Rozsudek Vrchního soudu, sp. zn. 8 To 6/2017, řešil situaci, kdy pachatelé obešli otevřené výběrové řízení tím, že dodatkem upravili jinou (jinak řádně vysoutěženou) smlouvu, aby dodávky služeb získala společnost, s níž byla tato smlouva uzavřena. Pachatelé byli odsouzeni za trestné činy zjednání výhody při zadání veřejné zakázky (§ 256 TZ) a zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329 TZ) ačkoliv nebylo prokázáno, že měli v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch.
Pokud zákon klade mezi obligatorní znaky určité skutkové podstaty tzv. specifický úmysl, pak je zpravidla nutné obviněnému prokázat úmysl přímý. U trestných činů dle § 256 a 329 trestního zákoníku však podle Vrchního soudu postačí úmysl nepřímý.
Za účelem efektivní ochrany právem chráněnému zájmu na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné soutěže je nutné trestně postihovat i takové případy, kdy je dána i jistá míra lhostejnosti pachatele k trestněprávnímu následku. Zvýšený požadavek, aby tento typ deliktního jednání byl postižen až v okamžiku, kdy je zjištěno, že jednání bylo vedeno zvláštním záměrem (zločinnou vůli pachatele opatřit jinému prospěch či způsobit škodu atp.) by neposkytovalo dostatečnou ochranu zákonem chráněnému zájmu. Pokud pachatel nedovoleným jednáním sledoval pro společnost přínosný cíl (např. úspory veřejných financí), zohlední se to až v úvahách o míře škodlivosti a ukládání trestu.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()