Deset důvodů, proč není nový stavební zákon „jen prodeveloperský“ - část IV.

Má soud podle nového stavebního zákona možnost zrušit rozhodnutí o povolení záměru a zamítnout žádost?

partner, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
Certifikáty autorizovaných inspektorů
Foto: Shutterstock

Poslanecká sněmovna přehlasovala Senát a prezident republiky dne 15. 7. 2021 podepsal nový stavební zákon. Ten vyšel ve Sbírce zákonů pod č. 283/2021 Sb. a nabude účinnosti 1. 7. 2023, s výjimkou některých ustanovení s dřívější účinností. To jsou fakta, na kterých se úředníci, akademici, advokáti, odborníci i politická reprezentace shodnou. O zbytku se však vede diskuse a zákon se stal samozřejmě předmětem politického souboje. Rezonují hlasy, že zákon je obecně prodeveloperský a povede ke snížení ochrany veřejných zájmů a práv veřejnosti. Zazněly dokonce i až dezinformační zprávy o tom, že nový zákon umožní zbourat Karlův most.[1] Není ale slyšet proč a konkrétně v jakých ustanoveních. Úsilím tohoto článku je proto na odborné rovině a na konkrétních institutech nového stavebního zákona tyto hlasy vyvrátit.

Předchozí část článku naleznete zde.

Možnost soudu zrušit rozhodnutí o povolení záměru a také zamítnout žádost

Nový stavební zákon upravuje i specifická pravidla pro soudní přezkum. Podle našeho názoru nejpodstatnější z nich je zakotvení pozice stavebníka jako účastníka řízení, pokud není sám žalobcem, a to v § 305. Toto ustanovení nepochybně je ve prospěch stavebníků, nicméně legitimně, neboť pouze narovnává jejich dosud nerovné postavení s ostatními účastníky řízení v soudním přezkumu. Stavebník jako žadatel je iniciátorem celého povolovacího procesu, je to on, kdo dodává stavebnímu úřadu všechny podklady. Přesto podle stávajícího stavu není účastníkem soudního řízení podle soudního řádu správního. Pokud žalobu podá např. soused stavby, je žalovaným odvolací stavební úřad. Stavebník má pouze povahu osoby zúčastněné na řízení podle § 34 soudního řádu správního, ale to v praxi jen tehdy, pokud o toto postavení sám požádá. Správní soudy totiž stavebníky zpravidla za tyto osoby samy neoznačují, ačkoliv dohledání stavebníka jako osoby zúčastněné na řízení je netěžké, navrhovatel je dokonce povinen podle § 34 odst. 2 soudního řádu správního stavebníka jako takovou osobu označit a podle stejného ustanovení by měl správní soud takto stavebníka dohledat. V praxi se tedy stává bohužel příliš často, že žalobě je přiznán odkladný účinek, aniž by stavebníkovi byla žaloba zaslána, nebo je dokonce rozhodnuto ve věci. Přiznáním odkladného účinku žalobě proti stavebnímu povolení je přitom stavebníkovi působena značná škoda, zvláště pokud již v mezidobí započal se stavbou a v důsledku rozhodnutí soudu by ji musel zastavit a zakonzervovat. Svědčí o tom i opakovaná rozhodnutí Ústavního soudu, které kladou důraz na povinnost dát stavebníkovi možnost vyjádřit se k žalobě a návrhu na přiznání odkladného účinku.[2]

I jako osoba zúčastněná na řízení má stavebník bezdůvodně podřadné postavení. Nemůže např. trvat na ústním jednání, nezasílají se mu všechny písemnosti a nemá až na vzácné výjimky nárok na náhradu nákladů řízení ani v případě plného úspěchu. Neexistuje proto legitimní důvod, proč by stavebník měl být diskriminován oproti jiným účastníkům řízení. Setkali jsme se s názorem, že by pak mělo soudní řízení tři účastníky, žalobce (např. spolek či souseda stavby), žalovaný odvolací stavební úřad a stavebníka, což by bylo z hlediska konstrukce soudního řádu správního nepřípustné. Tomu lze ovšem snadno oponovat. I za stávajícího stavu může stavebník v případě neúspěchu napadnout rozhodnutí krajského (správního soudu) kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. V takovém případě „povýší“ z osoby zúčastněné na stěžovatele. Původní žalobce (soused) ani žalovaný však nejsou „degradováni“, nadále zůstávají účastníky kasačního řízení, které pak má účastníky tři.

