Znalecký posudek jako důkaz pro povolení obnovy trestního řízení

Obnovu trestního řízení upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v § 277 až 289. Z hlediska procesního průběhu se obnova řízení skládá z řízení o návrhu na povolení obnovy a z řízení po povolení obnovy. Obnova trestního řízení je mimořádným opravným prostředkem, který v obecnosti slouží k odstranění vad pravomocného rozhodnutí, jež vznikly v důsledku neznalosti určitých skutkových okolností případu nebo neznalosti důkazů. Neplatí ovšem, že by každá nová skutková okolnost, která vyjde dodatečně najevo, a každý důkaz, byly způsobilé k dosažení obnovy řízení.

Pro úspěšné povolení obnovy řízení musí jít podle § 278 odst. 1 trestního řádu především o skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí. Musí se jednat pouze o takové skutečnosti nebo důkazy, které se týkají skutkových okolností nastalých před vydáním rozhodnutím, které je v rámci mimořádného opravného prostředku napadáno[1].

Důkazem, který vyhovuje výše popsaným kritériím, přitom může být i znalecký posudek. A právě na vlastnosti znaleckých posudků, které jsou s to umožnit povolení obnovy řízení a nové projednání pravomocně skončené věci, se budu zaměřovat v následujícím textu. V zásadě mohou existovat dvě skupiny znaleckých posudků, které budou obě způsobilé k povolení obnovy řízení. Jednak jde o znalecké posudky, které využívají nové vědecké metody neznámé v době vydání rozhodnutí, a jednak o posudky, které tyto metody nevyužívají.

Znalecký posudek využívající nové vědecké metody

Z judikatury Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, podle nějž „Znalecký posudek, který obsahuje nové skutečnosti, anebo využívá nové vědecké metody, které vedou k jinému skutkovému závěru, je vhodným důkazním prostředkem[2]“ k povolení obnovy trestního řízení. K tomu je třeba dodat, že se může jednat o znalecký posudek zpracovaný jak na pokyn státního zástupce, tak na objednávku obhajoby.

Přípustným důkazním prostředkem je tedy znalecký posudek, který využívá novou vědeckou metodu, která v době, kdy probíhalo původní řízení, ještě nebyla vůbec známá, nebo nebyla dostupná, a zároveň přináší nový závěr ohledně skutkových okolností. Takový posudek totiž soud při dokazování z logiky věci vůbec nemohl využít, a přitom může přinášet nový pohled na skutkový průběh.

Znalecký posudek, který nové metody nevyužívá

Učinit jasný závěr o vhodnosti použití znaleckého posudku, který z žádné nové metody nebo technologie nevychází, je však složitější.

V takovém případě mohou nastat v zásadě dvě situace. Jednak je jako důkaz k povolení obnovy řízení použit znalecký posudek úplně nově, neboť v dosavadním řízení nebyl posudek jako důkaz proveden. Jednak se může jednat o znalecký posudek, který vyvrací závěry jiného znaleckého posudku, který již byl v trestním řízení navržen a proveden.

V praxi si lze představit řadu situací, kdy obhajoba pravomocně odsouzené osoby nechá s větším či menším časovým odstupem zpracovat nový znalecký posudek, který bude vyvracet závěry, které vyplývaly z dříve předložených znaleckých posudků nebo jiných důkazů. Vzhledem k tomu, že na podmínky pro povolení obnovy řízení je nutno nazírat restriktivně, musí i znalecký posudek vyhovět přísným kritériím.

K samotnému posuzování znaleckého posudku dochází již ve fázi řízení o návrhu na povolení obnovy, nikoliv až po povolení obnovy řízení. Ačkoliv soud nehodnotí předložený důkaz v řízení o návrhu na povolení obnovy komplexně, z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že soud již v rámci řízení o návrhu na povolení obnovy posuzuje předložený důkaz ve světle toho, zda vůbec může přivodit změnu rozhodnutí: ,Hodnocení předložených důkazů nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění. Skrze uvedené hodnocení je třeba dosáhnout „pouze“ určitého stupně pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro očekávání, že změna rozhodnutí je možná. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů. Pokud by bylo možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je namístě rozhodnout o povolení obnovy[3]‘ 

Mantinely hodnocení předloženého důkazu při posuzování návrhu na povolení obnovy řízení vyjadřuje dále Ústavní soud tak, že [s]oud rozhodující o povolení obnovy řízení si nesmí atrahovat definitivní posuzování předkládaného důkazu v kontextu důkazů již provedených v původním řízení, a tím méně tento soud smí provádět sponte sua další dokazování, jehož účelem by bylo učinit konečný závěr o vině či trestu pod zorným úhlem nového důkazu[4].“ 

Soud však ve fázi posuzování návrhu na povolení obnovy řízení bude zkoumat, zda znalecký posudek mohl být bez obtíží předložen či navržen již v předchozím pravomocně ukončeném řízení[5].

Co se týká vlastností znaleckého posudku, podle soudní praxe platí, že se v první řadě nesmí jednat o posudek předkládající závěry, které jsou hypotetické či zjevně pochybné[6]. I takový úsudek si přitom může učinit soud již ve fázi řízení o návrhu na povolení obnovy.

