Finanční právo

Náklady na reprezentaci jsou pravděpodobně nejznámějším nedaňovým nákladem. Bývají rovněž mnohdy terčem úředníků státní správy v rámci daňových kontrol. V praxi tak správci daně vylučují z daňově uznatelných nákladů jakékoliv náklady na večírky, mimopracovní setkání, teambuilding apod. s odkazem, že se jedná o náklad na reprezentaci. Je však pojem reprezentace tak samozřejmým? V následujícím článku bychom se rádi zaměřili na úskalí této oblasti.

Dlouho očekávaná novela daně z nabytí nemovitých věcí vstoupila v platnost vyhlášením ve sbírce zákonů dne 5. 8. 2016 (zákon č. 254/2016, kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí). Zásadní změnou dle této novely je změna v osobě poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí.

V našem posledním díle daňového seriálu zabývajícího se zákonem č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů fyzických a právnických osob (dále jen zákon o dani z příjmu), se budeme věnovat problematice odčitatelných položek, dílčím základům daně, daňové ztrátě a také uplatnění slevy na dani.

Podle generálního advokáta Soudního dvora EU nesmí být platné DIČ odběratele zboží z jiného členského státu EU považováno za nutnou podmínku osvobození dodání zboží do jiného členského státu EU. Přestože stanovisko Generálního advokáta není pro Soudní dvůr EU závazné, je významným podkladem, který rozhodování soudu ovlivňuje. Nyní je tedy třeba vyčkat, zda uvedený výklad do své rozhodovací praxe převezme Soudní dvůr EU.

Jak již bylo v minulém díle daňového seriálu uvedeno, zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů fyzických a právnických osob (dále jen zákon o dani z příjmu) je dalším daňovým zákonem, který přijal rozsáhlé terminologické změny v souvislosti s provedenou rekodifikací soukromého práva v podobě nového zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V rámci tohoto dílu daňového seriálu, který se bude zabývat daní z příjmu a v zásadě navazovat na předchozí díl daňového seriálu zabývající se daní z příjmů, budou uvedeny informace o možnosti zdanění příjmů a výdajů daňového poplatníka paušální sazbou, porovnáním příjmů a výdajů daňového poplatníka za účelem zjištění jeho daňové povinnosti.

V důsledku novelizace zákona o daních z příjmů (zákonem č. 267/2014 Sb.) došlo s účinností od 1. ledna 2015 ke změnám mimo jiné i v oblasti zdaňování bezúplatných příjmů. Novela uložila poplatníkům povinnost takový příjem zdanit s tím, že za stanovených podmínek současně mohou o hodnotu tohoto příjmu základ daně snížit.

Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů fyzických a právnických osob (dále jen zákon o dani z příjmu) je dalším daňovým zákonem, který přijal nejen terminologické změny v souvislosti s provedenou rekodifikací soukromého práva v podobě přijetí nového zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Již v minulém daňovém seriálu byly pro účely aplikace některých ustanovení daňových předpisů vysvětleny základní terminologické změny, ale i nové právní instituty, které bylo nutné do daňových předpisů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva včlenit. Zákon o dani z příjmu nebyl výjimkou.

Evidování každé platby v České republice, zaznamenání na serveru Finanční správy a generace unikátního kódu. Pojmy skloňované v současné době ve všech pádech. Dnes už mi tato válka o elektronickou evidenci tržeb připadá spíše politická než legislativní.

Ochrana spotřebitele v oblasti finančních produktů byla nově posílena změnou zákona o finančním arbitrovi, kdy došlo k významnému rozšíření jeho působnosti a posílení jeho procesních pravomocí při řešení sporů s finančními institucemi. V současné podobě představuje řízení u finančního arbitra zajímavou mimosoudní alternativu pro spotřebitele, který má zájem se domáhat ochrany svých zájmů v oblasti finančních služeb.

V rámci další části daňového seriálu se budeme opět zabývat daní z nemovitých věcí, a to konkrétně základem daně pro zjištění daňové povinnosti, povinností podat daňové přiznání, lhůtami pro podání daňového přiznání a lhůtami pro úhradu stanovené daňové povinnosti.

Ačkoliv se občas někteří účastníci řízení před finančním arbitrem domnívají, že rozhodnutí finančního arbitra s definitivní platností určuje jejich práva a povinnosti, není tomu tak. Finanční arbitr je správní orgán s pravomocí rozhodovat spotřebitelské spory z vybraných sektorů finančního trhu, případně ukládat sankce a pokuty, a proto se i na něj vztahuje mj. čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí…“.

V ČR můžeme spatřit množství skupin, snažících se nemravně podnikat na ohrožených členech naší společnosti. Jednou z nich je skupina podnikatelů působící na trhu s finančními produkty, a to ať už se jedná o velké bankovní instituce nebo různé nebankovní poskytovatele úvěrů.

