K diskusi: K návrhu novely očkovací vyhlášky v souvislosti s očkováním proti covid-19 - část III.

Dne 3. prosince 2021 vložilo Ministerstvo zdravotnictví do elektronické knihovny legislativního procesu eKLEP, která slouží k výměně dokumentů v rámci procesu přípravy dokumentů legislativní povahy, návrh novely tzv. očkovací vyhlášky.

Foto: Shutterstock

Tento návrh nebyl „z časových důvodů“ projednán v meziresortním připomínkovém řízení. Jedná se totiž zřejmě jen o nevýznamnou „maličkost“ – o zavedení povinného očkování proti onemocnění covid-19. V tomto příspěvku se autorka zamýšlí nad úskalími uvedeného návrhu.

Předchozí část článku si můžete přečíst zde.

Opodstatněnost výběru profesních skupin

Zvláštní očkování proti onemocnění covid-19 je v novele navrhováno u fyzických osob, které:

  1. poskytují zdravotní služby nebo jsou zaměstnanci poskytovatele zdravotních služeb,
  2. poskytují sociální služby nebo se na jejich poskytování podílejí,
  3. jsou osobami připravujícími se na výkon zdravotnického povolání nebo osobami připravujícími se na výkon odborné činnosti podle § 115 zákona o sociálních službách, pokud součástí jejich výuky je i praktická výuka v sociálních službách,
  4. jsou zaměstnanci zařazenými k výkonu práce v krajské hygienické stanici nebo v Hygienické stanici hlavního města Prahy,
  5. jsou příslušníky bezpečnostních sborů nebo zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v bezpečnostním sboru,
  6. jsou strážníky obecní policie,
  7. jsou členy jednotky dobrovolných hasičů obce nebo jednotky dobrovolných hasičů podniku,
  8. jsou vojáky z povolání a vojáky v aktivní záloze, nebo
  9. jsou příslušníky nebo zaměstnanci zpravodajských služeb.

Autorka si dovolí jen příkladmo uvést některé otázky: Na první pohled snad každého zaujmou dobrovolní hasiči. Povinné očkování dobrovolných hasičů – to by ani K. H. Mácha nevymyslel. Očkovací povinnost by se pak měla například vztahovat na právníka, který je zaměstnancem poskytovatele zdravotních služeb. Pokud by takový právník pracoval pro zaměstnavatele, který by byl poskytovatelem sociálních služeb, očkovat by se nemusel. Jestli MZd pomýšlelo na jiné profese, jako třeba na profesi uklízečky poskytovatele zdravotních služeb, pak je zvláštní, že uklízečka v zařízení sociální péče by se nemusela povinně očkovat. V jednom zaměstnání by byla v ohrožení, ve druhém nikoli. MZd neřeší, jak by se naložilo s osobou, která se například na povolání lékaře připravuje v posledním ročníku a odmítla by se povinně očkovat – třeba z náboženských důvodů. Když taková osoba nastupovala studium medicíny, žádné podobné podmínky kladeny nebyly. Kdyby byly, možná by zvolila jiné studium. Nyní, pokud se nenaočkuje, po pěti letech dřiny a „dobrovolničiny“ v obdobích covidových nouzových stavů, by mělo být takové osobě ukončeno studium, protože nesplňuje požadavky nějaké nově přijaté vyhlášky?

Vykonatelnost

Pokud se určuje povinnost, je třeba mít představu o vykonatelnosti této povinnosti. Podle naší právní úpravy faktická vykonatelnost očkovací povinnosti není. Podle § 92k odst. 6 písm. a) zák. o. v. z. se přestupku dopustí fyzická osoba, která se nepodrobí stanovenému pravidelnému nebo mimořádnému očkování nebo se před zařazením na pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčního onemocnění nepodrobí stanovenému zvláštnímu očkování. Sankcí za tento přestupek pokuta podle § 92k odst. 7 písm. d) zák. o. v. z. ve výši maximálně 10 000 Kč, kterou lze uložit pouze jednorázově a která však, jak se zdá, dopadne jen na seniory. V § 16 očkovací vyhlášky jsou uvedená pouze dvě pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčního onemocnění – na jednom z těchto pracovišť se pracuje s virem hepatitidy B, na druhém s virem vztekliny.[1]

