Zveřejnění informace o zdravotním stavu jako nedovolené zpracování citlivých osobních údajů
Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 6 As 144/2013 řešil otázku, zda televize spáchala delikt, pokud na základě policejní informace, že je pohřešovaný "vážně nemocen nespecifikovanou přenosnou chorobou", která "se přenáší pohlavním stykem, potřísněním jeho krví, ale i škrábnutím", zveřejnila informaci, že dotyčný je nakažen virem HIV.
TV Prima tuto informaci zveřejnila na základě informací uvedených na webových stránkách Policie, a od Úřadu pro ochranu osobních údajů dostala pokutu za zpracování citlivého osobního údaje bez souhlasu subjektu údaje. Televize se bránila tím, že zveřejnění údaje o nemoci sledovalo ochranu zdraví jiných osob dle § 9 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, kdy se souhlas nevyžaduje. Obecný popis povahy nemoci by pro svou neurčitost a délku mohl být diváky nedostatečně vnímán a pochopen, takže šlo o pouhé zkrácení. Úřad však opáčil, že jejím úkolem není “v hlavní zpravodajské relaci upozorňovat klienty prostitutů na možné nebezpečí od jedné konkrétní osoby, pokud se tito dobrovolně známým rizikům svým chováním vystavují”. Informace totiž byla v hlavním vysílání doplněna výpověďmi jiných osob o tom, že jmenovaný měl navštěvovat pánské kluby a přivydělávat si poskytováním sexuálních služeb.
Dle Nejvyššího soudu reportáž nechtěla jen před nemocí a jejím šířením varovat, ale užila jména a dalších identifikujících údajů konkrétního člověka ve spojení s nákazou virem HIV a dalšími znepokojujícími skutečnostmi o chování pohřešovaného chlapce k tomu, aby zapůsobila na diváky relace. Takové jednání tedy nejen zvyšuje žádoucí efekt ochrany zdraví, ale kritizovaná okolnost je přesně tím, co vychyluje poměr ústavně chráněných práv a působí zásah do soukromí již za hranicí přípustnosti. Policie se při plnění svého úkolu pátrat po pohřešovaných zaměřila na popis rizik fyzického kontaktu s hledaným chlapcem a konkretizaci onemocnění se vyhnula. Stěžovatelka naopak cíleně chorobu pojmenovala, aby tím zvýšila údernost a zapamatovatelnost sdělení, což je však přesně to, co soud vnímal jako zbytečný, nadměrný zásah do soukromí nemocného nezletilého, jenž hrozí stigmatizací a společenským vyloučením.
K tomu soud dodal, že “pro odpovědnost televize není podstatné, zda se informace, že je pohřešovaný skutečně nakažen virem HIV, zakládá na pravdě. I kdyby ve skutečnosti trpěl jinou nemocí (což je při obecnosti popisu uveřejněného policií dobře možné), nijak by to nezmenšovalo zásah do jeho práv. Nařčení z nakažení právě virem HIV totiž vyvolává ve společnosti silné emoce díky rozšířenému povědomí o nevyléčitelnosti a snadnému šíření, což přispívá k izolaci a sociálnímu vyloučení nemocných.”
Rozhodnutí se také blíže věnuje otázce systematičnosti zpracování informací ve zpravodajství. TV Prima totiž argumentovala také tím, že šlo o nahodilé zveřejnění informace, na které se zákon o ochraně osobních údajů vůbec nevztahuje.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Další články
Výpočet odměny advokáta při zastupování více společně zastoupených osob
Jak řešit situaci, kdy ze společně zastupovaných osob byly úspěšné pouze některé?
Nejlepší zájem dítěte zůstává předním hlediskem rozhodování opatrovnických soudů
Ústavní soud v tomto případě řešil, zda Krajský soud v Praze adekvátně odůvodnil, proč je v nejlepším zájmu tří nezletilých dětí, aby byly svěřeny do tzv. výlučné péče otce s „víkendovým“ stykem matky. V jeho rámci matka třikrát v měsíci děti o víkendu dopravuje z místa bydliště otce, vzdáleného 300 km od jejího bydliště, a zase zpět.
Odměna zmocněnce v adhezním řízení a dobrovolné plnění
Dobrovolné uspokojení nároku poškozeného v průběhu trestního řízení představuje materiální úspěch v řízení
Legitimní očekávání
Společnost od začátku věděla, že k provedení podnikatelského záměru potřebuje nenárokové rozhodnutí správního orgánu
Odpovědnost za videa na platformě
Společnost Google může nést odpovědnost za videa na platformě YouTube zveřejněná obchodními partnery



