Řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu

K tomuto je však zapotřebí souhlasu takové osoby se svým převzetím nebo držením v příslušném zdravotním ústavu. Nezřídka však nastávají situace, kdy fyzická osoba není s to tento souhlas učinit, zejména z důvodu věku a zdravotního stavu, proto jsou zdravotní ústavy nuceny se s nahrazením tohoto souhlasu obrátit na příslušný soud. 

Řízením ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu je kladen důraz na osobní svobodu zakotvenou v článku 5 odst. 1 písm. e) Evropské úmluvy o lidských právech a článku 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, jíž lze omezit pouze zákonem. Proto je zapotřebí posoudit, zda jsou tu dány zákonné předpoklady k přípustnosti převzetí nebo držení fyzické osoby v příslušném zdravotním ústavu.

Místní příslušnost a možnosti zastoupení v řízení

Obecně řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu upravuje ustanovení § 66 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jako „ZŘS“). Pro toto řízení je příslušný soud, v jehož obvodu se nachází zdravotní ústav, kde je umístěn člověk, o němž je zdravotní ústav povinen učinit oznámení. To, kde má poskytovatel lékařských služeb své sídlo, není proto pro určení místní příslušnosti rozhodné. Delegace z důvodu vhodnosti by měla být možná jen za zcela výjimečných okolností. Účastníkem řízení je umístěný člověk a rovněž zdravotní ústav, který oznámení učinil.  Účastníkem řízení může být taktéž zákonný zástupce, jestliže podal za takového člověka návrh na zahájení tohoto řízení, zejména v případě, kdy tak neučinil příslušný zdravotní ústav.

Nelze opomenout ani možnost důvěrníka nebo podpůrce, jehož má umístěný člověk ustanoveného či smluveného, odrážející jeho úlohu přiznanou občanským zákoníkem během řízení svým jménem uplatnit ve prospěch umístěného člověka všechna jeho práva vzniklá v souvislosti s převzetím a dalším držením ve zdravotním ústavu. Nicméně osoba důvěrníka či podpůrce nemá postavení účastníka řízení, proto soud nemá vůči nim povinnosti, které má k účastníkům řízení (například doručování, předvolání k jednání). Poněvadž tyto osoby jsou způsobilé významně zasáhnout do řízení, je z povahy věci zřejmé, že jejich úkony musí být učiněny ve prospěch umístěného člověka. Soulad se zájmy umístěného člověka je soud povinen posuzovat vždy i bez návrhu po uvážení všech okolností. Pokud soud dospěje k závěru, že takový procesní úkon je v rozporu se zájmy umístěného člověka, nepřihlíží dále k němu.

Umístěný člověk je dokonce oprávněn se dát jako účastník zastupovat v řízení zmocněncem, kterého si za tímto účelem zvolí. O tomto jeho právu včetně jeho dalších procesních práv a povinností musí být poučen, ledaže to zdravotní stav umístěného člověka zcela vylučuje. Za umístěného člověka může zmocněnce zvolit i jeho opatrovník, nicméně pokud se jejich názory na volbu zmocněnce budou odlišovat, musí se dát přednost projevu vůle umístěného člověka. Nezvolí-li si však umístěný člověk zmocněnce, je nutno mu jmenovat opatrovníka pro řízení z řad advokátů. Jestliže má umístěný člověk již jmenovaného opatrovníka či jiného zákonného zástupce, musí mu být i přesto ustanoven opatrovník pro toto konkrétní řízení. V závažnějších případech bývá opatrovník jmenován přímo v usnesení o zahájení řízení, neboť již z oznámení zdravotního ústavu je evidentní, že umístěný člověk není schopen volbu učinit (viz níže).

Zákon dále stanovuje povinnost soudu jmenovat opatrovníka pro řízení nejen za situace, kdy si umístěný člověk opatrovníka nezvolí, ale i v případě, kdy je zapotřebí chránit jeho zájmy. Shledá-li tedy soud, že je zapotřebí chránit zájmy umístěného člověka, jmenuje mu opatrovníka z řad advokátů taktéž i za situace, kdy si umístěný člověk zmocněnce zvolí, avšak ten není způsobilý chránit v řízení jeho zájmy nebo zde dochází ke kolizi zájmů opatrovníka a umístěného člověka. Proti usnesení o jmenování opatrovníka pro řízení může podat odvolání i zmocněnec.