Podle § 57 odst. 1 písm. d) daňového řádu mají daňové subjekty na základě vyžádání správce daně povinnost součinnosti. Tato povinnost není zákonem blíže specifikována ani vymezena.

Autoři již v minulých dílech upozornili, že řízení před finančním arbitrem má oproti řízení před obecnými soudy, popř. sporným řízením před jinými správními orgány, řadu specifik.

Již v prvním díle daňového seriálu byla zmíněna informace, že v rámci rekodifikace soukromého práva v České republice vstoupil 1. 1. 2014 v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a došlo tak k významným změnám nejen v rámci práva soukromého, ale i v rámci práva veřejného.

Na základě provedené rozsáhlé rekodifikace soukromého práva v České republice, kdy 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, došlo i k výrazným změnám v rámci daňových předpisů, ale i v rámci práva veřejného, jako celku. V souvislosti s provedenou rekodifikací soukromého práva, vstoupilo dne 1. 1. 2014 v účinnost zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí /dále jen zákonné opatření senátu/. To nahradilo dosavadní právní předpis č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí.

Řízení před finančním arbitrem se zahajuje na návrh navrhovatele, kterým může být od 1. 2. 2016 už pouze spotřebitel. Jeho právní úpravu obsahuje především zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZFA“), v souladu s § 24 ZFA se však subsidiárně použije i zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“), kromě základních zásad činnosti správních orgánů ve smyslu jeho § 2 až § 8 pak zejména ustanovení o doručování, počítání času, přerušování či zastavování řízení, postup v námitkovém či přezkumném řízení apod.

Dle § 4 odst. 1 zákona o daních příjmů je od daně z příjmů osvobozen příjem z prodeje nemovitosti, jestliže jsou splněny zákonem předepsané podmínky.

Poplatníkům daně z příjmů fyzických osob vznikla nová povinnost vůči správci daně. Pokud fyzická osoba obdrží ve zdaňovacím období jednotlivý příjem, který je osvobozen od daně z příjmů fyzických osob a je vyšší než 5 000 000 Kč, musí tuto skutečnost oznámit správci daně, a to do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém tento příjem obdržela (§ 38v zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Tato povinnost se týká poprvé příjmů získaných ve zdaňovacím období roku 2015.

Finanční arbitr byl zřízen zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“ nebo „ZFA“) k 1. 1. 2003 pro řešení sporů v úzce vymezeném rozsahu v oblasti platebního styku – od počátku existence finančního arbitra zákonodárce předpokládal, že v případě osvědčení zvoleného schématu mimosoudního řešení sporů bude možné jeho využití rozšířit.

Smlouva o fungování Evropské unie zahrnuje vnitřní trh, na němž je zajištěn volný pohyb zboží a služeb. Rozvoj tohoto trhu je nezbytný k podpoře rozvoje přeshraniční činnosti a k vytvoření efektivního vnitřního trhu. Finanční krize měla za následek negativní ovlivnění finančního trhu a vedla ke ztrátě důvěry jeho účastníků. Mnoho spotřebitelů ztratilo důvěru ve finanční sektor.

Rozsáhlá novela zákona o účetnictví, kterou je do české úpravy implementována evropská směrnice č. 2013/34/EU, se dotkne také oceňování zásob vlastní výroby. Dosavadní způsob umožňoval účetním jednotkám zvolit si mezi oceněním zásob pouze na úrovni přímých nákladů, nebo připojit do tohoto ocenění také oprávněné režie nepřímých nákladů [§ 25 odst. 5, písm. c) zákona o účetnictví].

Finanční arbitr načal 1. 1. 2016 čtrnáctý rok své činnosti, která je, jak už z jeho samotného názvu vyplývá, spojena především s českým finančním trhem. Prodej finančních služeb se vyznačuje vlastnostmi, které vyžadují ze strany státu specifický přístup jak z hlediska vymezení pravidel hry (veřejnoprávní hledisko), tak i ze strany orgánů rozhodujících spory (soukromoprávní hledisko). Jedním z takových orgánů je i finanční arbitr - jaké prvky finanční arbitr do právního řádu vnáší, k čemu slouží a jak funguje, se dozvíte v několika následujících příspěvcích.

Rok 2016 přináší řadu legislativních změn, které mohou významně zasáhnout do chodu společností v České republice a ovlivnit jejich obchodní zájmy. Spolu s mohutně diskutovanými plány na zavedení elektronické evidence tržeb dochází k jedněm z nejvýraznějších úprav v oblastech korporátního a pracovního práva, práva nemovitostí a především u vybraných daňových aspektů.

V pondělí 30. listopadu hostily prostory Právnické fakulty UK přednášku vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše na téma „nová daňová a protikorupční legislativa“. Ministr přijal pozvání Spolku českých právníků Všehrd.