Právo na výmaz

Policejní orgány nemohou biometrické a genetické údaje týkající se všech osob, které byly pravomocně odsouzeny za úmyslný trestný čin, uchovávat bez jiného časového omezení než smrti dotyčné osoby. I když je toto obecné a nediferencované uchovávání odůvodněno prevencí, vyšetřováním, odhalováním či stíháním trestných činů nebo výkonem trestů, musí vnitrostátní orgány uložit správci povinnost pravidelně ověřovat, zda je toto uchovávání stále nezbytné, a přiznat dotyčné osobě právo na výmaz těchto údajů, pokud tomu tak již není.

V Bulharsku byla jistá osoba zapsána do policejního registru v rámci vyšetřování pro křivou výpověď. Tato osoba byla nakonec uznána vinnou ze spáchání tohoto trestného činu a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok. Po odpykání tohoto trestu bylo její odsouzení zahlazeno. Tato osoba poté požádala o vymazání jejích údajů z policejního registru. Podle bulharského práva jsou její údaje uchovávány v tomto registru a mohou být zpracovávány orgány, které k nim mají přístup, bez jakéhokoli časového omezení, s výjimkou její smrti. Její žádost byla zamítnuta z důvodu, že pravomocné odsouzení v trestním řízení, a to i v případě zahlazení odsouzení, nepatří mezi důvody pro vymazání záznamu z policejního registru. Bulharský Nejvyšší správní soud, k němuž byl podán opravný prostředek, položil Soudnímu dvoru otázky.

Soudní dvůr ve svém rozsudku rozhodl, že obecné a nediferencované uchovávání biometrických a genetických údajů osob, které byly odsouzeny za úmyslný trestný čin, až do jejich smrti je v rozporu s unijním právem.

Soudní dvůr uvedl, že osobními údaji, které jsou uloženy v policejním registru v Bulharsku, jsou zejména pořízené otisky prstů, fotografie a vzorky pro účely profilování DNA. Registr obsahuje rovněž údaje týkající se trestných činů spáchaných subjektem údajů a příslušných odsouzení. Tyto údaje mohou být nezbytné pro účely ověření, zda je subjekt údajů zapojen do jiných trestných činů, než za který byl pravomocně odsouzen. Všechny tyto osoby však nevykazují stejnou míru rizika účasti na dalších trestných činech, což by odůvodňovalo jednotnou dobu uchovávání údajů, které se jich týkají. Takové faktory, jako je povaha a závažnost spáchaného trestného činu nebo absence recidivy, mohou znamenat, že riziko, které představuje odsouzená osoba, nutně neodůvodňuje, aby byly její údaje ponechány v policejním registru až do její smrti. Tato lhůta je proto přiměřená pouze za zvláštních okolností, které ji řádně odůvodňují. Tak tomu však není, použije-li se obecně a bez rozdílu na jakoukoli osobu pravomocně odsouzenou za úmyslný trestný čin. Unijní právo vyžaduje, aby vnitrostátní právní úprava stanovila povinnost správce pravidelně ověřovat, zda je toto uchovávání stále nezbytné, a přiznala dotyčné osobě právo na výmaz těchto údajů, pokud tomu tak již není.

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text rozsudku ve věci C-118/22