(Převzato z tiskové zprávy Soudního dvora Evropské unie č. 87/20)
Škoda vzniklá nabyvateli se totiž projevuje v členském státě, kde dotyčný nabyl vozidlo za vyšší cenu, než je jeho skutečná hodnota
Verein für Konsumenteninformation (VKI), rakouské sdružení ochrany spotřebitelů, podalo k Landesgericht Klagenfurt (zemský soud v Klagenfurtu, Rakousko) žalobu na náhradu škody proti německému automobilovému výrobci Volkswagen z důvodu škod, jež byly způsobeny začleněním softwaru umožňujícího manipulovat s údaji o emisích výfukových plynů do vozidel zakoupených rakouskými spotřebiteli. Toto sdružení navrhuje, aby byla společnosti Volkswagen uložena povinnost zaplatit mu částku 3 611 806 eur spolu s příslušenstvím a aby byla tato společnost shledána odpovědnou za všechny škody, které ještě nejsou vyčíslitelné nebo vzniknou v budoucnu.
Na podporu svého návrhu se VKI opírá o deliktní a kvazideliktní odpovědnost společnosti Volkswagen a dovolává se toho, že 574 spotřebitelů, kteří mu postoupili své nároky za účelem předmětné žaloby, nabylo v Rakousku nová či ojetá vozidla vybavená motorem EA 189 před tím, než se dne 18. září 2015 veřejnost dozvěděla o manipulaci s údaji o emisích výfukových plynů z těchto vozidel ze strany společnosti Volkswagen.
Podle VKI jsou tyto motory vybaveny „odpojovacím zařízením“, které je protiprávní z hlediska nařízení o schvalování typu motorových vozidel[1] z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6). Jedná se o software, který umožňuje, aby ze zkoušek a měření vyplynuly emise výfukových plynů, které dodržují maximální stanovené hodnoty, zatímco v reálných podmínkách, tedy při používání dotčených vozidel na silnici, dosahují skutečně vypouštěné znečišťující látky úrovně, která několikanásobně převyšuje povolené stropní hodnoty. Jen díky tomuto softwaru umožňujícímu manipulovat s údaji o těchto emisích mohla společnost Volkswagen získat pro vozidla vybavená motorem EA 189 schválení typu stanovené unijními právními předpisy.
Podle VKI spočívá škoda vzniklá majitelům těchto vozidel v tom, že kdyby o dotčené manipulaci věděli, buď by si takovéto vozidlo nekoupili, nebo by získali slevu ve výši alespoň 30 % kupní ceny. Vzhledem k tomu, že předmětná vozidla obsahují od počátku vadu, jejich tržní hodnota, a tedy jejich kupní cena, jsou podle VKI podstatně nižší než cena, která byla skutečně zaplacena. Rozdíl představuje škodu zakládající nárok na náhradu.
Společnost Volkswagen se sídlem ve Wolfsburgu (Německo) zpochybňuje zejména mezinárodní příslušnost rakouských soudů.
Landesgericht Klagenfurt požádal za těchto okolností Soudní dvůr o výklad nařízení o soudní příslušnosti[2].
Podle tohoto nařízení jsou obecně příslušné soudy členského státu, kde má žalovaný bydliště. Nicméně ve věcech týkajících se deliktní odpovědnosti zakládá toto nařízení zvláštní příslušnost soudu místa, kde se škoda projevila, a soudu místa, kde došlo k události, která je příčinou této škody. Žalovaný tudíž může být na základě volby žalobce žalován u soudu jednoho či druhého místa.
V projednávané věci se místo příčinné události nachází v Německu, na jehož území byla dotčená vozidla vybavena softwarem umožňujícím manipulovat s údaji o emisích výfukových plynů. Vazba k tomuto místu tedy vede, stejně jako sídlo žalované společnosti, k založení příslušnosti německých soudů.
Landesgericht má pochybnosti o tom, zda je třeba mít za to, že z důvodu pouhého nákupu dotčených vozidel od prodejců automobilů usazených v Rakousku a dodání těchto vozidel v Rakousku se místo, kde se škoda projevila, nachází v Rakousku, což by vedlo k založení příslušnosti rakouských soudů.
Rozsudkem z dnešního dne Soudní dvůr odpověděl, že byla-li vozidla v jednom členském státě (Německo) protiprávně vybavena jejich výrobcem softwarem umožňujícím manipulovat s údaji o emisích výfukových plynů před tím, než byla nabyta od třetí osoby v jiném členském státě (Rakousko), nachází se místo, kde se škoda projevila, v posledně zmíněném členském státě (Rakousko).
V projednávané věci spočívá škoda tvrzená VKI ve snížení hodnoty dotčených vozidel vyplývajícím z rozdílu mezi cenou, kterou kupující zaplatil za takové vozidlo, a jeho skutečnou hodnotou z důvodu instalace softwaru umožňujícího manipulovat s údaji o emisích výfukových plynů.
Je tudíž třeba mít za to, že i když byla tato vozidla od instalace tohoto softwaru stižena vadou, uplatňovaná škoda se projevila až v okamžiku koupě uvedených vozidel, jejich nabytím za cenu vyšší, než byla jejich skutečná hodnota.
Soudní dvůr dospěl k závěru, že v případě uvádění na trh vozidel, která jejich výrobce vybavil softwarem umožňujícím manipulovat s údaji o emisích výfukových plynů, není újma, která vznikla konečnému nabyvateli, nepřímá ani čistě majetková a projevuje se při nabytí takovéhoto vozidla od třetí osoby.
Soudní dvůr mimoto poznamenal, že výrobce automobilů usazený v jednom členském státě, který se dopustil nedovolené manipulace v souvislosti s vozidly uváděnými na trh v jiných členských státech, může důvodně očekávat, že bude žalován u soudů těchto států.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. 2007, L 171, s. 1).
[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).
Diskuze k článku ()