zažádali v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím? Dnes už máme takové organizace, jako je třeba Transparency International, které testují zákon o svobodném přístupu k informacím, dávají tomu náležitou publicitu a lidem vše i vysvětlí. To mi přijde mnohem přínosnější. Stát by navíc ke zveřejňování smluv, faktur a objednávek mohl motivovat i jinak, například daňovým zvýhodněním obcí, krajů, aby ke zveřejňování docházelo dobrovolně. Protože právo jako normativní systém je už těmito postupy zdevalvované, zprofanované a nemá žádnou autoritu.

Přejděme nyní k pozitivnějšímu tématu. Jak se díváte na kreativitu mezi právníky? Myslíte si, že je to nedostatkové zboží?

Myslím, že je v tomto oboru mnoho kreativních a životně moudrých lidí, ať už to jsou soudci nebo jiní odborníci. Existují také debatní kroužky, na kterých se schází. Zároveň si však myslím, že by měli působit i více navenek. Dát právu větší publicitu a zpopularizovat ho. Přinést jej mezi lidi. Tento rozměr v právu chybí.

Máte nějakou osobnost, která vás inspiruje?

Vážím si řady představitelů z řad justice. Není dobré vždy čerpat pouze z jednoho vzoru, navíc jejich konkurence je blahodárná, protože napomáhá vyvažování názoru. Kdybych měl někoho jmenovat, tak, byť to jsou často démonizované osobnosti, jsem čerpal z Niccoli Machiavelliho, kterého řada lidí odsuzuje. Ale podívejme se na současnou společnost. Vždyť není věrnějšího zachycení některých momentů fungování lidské společnosti a světa politiky, než jak to popsal právě Machiavelli. Jeho démonizace mě velmi mrzí, stejně jako diskvalifikace kohokoliv jiného, protože to omezuje diskuzi. A to je právě to, co mi vadí na současné době. Že zde není otevřená diskuze a ve společnosti se šíří stigmatizace. Šíří se dialog hluchých.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze