Splnění povinnosti mlčenlivosti si nositelé těchto informací, které jim často zajišťují značné nebo jen domnělé konkurenční výhody, nejčastěji zajišťují smluvní pokutou, jejíž výše je odvislá zejména od toho, na kolik si příkazce utajení takových informací cení.
Jaká však je skutečná vymahatelnost takových sankcí? Nabízející se otázka přiměřenosti smluvní pokuty, které se věnoval například článek „Výše smluvní pokuty ve světle poslední judikatury Nejvyššího soudu ČR“, uveřejněný dne 19. 5. 2010, by byla totiž řešena teprve poté, co by bylo postaveno najisto, že nárok na její zaplacení skutečně vznikl.
Mnozí zaměstnavatelé nebo členové vrcholných orgánů korporací totiž někdy při uzavírání pracovních nebo příkazních smluv opomíjejí důležitou okolnost podmiňující ochranu důvěrných informací a skutečností, označovaných zpravidla souhrnným pojmem „obchodní tajemství“, kterou je synallagmatický charakter závazku mlčenlivosti. To v praxi znamená, že subjekt, který chce obchodní tajemství účinně ochránit a požaduje po svém bývalém zaměstnanci, jednateli atd., aby po ukončení smluvního vztahu nevyužíval informace a skutečnosti, tvořící předmět obchodního tajemství, musí za toto plnění poskytnout druhé straně protiplnění. Nelze totiž spravedlivě požadovat po bývalém zaměstnanci (jednateli), aby se po ukončení pracovního poměru nebo smlouvy o výkonu funkce rekvalifikoval na zcela jinou činnost, než kterou dosud vykonával.
V usnesení ze dne 13. 7. 2006 Nejvyšší soud ČR upozornil, že v případě dohod o konkurenční doložce je třeba mít na zřeteli zájem na zachování rovnosti účastníků v jejich právu na svobodnou volbu povolání a právu podnikat garantované čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z toho vyplývá požadavek na vyváženost vzájemných práv a povinností, které účastníkům z ujednání o konkurenční doložce vyplývají. Při ujednání o konkurenční doložce si bývalí účastníci pracovního poměru (což lze per analogiam vztáhnout rovněž na účastníky smluv o výkonu funkce) poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli, neboť jen tak lze vyjádřit podmínky, za nichž lze sjednání dohody o konkurenční doložce podle ustanovení § 29 odst. 2 zák. č. 65/1965 Sb. "od zaměstnance spravedlivě požadovat". Nejvyšší soud ČR svou úvahu uzavírá tím, že tomuto - nikoliv jednostrannému, nýbrž vzájemně vyváženému - závazku pak může být jako sankce a speciální zajišťovací prostředek dále sjednána smluvní pokuta. Závazku zaměstnance (jednatele), aby využíval po skončení pracovního poměru své odborné kvalifikace jen v omezeném rozsahu, odpovídá ale jen taková povinnost zaměstnavatele, která přináší hospodářský prospěch zaměstnanci přímo v době trvání jeho závazku, tj. po sjednanou dobu po skončení pracovního poměru.
Neodpovídá-li tedy závazku mlčenlivosti bývalého zaměstnance či jednatele protiplnění subjektu obchodního tajemství, není takový jednostranný závazek vymahatelný, protože by jednostranně zavázaného nepřiměřeně omezoval ve svobodě vyvíjet výdělečnou činnost podle svých možností a schopností.
Při uzavírání klauzulí mlčenlivosti mající za cíl ochránit informace představující základ konkurenční výhody je proto třeba zvážit v prvé řadě potřebnost a účelnost takové klauzule z pohledu ceny, za kterou tyto informace zůstanou utajené se zřetelem k omezené době účinnosti konkurenční doložky. Jednostrannými klauzulemi o důvěrnosti informací nelze nahradit uspořádání smluvního vztahu v režimu konkurenční doložky. Takové jednání by bylo možno v neposlední řadě označit jako nepoctivé (srov. výklad k § 6 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku), z něhož nelze mít prospěch.
Diskuze k článku ()