Je-li pro povolení obnovy řízení argumentováno posudkem, který předkládá závěry, jež jsou v rozporu s dříve předloženými závěry znaleckého zkoumání, musí se soud rovněž zabývat tím, jaké důvody vedly k obsahové změně tohoto posudku a zda tyto důvody nejsou „čistě účelové a ve svém důsledku nezpůsobují nevěrohodnost předloženého důkazu[7]“, jako např. nový posudek o zdravotním stavu obviněného vypracovaný, aniž by znalec obviněného vyšetřil.

Strana řízení by proto měla být připravena objasnit, z jakých důvodů nově předkládaný znalecký posudek nenavrhla již dříve, a případně proč se závěry nově předloženého posudku tolik odlišují od dříve provedeného znaleckého posudku, který sloužil jako podklad rozhodnutí. Vhodné je tedy předložit i další důkazy, které hovoří ve prospěch závěru předloženého novým znalcem; může jít např. o získání nové výpovědi svědka souladné se znaleckým posudkem[8].

Ústavní soud dále objasnil, že nevhodný je takový znalecký posudek, který již byl v původním řízení navržen, ale soud ho odmítl provést pro nadbytečnost. Takový posudek totiž sám o sobě ani ve spojení s jinými skutečnostmi nebo důkazy nemůže odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, případně trestu[9].

Ani z výše citovaných rozhodnutí nevyplývá jednoznačný závěr, kdy bude znalecký posudek představovat klíč k obnově řízení. Vždy bude záležet na jeho věrohodnosti a přesvědčivosti a také důvodech, pro které jej osoba oprávněná k podání návrhu na povolení obnovy řízení předkládá až po právní moci dotčeného rozhodnutí. Tyto vlastnosti znaleckého posudku a okolnosti jeho podání je soud oprávněn zkoumat už při posuzování povolení obnovy řízení, a nikoliv až v řízení obnoveném.[10]

Co se týká otázky objektivity nově předloženého znaleckého posudku a oprávnění soudu rozhodujícího o povolení obnovy řízení, pro úplnost doplňuji, že pokud soud pochybuje o nestrannosti a nezávislosti posudku předloženého stranou, nemůže už v rámci řízení o povolení obnovy nechat vypracovat revizní znalecký posudek k přezkoumání předloženého posudku. Šlo by o vybočení z procesního rámce vyhrazeného pro řízení o povolení obnovy.[11]

Přístup soudní praxe k obnově trestního řízení

Judikatura je a byla ohledně přístupu k obnově trestního řízení a možnostem soudu hodnotit nový důkaz v rámci řízení o návrhu na povolení obnovy dlouhodobě velmi konzistentní. Na krátký čas však došlo k relativně nepochopitelnému obratu soudní praxe, a to v důsledku vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 905/17.

V něm třetí senát oproti dosavadnímu přístupu obecných soudů i samotného soudu Ústavního dovodil, že pro povolení obnovy řízení postačuje prostá potencialita dosažení jiného rozhodnutí ve věci v důsledku předložení nové skutečnosti nebo důkazu; dále že relevanci výsledného ovlivnění výsledku hodnotí soudy až po povolení obnovy řízení a konečně, že se soudy rozhodující o návrhu na povolení obnovy řízení nemají zabývat důvody, pro něž nově předložený důkaz nebyl navržen v původním řízení. V důsledku tohoto nálezu by došlo k velmi širokému prostoru pro povolování obnovy řízení, neboť by postačoval de facto jakýkoli důkaz (jakkoli nehodnověrný znalecký posudek) k tomu, aby soud obnovu řízení povolil a zhodnocení jeho relevance ponechal až do obnoveného řízení. Šlo tak o závěr hrubě v rozporu s restriktivním přístupem k obnově řízení, jakožto prostředku, který výrazně narušuje právní jistotu ohledně nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí. Blíže k tomuto nálezu a skutkovým okolnostem případu zde. 

Téměř přesně po půl roce se však věc dostala na návrh druhého senátu Ústavního soudu před plénum tohoto soudu, které v poměrně jízlivě formulované právní větě uvedlo v souladu s dosavadní rozhodovací praxí, že „Trestní soud v řízení o povolení obnovy jako mimořádném opravném prostředku neporuší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebude-li za „skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé“ podle ustanovení § 278 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, považovat skutečnosti nebo důkazy hypotetické či zjevně pochybné (sporné), neskýtající důvodný předpoklad (oproti pouhé potenciálně odlišné interpretaci skutkového děje), že na jejich základě by mohlo dojít ke změně pravomocného rozhodnutí, které je předmětem návrhu na obnovu řízení.“[12]

Závěr

Znalecký posudek může sloužit jako vhodný prostředek k dosažení obnovy řízení. Platí to zejména tehdy, využívá-li nové vědecké metody nedostupné v době, kdy probíhalo původní trestní řízení.

Posudek znalce však může být klíčem k obnově řízení i tehdy, používá-li metody dávno dostupné, avšak prezentuje závěry vyvracející závěry původně podaného znaleckého posudku. K povolení obnovy řízení však nebude způsobilý posudek, který mohl být bez obtíží navržen v rámci původního řízení ani posudek podaný účelově, či posudek, který není dostatečně věrohodný. K povolení obnovy řízení nedojde ani na základě posudku, který sice předkládá závěry protichůdné oproti těm, k nimž dospěli znalci v původním řízení, ale ani tato skutečnost nemá vliv na závěr o vině či trestu a nemůže tak přinést jiné rozhodnutí věci.

---

[1] JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges. 2011. str. 692.

[2] Nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2445/08. Shodně též nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 4068/14.