Náklady exekuce uhrazené před doručením vyrozumění o zahájení exekuce povinnému - část I.

Jak je to s určováním povinnosti hradit náklady exekuce a určení výše nákladů exekuce za situace, kdy povinný uhradí pohledávku oprávněného přímo oprávněnému před doručením vyrozumění o zahájení exekuce?

OK
exekutorský kandidát Exekutorského úřadu Plzeň-město soudního exekutora JUDr. Jitky Wolfové
Náklady exekuce
Foto: Shutterstock

V článku jsou rozebrány čtyři situace, které mohou v exekučním řízení nastat, tedy, že je oprávněnému uhrazeno před podáním exekučního návrhu a sděleno exekutorovi před vydáním pověření, oprávněnému je uhrazeno po podání exekučního návrhu a sděleno exekutorovi před vydáním pověření, oprávněnému je uhrazeno před podáním exekučního návrhu a sděleno exekutorovi po vydání pověření a oprávněnému je uhrazeno po podání exekučního návrhu a sděleno exekutorovi po vydání pověření.

V současné době je převažující praxí nepřiznávat soudnímu exekutorovi náklady exekuce za situace, kdy povinný uhradí exekuci tzv. dobrovolně, tedy před doručením vyrozumění o zahájení exekuce a dalších listin dle ustanovení § 44 odst. 1 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále jen „EŘ“).[1] Existuje však několik variant, jak a kdy může povinný vymáhanou pohledávku uhradit před doručením vyrozumění o zahájení exekuce a jak se k tomuto postavit při určování nákladů exekuce. Rovněž je důležité nejen, kdy byla pohledávka k rukám oprávněného uhrazena, ale i skutečnost, kdy byla tato úhrada oznámena exekutorovi, zejména zda tato skutečnost byla oznámena před nebo po vydání pověření k provedení exekuce exekučním soudem.

Mám za to, že můžeme tyto úhrady před doručením vyrozumění o zahájení exekuce rozdělit do čtyř kategorií: oprávněnému uhrazeno před podáním exekučního návrhu a sděleno exekutorovi před vydáním pověření (1.), oprávněnému uhrazeno po podání exekučního návrhu a sděleno exekutorovi před vydáním pověření (2.), oprávněnému uhrazeno před podáním exekučního návrhu a sděleno exekutorovi po vydání pověření (3.) a oprávněnému uhrazeno po podání exekučního návrhu a sděleno exekutorovi po vydání pověření (4.). V tomto článku je operováno pouze s řízeními zahájenými za aktuálně účinné legislativy.

Pokud tedy oprávněný podá exekuční návrh a následně před vydáním pověření zjistí, že pohledávka byla zcela uhrazena před podáním exekučního návrhu, měl by oprávněný společně se zprávou o této skutečnosti podat i zpětvzetí exekučního návrhu. Na základě tohoto podání pak soudní exekutor exekuci zastaví ve smyslu ustanovení § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“). Soudní exekutor rovněž v takovém usnesení rozhodne o nákladech exekutora, proti rozhodnutí je přípustné odvolání. Pokud by oprávněný nevzal exekuční návrh zpět, nezbývá exekutorovi než vyčkat pokynu exekučního soudu k zastavení řízení nebo k zamítnutí či odmítnutí exekučního návrhu dle ustanovení § 43a odst. 6 EŘ, kdy exekutor je takovým pokynem vázán. V takovém případě opět rozhodne o nákladech exekutora a proti rozhodnutí je přípustné odvolání.

Oprávněnému za této situace nenáleží náklady spojené s uplatněním pohledávky (podáním exekučního návrhu), neboť exekuční návrh byl podán nedůvodně. Co se týká povinnosti hradit náklady exekuce, tak tato povinnost by měla být uložena oprávněnému, neboť je to on, kdo svým nedůvodně podaným exekučním návrhem zavinil zastavení exekuce. Výše nákladů exekuce by měla být určena v souladu s ustanovením § 11 odst. 4 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (exekuční tarif, dále jen „ET“), navýšená o příslušnou sazbu daně z přidané hodnoty, pokud je exekutor jejím plátcem.

Pokud je pohledávka oprávněného uhrazena po podání exekučního návrhu a tato informace se k exekutorovi dostane před vydáním pověření, má oprávněný, dle mého názoru, nárok, krom uhrazení pohledávky a jejího původního příslušenství, rovněž na úhradu nákladů oprávněného v exekučním řízení, a to ať již nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nebo nákladů nezastoupeného účastníka dle ustanovení § 89a EŘ (dále jen „náklady oprávněného v exekučním řízení“), neboť exekuční návrh za takové situace byl podán důvodně. Mám tedy za to, že samotná skutečnost, že bylo hrazeno po zahájení řízení v případě, kdy nejsou uhrazeny i náklady oprávněného v exekučním řízení, není důvodem pro zastavení exekuce, neboť pohledávka oprávněného nebyla vymožena zcela, včetně nákladů oprávněného v exekučním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 420/2006).[2] Současně za takové situace lze uvažovat o aplikaci ustanovení § 55a EŘ, neboť exekutor má již dnem podáním exekučního návrhu nárok na náklady exekuce dle ustanovení § 11 odst. 4 a § 13 odst. 4 ET.

Exekuční soud by měl v takovém případě vydat pověření exekutora pro vymožení nákladů oprávněného v exekučním řízení. Vzhledem k dnes již konstantní judikatuře Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3250/14, nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 1231/20), má pak exekutor za situace, kdy je pověřen vedením exekuce, vždy nárok na paušální odměnu dle ustanovení § 6 odst. 3 ET a nárok na paušální náhradu hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1 a 9 ET, navýšené o příslušnou sazbu daně z přidané hodnoty, pokud je exekutor jejím plátcem. K úhradě těchto nákladů by měl být povinen povinný (§ 87 odst. 2 a 3 EŘ), (více níže).