Průběh běžného řízení a možnost propuštění zdravotním ústavem

K samotnému zjištění stavu umístěné osoby jmenuje soud znalce z příslušného oboru. Tímto znalcem nemůže být samozřejmě jmenován lékař, který pracuje ve zdravotním ústavu, kde se umístěný člověk nachází. Jestliže je tímto způsobem přezkoumán zdravotní stav umístěného člověka, soud provede důkaz výsledkem tohoto přezkoumání vždy. Rovněž je soud povinen provést důkaz zdravotnickou dokumentací nebo záznamem z ní, případně i vyjádřením ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevení přání umístěného člověka. 

Tato povinnost provést určité důkazy ovšem pro soud neznamená, že by při hodnocení důkazů měl dát těmto důkazům přednost před ostatními. I v tomto řízení se uplatní zásada volného hodnocení důkazů, kdy soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a sice každý důkaz jednotlivě i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

Zpravidla soud nařizuje jednání až v řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení ve zdravotním ústavu. V první fázi, kdy soud rozhoduje o přípustnosti převzetí, je věc projednána při jiném soudním roku (viz níže).  Soud je oprávněn nařídit jednání i přímo v dotčeném zdravotním ústavu. Z právní úpravy dále plyne, že přizvání a výslech umístěného člověka by měl být pravidlem, z něhož jsou stanoveny výjimky. Jednou z nich je situace, kdy by přítomnost umístěného člověka při jednání mohla vážně poškodit jeho zdravotní stav, jeho zástupce, opatrovníka pro řízení a zdravotní ústav bez možnosti učinění přiměřených opatření k zajištění bezpečnosti. K jednání dále soud musí přizvat i zástupce či opatrovníka pro řízení. Opatrovníka pro řízení přizve soud tehdy, pokud bude zapotřebí jeho výslechu, zejména v situaci, kdy dal souhlas s převzetím, ačkoliv umístěný člověk podal návrh na zahájení řízení. K jednání může soud předvolat i další účastníky, zejména zdravotní ústav či navrhovatele, případně provede další vhodné důkazy k objektivnímu zjištění a vyhodnocení stavu umístěného člověka.

Na tomto místě je nutno konstatovat, že žádné rozhodnutí soudu v tomto řízení nebrání tomu, aby sám zdravotní ústav člověka propustil. Zdravotní ústav se zabývá otázkami lékařskými, zatímco soud přezkoumává umístění člověka z právního hlediska. Zabývá se tedy zákonnými důvody převzetí a dalšího držení v něm. Pokud důvod pobytu v nemocničním zařízení bez souhlasu umístěného člověka závisel na posouzení zdravotního stavu zdravotním ústavem, může zdravotní ústav při pozitivní změně těchto okolností umístěného člověka propustit i přesto, že soud rozhodl o zákonnosti převzetí umístěné osoby. 

Následné propuštění umístěného člověka ze zdravotního ústavu má za následek zastavení vedeného řízení. Toto platí i pro případ projednávání věci již odvolacím soudem či dodatečný písemný souhlas člověka se svým umístěním do zdravotního ústavu, není-li v tomto rozsahu omezen ve svéprávnosti.

Pokračování v řízení a opravné prostředky proti rozhodnutí

I když bylo řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu nebo řízení o odvolání zastaveno proto, že člověk byl ze zdravotního ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se svým umístěním, je zapotřebí takovou osobu poučit o možnosti pokračování v takto zastaveném řízení. Jestliže tento člověk do 2 týdnů od doručení usnesení o zastavení řízení prohlásí, že na projednání věci trvá, je soud povinen v řízení pokračovat a rozhodnout. Je zde jednoznačná snaha o zachování základních lidských práv, kdy, ačkoliv odpadl předmět řízení v podobě umístění člověka do zdravotního ústavu, se může toto řízení negativně projevovat v jeho právní sféře, kdy jej může například pociťovat jako příkoří či vnímat sám sebe jako oběť, nebo i pro jiné řízení vedené orgány veřejné moci.