Změny soudního přezkumu v novém stavebním zákoně ale obsahují i ustanovení, která naopak svědčí odpůrcům staveb, a to oprávněně. Prolamuje se čistě kasační princip soudního řízení správního ve prospěch apelačních prvků. Podle § 309 odst. 2 nového stavebního zákona může správní soud, je-li žaloba důvodná a bez dalšího dokazování je zcela zřejmé, jak by v případě jeho zrušení a vrácení stavebnímu úřadu k dalšímu řízení musel stavební úřad rozhodnout, a navrhl-li takový postup žalobce nebo osoba zúčastněná na řízení, rozsudkem napadené rozhodnutí změnit a žádost o povolení záměru i zamítnout. Prolomení kasačního principu není v evropském kontextu nic neobvyklého a správní soudy podle našeho názoru budou velmi dobře schopny rozlišit případy, které jsou vhodné, a které nikoliv.[3]

Závěr

Cílem nového stavebního zákona bylo zejména reformovat výkon státní správy na úseku stavebního práva a odstranit obrovskou míru složitosti a řadu paralelních či navazujících procesů stávající úpravy. Zejména tyto procesní nedostatky (a nikoliv nutná ochrana veřejných zájmů či zájmů jiných účastníků než stavebníka) totiž brzdily povolovací proces. V tomto ohledu nový stavební zákon prospěje nejen stavebníkům, ale i úředníkům stavebních úřadů a dotčených orgánů, jelikož budou moci vést povolovací řízení efektivněji a více se věnovat věcné podstatě, než procesním aspektům. Nový stavební zákon navíc obsahuje řadu ustanovení, která posilují práva veřejnosti a obcí oproti současnému stavu. Výše jsme na daném prostoru vybrali deset institutů, které jsou podle našeho názoru přínosem pro veřejnost ve snaze bránit nelegální nebo nevhodné výstavbě, resp. výstavbě, která je v rozporu s veřejnými zájmy či zájmy obce či sousedů stavby a které jsou zároveň jasnými důkazy, že zákon byl z tohoto hlediska psán neutrálně, výhradně na základě odborných kritérií, v heterogenním týmu[4] a jak nejlépe jsme uměli.

V Bulletinu advokacie chystáme od října podrobnější pravidelný seriál o změnách, které přináší nový stavební zákon.

Článek byl publikován v Advokátním deníku.


[1] Viz  https://www.irozhlas.cz/kultura/npu-stavebni-zakon-poskozeni-pamatky_1911261651_aur?_ga=2.261520142.2014680943.1627847654-1524812107.1624463171. Právní záruky ochrany Karlova mostu přitom zůstávají oproti stávající úpravě zcela nezměněny, resp. přesněji Karlův most jako národní kulturní památku legálně zbourat nelze a rozhodně na tom nechce nikdo nic měnit.

[2] Např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 871/21 ze dne 1. června 2021, usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 310/04 ze dne 7. 2. 2007, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4468/12 ze dne 23. 9. 2013 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1839/19 ze dne 22. 7. 2019.

[3] Prvky apelačního principu správního soudnictví obsahuje např. ve Velké Británii čl. 31 odst. 5 Senior Courts Act 1981, v Rakousku § 28 odst. 2 Verwaltungsgerichtsverfahrensgesetz, částečně i polský zákon o řízení přes správními soudy (Ustawa z dnia 30 sierpnia 2002 r. – Prawo o postępowaniu przed sądami administracyjnymi) v čl. 145a, ale v zásadě i § 16 odst. 5 českého zákona o svobodném přístupu k informacím.

[4] Kompletní autorský kolektiv návrhu stavebního zákona je uveřejněn zde: https://www.komora.cz/files/uploads/2019/12/Autorsk%C3%BD-a-konzulta%C4%8Dn%C3%AD-kolektiv-nov%C3%A9ho-stavebn%C3%ADho-z%C3%A1kona.pdf.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články