Pokud by však exekuční soud nevydal pověření a udělil exekutorovi pokyn k zastavení řízení či k odmítnutí nebo zamítnutí exekučního návrhu, je exekutor tímto pokynem vázán a měl by tedy rozhodnout podle tohoto pokynu s tím, že by dle mého názoru měl v takovém rozhodnutí rozhodnout o povinnosti povinného hradit náklady oprávněného v exekučním řízení a rovněž náklady exekuce ve výši dle ustanovení § 11 odst. 4 a § 13 odst. 4 ET, navýšené o příslušnou sazbu daně z přidané hodnoty, pokud je exekutor jejím plátcem. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání.

Z těchto dvou přístupů se přikláním k prvnímu, tedy že by exekuční soud měl vydat pověření exekutora pro vymožení nákladů oprávněného v exekučním řízení, a tedy i nákladů exekutora. Pohledávka oprávněného totiž v tomto případě není uhrazena zcela, neboť náklady oprávněného v exekučním řízení uhrazeny nebyly a nárok na jejich uhrazení vznikl oprávněnému dnem podání exekučního návrhu, nikoliv až rozhodnutím o těchto nákladech (k okamžiku vzniku nákladů více níže).

Za situace, kdy je již v řízení vydáno pověření a oprávněný následně zjistí, že pohledávka oprávněného včetně příslušenství byla vymožena před podáním exekučního návrhu, je toto důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g), případně h) OSŘ. Takový návrh pak může podat kdokoliv z účastníků řízení, případně může o zastavení ex offo rozhodnout exekuční soud. Bohužel, současná právní úprava neumožňuje exekutorovi, aby bez souhlasu oprávněného exekuci sám zastavil, vyjma zvláštních situací, jako je například postup dle ustanovení § 107 odst. 5 OSŘ při úmrtí povinného a zastavení dědického řízení podle ustanovení § 153 či § 154 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, což však rozhodně není případ zde uváděný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3705/2015). Pokud by exekutor byl nadán pravomocí exekuční řízení zastavit ex offo, jistě by to zrychlilo řízení a byly by tímto šetřeny náklady účastníků řízení i náklady exekuce.

Za takové situace by měl být v usnesení o zastavení exekuce zavázán oprávněný k úhradě nákladů povinného v exekučním řízení a rovněž k úhradě nákladů exekutora v paušální výši dle ustanovení § 6 odst. 3 a § 13 odst. 1 a 9 ET, navýšené o příslušnou sazbu daně z přidané hodnoty, pokud je exekutor jejím plátcem, neboť je to oprávněný, kdo nedůvodně podaným exekučním návrhem zavinil zastavení exekuce. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání. Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 ET dávají možnost uhradit snížené náklady exekuce za situace, kdy splní celou vymáhanou povinnost a složí zálohu na snížené náklady exekuce ve lhůtě dle ustanovení § 46 odst. 6 EŘ pouze povinnému, mám za to, že oprávněný nemá nárok na to, aby mu v takovém případě byly uloženy snížené náklady exekuce.

Z mého pohledu nejzajímavějším typem z výše zmíněných je bezpochyby situace, kdy je v řízení již vydáno pověření k provedení exekuce a povinný uhradí vymáhanou pohledávku přímo k rukám oprávněného před doručením vyrozumění o zahájení exekuce a výzvy ke splnění vymáhané povinnosti. Postup soudního exekutora po vydání pověření exekučním soudem je takový, že exekutor zjišťuje a exekučními příkazy zajišťuje majetek povinného a teprve po řádné prvotní lustraci majetku povinného mu zasílá vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu ke splnění vymáhané povinnosti. Je tomu tak proto, aby předčasným doručením vyrozumění o zahájení exekuce a výzvy ke splnění vymáhané povinnosti nezmařil účel a průběh exekuce. Vyrozumění o zahájení exekuce pak doručí spolu s dalšími listinami dle ustanovení § 44 odst. 1 EŘ nejpozději s prvním exekučním příkazem, který povinnému doručuje.

Běžným případem je tedy situace, kdy povinnému je postižena mzda, pohledávka z účtu u peněžního ústavu, případně další majetek, a povinný se o zahájení exekučního řízení tímto postupem dozví před doručením vyrozumění o zahájení exekuce, neboť exekutor zmíněný majetek postihne ihned poté, jakmile jej zjistí, avšak v řízení nadále probíhají prvotní lustrace. Aby nemusel povinný hradit náklady exekutora, uhradí vymáhanou pohledávku před doručením vyrozumění o zahájení exekuce přímo k rukám oprávněného a následně podá návrh na zastavení exekuce s tím, že pohledávku uhradil k rukám oprávněného „dobrovolně“ bez přispění exekutora, který dle tohoto názoru pak nemá nárok na náhradu nákladů exekuce, neboť nárok na náhradu nákladů exekuce je vázán na účinky tzv. generálního inhibitoria, které vznikají doručením vyrozumění o zahájení exekuce povinnému v souladu s ustanovením § 44a odst. 1 EŘ.

Článek byl publikován v Komorních listech č. 1/2021.


[1] Objevují se však i odlišná rozhodnutí, kdy je například exekutorovi přiznána pouze polovina nákladů analogicky dle situace, kdy povinný uhradí ve lhůtě dle ustanovení odst. 6 EŘ, případně jsou přiznávány náklady jako kdyby exekutor nebyl pověřen dle ustanovení odst. 4 a  odst. § 46 § 11 § 13 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb․, o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (exekuční tarif).

[2] Toto rozhodnutí se týká výkonu rozhodnutí, nicméně mám za to, že je možné jej analogicky použít i na exekuční řízení.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu