Až na nepodstatné výjimky provádění všech staveb dnes podléhá nějaké formě veřejnoprávního povolení, a to především v rámci povolovacích řízení podle stavebního zákona (územní a stavební řízení).
Cílem těchto povolovacích řízení je posouzení záměru stavby jednak z hlediska ochrany veřejných zájmů (účelné využití území, ochrana životního prostředí apod.), ale i z hlediska ochrany soukromých zájmů osob, jež by mohly být provedením stavby dotčeny (např. vlastníků sousedních nemovitostí).
Máme-li námitky proti záměru stavby, je potřeba tyto námitky především včasně uplatnit v rámci příslušných povolovacích řízení. Pokud námitky v rámci povolovacích řízeních včas neuplatníme, bude možnost naší úspěšné obrany proti záměru stavby podstatně zkomplikována nebo často i zcela vyloučena!
Jak se ale účinně bránit proti stavbě, pokud ji stavebník provádí bez povolení nebo v rozporu s vydaným povolením? V takovém případě jsme o možnost podání a řádného projednání našich námitek ochuzeni.
První linii obrany by nám měl poskytnout přímo stát prostřednictvím stavebního úřadu. Pokud stavební úřad sám zjistí nebo je upozorněn, že nějaká stavba je prováděna v rozporu s vydaným povolení nebo zcela bez povolení, měl by sám z moci úřední stavebníka vyzvat k okamžitému zastavení dalších prací a v případě potřeby pokračování prací svým rozhodnutím přímo zakázat. To samé platí i pro již postavenou nepovolenou stavbu, kde by měl stavební úřad zahájit řízení o jejím odstranění. Vlastník nepovolené stavby může žádat sice o dodatečné povolení stavby, nicméně v takovém řízení již můžeme uplatnit naše námitky proti stavbě a tyto musejí být v řízení řádně vypořádány.
Jak ale postupovat, pokud stavební úřad navzdory našemu přesvědčení o existenci nepovolené stavby výše uvedené pravomoci odmítá uplatnit?
Až do nedávné doby nebyla v rámci veřejného práva proti takové nečinnosti stavebního úřadu možná téměř žádná obrana. Dle judikatury totiž platilo, že osoba dotčená nepovolenou stavbou nemá veřejné subjektivní právo, aby bylo zahájeno správní řízení o odstranění stavby, neboť jde o řízení zahajované toliko z moci úřední a je tedy zcela v dispozici příslušného stavebního úřadu. Možnosti soukromoprávní obrany dle občanského práva prostřednictvím obecných soudů (zejména § 1004 a 2903 odst. 2 občanského zákoníku) jsou pak v této oblasti omezené, a ne vždy zcela efektivní.
V nedávném rozhodnutí ze dne 26. 3. 2021 (č. j. 6 As 108/2019-39) však Nejvyšší správní soud právní postavení osob přímo dotčených nepovolenými stavbami výrazně posílil, když opustil svou dřívější judikaturu a připustil právo dotčených osob domáhat se odstranění nepovolené stavby. Proti nečinnosti stavebního úřadu se tak lze nově bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu.
Pokud správní soud na základě podané žaloby shledá, že jsou splněny zákonné podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby, pak zahájení takového řízení stavebnímu úřadu autoritativně nařídí. Zahájení řízení o odstranění stavby samo o sobě nezaručuje, že bude dosaženo odstranění nepovolené stavby, nicméně nám to dává možnost reálně uplatnit naše námitky proti stavbě, se kterými se musí stavební úřad vypořádat. Pokud s vypořádáním námitek v rámci řízení nebudeme spojeni, můžeme se proti dodatečnému povolení stavby odvolat k nadřízenému správnímu orgánu, popř. se můžeme později bránit i podáním žaloby proti dodatečnému povolení stavby v rámci správního soudnictví.
Předmětné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tak zcela správně rozšiřuje možnosti obrany dotčených osob proti nepovoleným stavbám tam, kde tyto možnosti obrany dosud zcela nepochopitelně chyběly.
Zdroj: bnt journal
Zdroj:
rozsudek NSS č. j. 6 As 108/2019-39 ze dne 26. března 2021
§ 1004 a 2903 (2) občanského zákoníku (89/2012 Sb.)
Diskuze k článku ()