Ústavní soud zamítl návrh na zrušení některých ustanovení tzv. Lex Ukrajina VII, který zavedl novou skutkovou podstatu trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Legislativní proces přijetí napadených ustanovení nevybočil z mezí ústavnosti. Samotnou skutkovou podstatu lze vyložit ústavně souladným způsobem. Požadavek na jasnost a určitost vyjádření trestných činů (nullum crimen sine lege certa) je v tomto případě naplněn. Pravidla trestní odpovědnosti, obsažená případně i v obecně formulovaných normách, mohou být upřesňována až následnou soudní praxí. Ústavní soud též vyzdvihl důležitost principu bránící se demokracie.
Navrhovatelka, skupina 24 senátorů, napadla ustanovení tzv. Lex Ukrajina VII, která zavedla novou skutkovou podstatu trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Společným jmenovatelem napadených zákonných ustanovení je změna trestního zákoníku a trestního řádu v souvislosti se zavedením nové skutkové podstaty neoprávněné činnosti pro cizí moc vložené ve třech variantách do § 318a trestního zákoníku. Tvrdila, že legislativní proces nebyl ústavně konformní a že úprava nesplňuje požadavky určitosti a předvídatelnosti trestněprávní normy.
Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová) návrh zamítlo.
Zákonodárce přijal novou skutkovou podstatu trestného činu, legislativní proces však byl zpochybněn a napaden před Ústavním soudem. Podle Ústavního soudu sice legislativní proces nebyl bezvadný, ale ve světle dosavadní judikatury z mezí ústavnosti nevybočil. Ústavní soud se proto věcně zabýval posouzením ústavnosti napadeného § 318a trestního zákoníku.
Je na rozhodnutí zákonodárce, kterým jednáním chce stát pomocí trestněprávních předpisů předcházet a která jednání bude kriminalizovat. Trestněprávní politiku je povolán určovat legislativní orgán, nikoliv Ústavní soud.
Skutková podstata trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc je projevem vůle zákonodárce, že toto jednání nelze účinně potírat (a nelze mu účinně předcházet) jinak než prostředky trestního práva. Podle důvodové zprávy a předkládací zprávy pozměňovacího návrhu dosavadní úprava mohla postihnout jen některé pro stát nežádoucí aspekty spolupráce s cizí mocí. Podle úpravy platné v době přípravy návrhu napadeného ustanovení tak byla například „spolupráce“ trestná pouze tehdy, došlo-li současně ke zneužití pravomoci úřední osoby nebo k neoprávněnému nakládání s osobními údaji. Spolupráce s cizí mocí nemusí obnášet pouze zpravodajské aktivity zaměřené na získávání a předávání informací, ale může mít také podobu přípravného jednání (např. budování agenturní sítě pro cizí moc, mapování rozhodovacích procesů ve veřejné správě), na které mohou navazovat např. činnosti směřující k ovlivňování rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci nebo k ovlivňování veřejnosti prostřednictvím sdělení majících charakter poplašných zpráv, či například násilná trestná činnost. Trestné činy obsažené v předešlém znění trestního zákoníku, které by na takové výsledné jednání mohly dopadat, neposkytují státním zájmům komplexní ochranu. Zákonodárce tak při kriminalizaci daného jednání respektoval zásadu subsidiarity trestní represe. Úprava tak podle Ústavního soudu není nepřijatelně represivní. Jako u každého trestného činu budou postihovány jen skutky významné, tj. dosahující určité hranice společenské škodlivosti odpovídající pro trestný čin.
Ústavní soud vyzdvihl důležitost principu bránící se demokracie. Jsou-li odpůrci demokracie a hodnot, na kterých demokracie stojí, připraveni na ni útočit, musí být i demokratický režim připraven bránit se těmto atakům. Nová skutková podstata trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc může sloužit i tomuto účelu.
Ústavní soud se neztotožnil s výhradou neurčitosti právní úpravy, která podle navrhovatelky měla dosahovat nepřípustné neústavnosti. Ústavní soud připustil, že pravidla trestní odpovědnosti – obsažená případně i v obecně formulovaných normách – mohou být upřesňována až následnou soudní praxí. Jednotlivé skutkové podstaty musejí být od sebe navzájem odlišitelné s tím, aby bylo možné každý konkrétní skutek podřadit pod skutkovou podstatu, která mu nejvíce odpovídá. To zjednodušeně řečeno představuje základní ústavní požadavek plynoucí ze zásady nullum crimen sine lege certa (požadavek na jasnost a určitost vyjádření trestných činů), který v tomto případě naplněn byl.
Jakkoliv je základní skutková podstata [zejména ve variantách obsažených v § 318a odst. 1 písm. a) a c) trestního zákoníku] formulována poměrně široce, je možné ji ústavně souladným způsobem vyložit. Co se týče úmyslu pachatele, ten musí směřovat k jednání, které je reálně způsobilé ohrozit nebo poškodit chráněný zájem, a to bezprostředně, a nikoliv pouze vzdáleně (abstraktně). Ústavní soud poskytl základní vodítka pro ústavně souladný výklad, vycházející mimo jiné ze systematiky trestního kodexu a přípravných prací. Hlavním limitem pro určitost napadené úpravy a trestní odpovědnost pachatele je speciální úmysl, ingerence cizí moci a neoprávněnost činnosti (tedy nemůže jít o činnost legální, například spolupráci se zpravodajskými službami cizí moci ve smyslu zákona o zpravodajských službách).
Jde-li skutkovou podstatu trestného činu vyložit způsobem, z něhož je patrné, která jednání lze kriminalizovat, je ústavní požadavek určitosti (hmotněprávní) trestní normy naplněn. Ústavní soud vychází z principu ústavně souladné interpretace a aplikace právních předpisů. Za situace, kdy ustanovení právního předpisu umožňuje dvě různé interpretace, přičemž jedna je v souladu s ústavním pořádkem a druhá nikoliv, není dán důvod pro jeho zrušení. Při aplikaci nové skutkové podstaty bude úkolem orgánů veřejné moci interpretovat ji ústavně souladným způsobem. Je nyní na orgánech činných v trestním řízení, aby k ústavně souladnému výkladu přistoupily, využít k tomu mohou i vodítka poskytnutá Ústavním soudem.
Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu
Celý text nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/25
Diskuze k článku ()