Odškodňování imateriální újmy na zdraví, zásada proporcionality, zásada slušnosti

Nález Ústavního soudu měl (jako téměř vždy, jde-li o citlivé otázky rodiny či zdraví) i mediální ohlas, a přestože byl ještě vydán v režimu „starého“ občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., lze jej do značné míry zobecnit i pro období za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 3367/13

soudce Ústavního soudu
Foto: Fotolia

Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 3367/13

Nález Ústavního soudu měl (jako téměř vždy, jde-li o citlivé otázky rodiny či zdraví) i mediální ohlas, a přestože byl ještě vydán v režimu „starého“ občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., lze jej do značné míry zobecnit i pro období za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

Rozhodování obecných soudů o náhradě škody (újmy) na zdraví, zejména v této souvislosti bolestí a ztížení společenského uplatnění, se řadu let odvíjelo od pravidel stanovených odškodňovacími vyhláškami (naposledy č. 440/2001 Sb.), tedy podle počtu bodů za určité poškození a hodnotu bodu stanovenou v korunách. S účinností od 1. 1. 2014 již ovšem odškodňovací vyhláška neexistuje a existuje jen obecně pojaté ustanovení § 2958 obč. zák., které říká, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění – nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

U Nejvyššího soudu vznikla metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), která ovšem nemá a nemůže mít závazný charakter (jak říká sám Nejvyšší soud); má však být pomůckou k naplnění zásady slušnosti ve smyslu § 2958 obč. zák. Proto Nejvyšší soud doporučuje soudům, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění využívaly a v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených. Metodika vznikla především z obav, že po zrušení odškodňovací vyhlášky bude soudní praxe nejednotná a nepředvídatelná – což kromě jiného bude bránit i mimosoudním (smírným) řešením sporů o náhradu imateriální újmy na zdraví, neboť pojišťovny, které v roli účastníků nebo vedlejších účastníků v soudním řízení často vystupují, či řeší odškodnění ještě v „předžalobní fázi sporů“, nebudou mít jasné vodítko, podle jakých kritérií odškodňovat.

Občanský zákoník s účinností od 1. 1. 2014 dává mnohem větší prostor pro rozumnou soudcovskou úpravu a dotváření takzvaného soudcovského práva. To ovšem předpokládá silnou soudcovskou osobnost, která se v každém konkrétním případě (půjde-li o řízení o odčinění újmy na zdraví) bude muset zásadně obejít bez odškodňovacích tabulek a metodických pokynů a jejím hlavním měřítkem pro rozhodnutí musí nadále být Ústavním soudem zdůrazněná zásada proporcionality objevující se v právní větě aktuálního judikátu.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články