Podle názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v rozhodnutí sp. zn. 5 Azs 213/2014 je soud povinen účastníka poučit o právu jednat v jeho mateřštině pouze pokud je to pro něj zapotřebí. Tzn. tehdy, jestliže v průběhu řízení soud zjistí, že účastník neovládá jazyk, kterým se jednání vede. Pouhá skutečnost, že účastník je cizí státní příslušník, bez dalšího nezakládá povinnost soudu jej použit o právu jednat v cizím jazyce a absence takového poučení nepředstavuje vadu řízení.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()