Proti rozhodnutí o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu je přípustné odvolání. Nicméně odvolání nemá odkladný účinek, čímž se rozumí, že účinnost rozhodnutí nastává bez ohledu na podané odvolání, tzn. je předběžně vykonatelné. Po podání odvolání je soud prvního stupně povinen předložit spis odvolacímu soudu bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo odvolání doručeno. Odvolací soud je povinen o podaném odvolání rozhodnout nejdéle do 1 měsíce od předložení spisu. Touto lhůtou není soud vázán v případě, že se v řízení pokračuje na základě výše uvedeného prohlášení člověka trvajícího na projednání věci, i když řízení bylo zastaveno z důvodu propuštění umístěného člověka či udělení dodatečného souhlasu se svým umístěním. 

Náklady tohoto řízení platí stát. Neplatí však náklady právního zastoupení umístěného člověka s výjimkou nákladů soudem jmenovaného opatrovníka pro řízení. Náklady řízení hrazenými státem se rozumí zejména náklady s konáním jednání ve zdravotním ústavu, protože zákon takovou povinnost nést náklady takového řízení zdravotním ústavům neukládá, dále náklady spojené s dokazováním v podobě předvedení umístěné osoby k soudu. Zpravidla proto bude o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, ledaže by to odůvodňovaly zcela výjimečné okolnosti případu.

Oznamovací povinnost zdravotního ústavu a zahájení řízení

Nejstěžejnější věcí pro řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu je, aby se příslušný soud vůbec o takovém převzetí či držení dozvěděl. Za tímto účelem právní úprava zakotvuje povinnost zdravotnického ústavu oznámit takovou skutečnost příslušnému soudu. Zdravotní ústav umisťující osoby z důvodu hospitalizace je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož obvodu se zdravotní ústav nachází, převzetí každého člověka umístěného v něm bez svého písemného souhlasu. Takovou osobou se rozumí člověk, který ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy či touto poruchou trpí, nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro takového člověka nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak. Druhou alternativou bývá člověk, jehož zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň mu neumožňuje, aby vyslovil souhlas. Stejnou oznamovací povinnost má zdravotní ústav taktéž vůči zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podpůrci, manželu nebo jiné známé osobě blízké nebo důvěrníkovi. 

V praxi může nastat i situace, kdy je přijat člověk do zdravotnické péče se svým písemným souhlasem. Nicméně v průběhu léčení může dojít k odvolání takového souhlasu, či omezení ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem (např. podáním léčivých přípravků). I na takovou situaci právní úprava pamatuje, kdy opět ukládá zdravotnímu ústavu povinnost oznámit takovou skutečnost příslušnému soudu do 24 hodin poté, co k takovému omezení nebo odvolání souhlasu došlo. 

Po výše uvedeném oznámení soud zahájí řízení o vyslovení přípustnosti či držení v tomto zdravotním ústavu. Pokud by zdravotní ústav svoji povinnost nesplnil, je oprávněn podat návrh na zahájení řízení rovněž umístěný člověk nebo jeho zákonný zástupce. Návrh na zahájení řízení je oprávněn podat rovněž člověk, jestliže souhlas s jeho převzetím dal opatrovník. Soud v těchto případech rozhodne bez jednání do 7 dnů od převzetí. K projednání věci svolá jiný soudní rok, který se bude konat zpravidla přímo ve zdravotním ústavu. Soud zde provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, zejména zdravotnickou dokumentací, vyslechne umístěného člověka, ošetřující lékaře a další osoby, o jejichž vyslechnutí umístěný člověk požádá. Při tomto jiném soudním roku se rovněž neuplatní výše popsaná povinnost soudu ke stanovení znalce a vypracování znaleckého posudku.

Rozhodnutí o přípustnosti převzetí a jeho pokračování

V následném rozhodnutí soud určí, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, což se posuzuje ke dni převzetí. Jestliže ano, rozhodne taktéž zda tyto důvody trvají ke dni rozhodování soudu. Pokud soud dojde k závěru, že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů, nebo že tyto důvody již netrvají, nařídí propuštění člověka ze zdravotního ústavu. Rozdíl mezi těmito dvěma podmínkami je zejména v tom, že v první fázi rozhoduje soud na základě důkazů, které jsou ve stanovené krátké době k dispozici. Takové rozhodnutí proto není považováno za rozhodnutí ve věci samé, ale za rozhodnutí prozatímního charakteru. Jakmile soud vydal usnesení o přípustnosti převzetí, pokračuje v řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení umístěného člověka ve zdravotním ústavu, aniž by o tom vydával jakékoliv rozhodnutí. Teprve v následující fázi soud shromažďuje veškeré další důkazy, zejména znalecký posudek o zdravotním stavu umístěného člověka nutný pro rozhodnutí. 

