Zneužívající ujednání ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zajištěném nemovitostí sloužící jako rodinné obydlí: soud musí posoudit přiměřenost mezi možností prodávajícího nebo poskytovatele prohlásit celý úvěr za splatný a závažností nesplnění povinnosti ze strany spotřebitele.
Na Slovensku poskytla Všeobecná úverová banka dvěma klientům spotřebitelský úvěr splatný po dobu 20 let. Klienti poskytli svůj rodinný dům, v němž měli trvalý pobyt, jako zajištění. Z důvodu tříměsíčního prodlení s platbou ve výši přibližně 1 000 euro, k němuž došlo během prvního roku trvání smlouvy, banka uplatnila ujednání o zesplatnění úvěru před původně sjednaným datem. Toto ujednání jí umožňuje požadovat předčasné splacení celé zbývající dlužné částky a zahájit prodej rodinného obydlí v mimosoudní dražbě. Klienti podali k slovenskému soudu návrh na zdržení se této dražby, která podle jejich názoru porušuje jejich práva jakožto spotřebitelů.
Slovenské právo umožňuje uplatnění takového ujednání o zesplatnění úvěru před původně sjednaným datem, pokud je dlužník v prodlení s platbou v délce tří měsíců a pokud jej věřitel upozornil v dodatečné lhůtě ne kratší než 15 dní. Soudy nejsou povinny přezkoumávat přiměřenost tohoto ujednání v závislosti na závažnosti porušení povinností spotřebitele s ohledem na výši a dobu trvání úvěru. Slovenský soud se Soudního dvora táže, zda je takový soudní přezkum slučitelný s unijním právem.
Soudní dvůr odpovídá, že soudní přezkum případné zneužívající povahy ujednání musí zahrnovat přezkum jeho přiměřenosti. Upřesňuje totiž, že dotčené ujednání o zesplatnění úvěru spadá do působnosti směrnice o zneužívajících ujednáních[1].
Tento přezkum zahrnuje přezkum závažnosti nesplnění smluvních povinností ze strany spotřebitele, jako je výše nezaplacených splátek ve vztahu k celkové výši úvěru a délce trvání smlouvy. Soud musí navíc zohlednit důsledky, které s sebou přináší vystěhování dlužníka a jeho rodiny z obydlí představujícího jejich hlavní bydliště, přičemž právo na obydlí je základním právem. Dospěje-li soud k závěru, že ujednání je zneužívající, je povinen jej nepoužít.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku ve věci C-589/21
[1] Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách. Je sice pravda, že sporné smluvní ujednání přebírá ustanovení slovenského práva, tato ustanovení podle všeho nejsou závazná. Pouze smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy, totiž odůvodňují předpoklad, že vnitrostátní zákonodárce nastolil rovnováhu mezi právy a závazky smluvních stran, a lze je tedy vyloučit z působnosti směrnice.
Diskuze k článku ()