K účinnosti novely

Podle čl. III navrhované vyhlášky by měla nabýt účinnosti dnem následujícím po dni jejího vyhlášení. Podle představ vlády v demisi by k tomu mělo dojít do doby jmenování nové vlády, tedy cca v půlce prosince 2021. Z ustanovení § 47 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 80 odst. 1 písm. e) zák. o. v. z. vyplývá, že k pravidelnému, zvláštnímu a mimořádnému očkování mohou být použity jen očkovací látky podle antigenního složení očkovacích látek stanoveného na základě doporučení Národní imunizační komise a zveřejněného ve formě sdělení ve Sbírce zákonů, a to vždy do 28. února kalendářního roku. Pro rok 2021 tak MZd učinilo ve Sdělení č. 509/2020 Sb. ze dne 18. listopadu 2020 s platností od 7. prosince 2020, které antigenní složení očkovacích látek proti onemocnění covid-19 neobsahuje. Pokud by tedy měla novela vyhlášky nabýt účinnosti již v tomto roce, ani pravidelné, ani zvláštní očkování by nemohlo být provedeno, protože antigenní složení covidových vakcín nebylo ve Sdělení MZd pro tento rok obsaženo. Fakticky by se tedy podle této novely mohlo začít očkovat až od 1. ledna 2022, pokud bude do Sdělení MZd zapracováno antigenní složení vakcín proti covidu-19. Jenže…

Otázka souladu s podmínkami § 80 odst. 1 písm. e) zák. o. v. z.

Vakcíny v době, kdy vznikl zákon o ochraně veřejného zdraví, obsahovaly antigeny – významně oslabené nebo inaktivované (usmrcené) formy viru nebo bakterie, které obvykle způsobují konkrétní onemocnění, eventuálně malou část viru či bakterie. Imunitní systém antigen rozpozná jako cizorodý, aktivuje imunitní buňky a vytvoří protilátky. Současné vakcíny proti onemocnění covid-19 pracují na zcela jiném principu – namísto antigenu obsahují jakýsi „pokyn“, jak takový antigen vytvořit uvnitř těla očkovaného. Takovým „pokynem“ je ve vakcínách Comirnaty (Pfizer/BioNTech) a Spikevax (Moderna) mRNA a ve vakcínách Vaxzevria (AstraZeneca) a Janssen (Johnson & Johnson) je takovým „pokynem“ virový vektor, čili modifikovaný neškodný virus. Teprve po dodání „pokynu“ do organismu očkovaného některé buňky na základě „pokynu“ vytvoří antigen. Jelikož současné vakcíny proti onemocnění covid-19 antigen neobsahují, jejich antigenní složení definováno být nemůže. A jestliže nebude antigenní složení covidových vakcín uvedeno ve Sdělení MZd podle § 80 odst. 1 písm. e) zákona o. v. z., pak tyto vakcíny podle názoru autorky nemohou být za současné právní úpravy určeny k „povinné“ vakcinaci.

Otázka registrace vakcín proti covid-19

Další problém s uvedením covidových vakcín ve Sdělení MZd spočívá v tom, že se jedná o vakcíny dosud registrované pouze podmínečně – v souladu s čl. 14 odst. 7 nařízení č. 726/2004 a na základě nařízení č. 507/2006 se nejedná o registraci definitivní. V ustanovení § 47 odst. 1 zákona o. v. z. se uvádí: „K pravidelnému, zvláštnímu a mimořádnému očkování může poskytovatel zdravotních služeb použít jen očkovací látky podle antigenního složení očkovacích látek stanoveného Ministerstvem zdravotnictví podle § 80 odst. 1 písm. e). To neplatí, jde-li o pravidelné očkování a fyzická osoba požádá o jeho provedení jinou registrovanou očkovací látkou.“ Ze slovního spojení „provedení jinou registrovanou očkovací látkou“ v druhé větě tohoto ustanovení lze vyvodit, že i v první větě se mluví o registrované očkovací látce. Jelikož covidové vakcíny používané v ČR jsou pouze podmínečně registrované, nikoli řádně registrované, nelze je podle názoru autorky využít pro účely „povinného“ očkování.[3][2]

Závěr

Vyhláška, kterou má být novelizovaná očkovací vyhláška, by v aktuálně navrhované podobě vydaná být neměla. Autorka se v tomto textu pokusila upozornit, že se jedná o předpis problematický snad na všech úrovních. Pokud k jejímu vydání dojde, bude prakticky neživotaschopný a může způsobit řadu komplikací.

Článek byl publikován v Advokátním deníku.


Ústavní právník Wintr: Povinné očkování by bylo legální. Vynucovat by se dalo jednorázovou pokutou, 24. 11. 2021, https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ustavni-pravnik-wintr-povinne-ockovani-cesko-legalni-pokuta_2111242140_btk (dostupné 6. 12. 2021).[1]

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A32004R0726 (dostupné 6. 12. 2021).[2]

Nařízení Komise (ES) č. 507/2006 ze dne 29. března 2006 o podmínečné registraci pro humánní léčivé přípravky spadající do oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32006R0507 (dostupné 6. 12. 2021).[3]

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články