O dalším držení ve zdravotnickém ústavu rozhoduje soud již rozsudkem, nikoliv usnesením. V rozsudku, který musí být vyhlášen do 3 měsíců od výroku o přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu a o trvání jeho důvodů, rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Účinnost tohoto rozsudku zanikne uplynutím doby 1 roku ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena doba kratší. Jestliže má být držení ve zdravotním ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout.

Nařídil-li však soud propuštění umístěného člověka, je zdravotní ústav po doručení rozhodnutí povinen člověka neprodleně propustit po doručení usnesení. Toto rozhodnutí v podobě usnesení se do 24 hodin od jeho vydání doručí umístěnému člověku, dále jeho zástupci, opatrovníkovi pro řízení a zdravotnímu ústavu. Soud zároveň učiní jiná vhodná opatření, aby se člověk mohl vhodnou formou s obsahem rozhodnutí seznámit a měl jej k dispozici.

Návrh na propuštění ze zdravotnického ústavu je oprávněn taktéž podat umístěný člověk, jeho zástupce, opatrovník, a osoby jemu blízké ještě před uplynutím doby, do níž je držení přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení ve zdravotním ústavu není důvodné. Stěžejní v tomto návrhu je povinnost navrhovatele k vylíčení skutečností, jimiž odůvodňuje domněnku, že další držení ve zdravotním ústavu není důvodné. Soud i v tomto případě rozhoduje rozsudkem, který musí být vyhlášen do 2 měsíců od podání návrhu. Zamítne-li soud opakovaně návrh na propuštění a jestliže nelze očekávat zlepšení stavu umístěného člověka, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení ve zdravotním ústavu povoleno.

Řízení o převzetí ve zvláštních bezodkladných případech

V praxi dále běžné nastávají výjimečné situace, kdy je nutné jednat bezodkladně. Za tímto účelem právní úprava stanovuje ještě rychlejší jednofázové řízení o převzetí člověka do zdravotního ústavu. Jestliže je do zdravotního ústavu převzat člověk, jehož zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče, není-li vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen právně jednat a pokud je tento stav způsoben duševní poruchou, soud bez jednání rozhodne do 7 dnů ode dne, kdy došlo k převzetí, zda s převzetím souhlasí. Toto řízení se uplatňuje zejména v situacích, kdy je do zdravotního ústavu přijat člověk (např. na jednotku intenzivní péče), jehož zdravotní stav vyžaduje neodkladné poskytnutí péče a s ohledem na tento vážný zdravotní stav nezpůsobený duševní poruchou není schopen činit právní jednání. V tomto zvláštním případě proto neprobíhá výše popsané dvoufázové řízení.

Soud jmenuje umístěnému člověku opatrovníka pro toto řízení. V tomto řízení se neuplatní zakotvená povinnost ustanovení opatrovníka v podobě advokáta, nýbrž je možné opatrovníkem pro řízení ustanovit i jinou vhodnou osobu, zejména z řad osob blízkých. S ohledem na velmi krátkou lhůtu pro rozhodnutí i s ohledem na neschopnost umístěného člověka právně jednat, učiní tak soud zpravidla již v usnesení zahajujícím toto řízení. Pro toto řízení není zapotřebí svolat ani jiný soudní rok. Soud při rozhodování o souhlasu či nesouhlasu s převzetím umístěného člověka vychází zejména z vyjádření ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu umístěného člověka. Rozhodnutí se následně doručí zdravotnímu ústavu a opatrovníkovi pro řízení. Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. Jestliže však nastanou takové změny zdravotního stavu umístěného člověka, které odůvodňují zahájení řízení o dalším držení umístěného člověka (viz. výše), má zdravotní ústav povinnost takovou změnu oznámit soudu opět do 24 hodin. Soud následně opětovně postupuje z moci úřední a zahájí příslušné řízení.