Daňový seriál – III. díl, Daň z příjmů, 1. část

V rámci daňového seriálu, který se nyní zaměří na otázku daně z příjmů, se budeme zabývat základními pojmy a situacemi, se kterými se mohou setkat či setkávají poplatníci daně v běžném životě. Vzhledem k tomu, že právní předpis v podobě zákona o dani z příjmů je velmi rozsáhlý a do určité míry velmi nepřehledný (způsobeno velkým počtem novelizací), nebude tedy třetí díl daňového seriálu zahrnovat veškerou problematiku této daně, ale bude se snažit poskytnout základní a ucelené informace o situacích, které mohou nastat v rámci běžného života.

Změny v zákoně o dani z příjmů v souvislosti s provedenou rekodifikací soukromého práva

V rámci provedené rekodifikace soukromého práva zavedly nově přijaté právní předpisy, zejména zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, novou terminologii a nové právní instituty. Ty nejzásadnější pro daňovou oblast byly vysvětleny a popsány v díle daňového seriálu, který se zabýval problematikou daně z nemovitých věcí. V souvislosti se zákonem o dani z příjmu je nutné upozornit na přijaté změny, které souvisí především s novým názvoslovím. Mezi nejvýznamnější změnu názvosloví je nutné uvést: příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti fyzických osob jsou nově označeny jako příjmy ze samostatné činnosti, příjmy z pronájmu pak jako příjmy z nájmu. V celém textu zákona byl nahrazen termín „půjčka“ za termín „zápůjčka“, termín „závazek“ byl nahrazen pojmem „dluh“ a již se neužívá pojmu obchodní podíl, ale podíl v obchodní korporaci.

Asi za nejvýznamnější změnu, která s oblastí daní z příjmu přímo souvisí, je zrušení zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí. Jak již bylo uvedeno v rámci tohoto daňového seriálu, problematika daně z převodu nemovitostí je nově upravena v zákonném opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí. Problematika daně darovací a daně dědické je nově upravena v zákoně o dani z příjmů. Nově se tedy dary a příjmy získané darem podřazují pod ustanovení § 10, zákona o dani z příjmů – ostatní příjmy. Stejně jako právní úprava zákona o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí upravovala v případě daru osvobození zdanění daru či příjmů z daru, a to za splnění určitých podmínek, upravuje i zákon o dani z příjmu situace, za kterých je příjemce daru či příjmů získaných darem od zdanění svoboden. Jedná se o situace, kdy jsou dárce a obdarovaný v příbuzenském vztahu v linii přímé a v linii vedlejší pro sourozence, tety, synovce, neteře, manžela, zetě či snachy, dítě manžela, rodiče manžela nebo manžela rodiče, a dále, pokud jde o dar od osoby, se kterou žil obdarovaný nejméně po dobu jednoho roku před poskytnutím daru ve společně hospodařící domácnosti a z toho důvodu pečoval o domácnost, nebo byl na dárce odkázán výživou.

Daň z dědictví upravuje nově ustanovení § 4a, zákona o dani z příjmů. Na příjmy získané nabytím dědictví nebo odkazu[1] se vztahuje generální osvobození od daně z příjmu.

Změny v zákoně o dani z příjmů účinné od 1. 1. 2016

Oproti předchozím letům jsou v roce 2016 změny v zákoně o dani z příjmů pouze minimální. Novinky v zákoně o dani z příjmů jsou následující:

• zvýšení daňového zvýhodnění na druhé a třetí vyživované dítě, maximální výše daňového bonusu však zůstává nezměněna, daňové zvýhodnění na první dítě zůstává nezměněno,

• mění se podmínky pro uplatnění slevy za umístění dítěte v mateřské školce či obdobném zařízení,

• dochází ke zvýšení minimální mzdy a také k automatické valorizaci úhrnné částky osvobozených důchodů nebo penzí, 

• v souvislosti se zvýšením minimální mzdy dojde také k navýšení dolní hranice příjmů,

• došlo k obnovení prominutí sankce za chyby v daňovém přiznání, avšak pouze za předpokladu, že jde o chyby, které nebyly způsobeny záměrně, podvodem, či snahou o úmyslné krácení daní.

Forma podání daňového přiznání

V současné době mohou fyzické osoby podat daňové přiznání dvěma způsoby. První ze způsobů lze označit za klasický způsob podání daňového přiznání, a to v písemné podobě na daňovém tiskopise, který je určený pro tuto daň a je schválen Ministerstvem financí. V případě, kdy mají fyzické osoby dobrovolně zřízenou datovou schránku, jsou povinny od 1. 1. 2015 podávat daňové přiznání prostřednictvím této datové schránky a podání přiznání v písemné podobě je pro tyto osoby vyloučeno (některé fyzické osoby mají zřízenou datovou schránku ze zákona, viz níže). Vzhledem k tomu, že některým právnickým osobám se zřizuje datová schránka již při jejich vzniku, komunikují právnické osoby s územními pracovišti finančních úřadů či finančními úřady prostřednictvím datové schránky. Pro podání daňového přiznání prostřednictvím datové schránky musí být dodržen formát daňového přiznání, a to formát XML a ve struktuře odpovídající XSD.

Datová schránka je v českém právním řádu upravena od roku 2009 zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů a je definována jako elektronické úložiště speciálního typu zřízené dle příslušného zákona, které je určeno k doručování elektronických dokumentů mezi orgány veřejné moci na straně jedné a fyzickými a právnickými osobami na straně druhé[2].

Datová schránka je individualizovanou součástí informačního systému, která je přiřazena k určitému uživateli a která umožňuje odesílat elektronické dokumenty do jiných datových schránek[3]. Tyto dokumenty, které jsou nazývány datové zprávy, je možné prostřednictvím datové schránky odesílat, přijímat a provádět s nimi další operace, které jsou obdobné těm, které uživatelé znají od poskytovatelů e-mailů. Systém datových schránek nelze však považovat za kompatibilní systém, jako je klasický email. Jedná se o autonomní, zabezpečený a státem garantovaný systém, které umožňuje pouze vnitřní komunikaci mezi jednotlivými datovými schránkami navzájem[4]. Do datové schránky tedy není možné zaslat ani odeslat email nebo jinou formu souboru.

Z hlediska subjektů lze rozlišovat čtyři typy datových schránek:

• Datová schránka fyzické osoby: Každá fyzická osoba, která má plnou způsobilost k právním úkonům, bez ohledu na občanství a bydliště, má nárok na bezplatné zřízení jedné schránky do 3 dnů od podání příslušné žádosti. Zákon zde rozlišuje fyzické osoby podnikající a nepodnikající. Přitom platí, že fyzická nepodnikající osoba může mít zřízenou pouze jednu datovou schránku stejně tak, jako podnikající fyzická osoba, bez ohledu na počet podnikatelských činností. Z tohoto pravidla se dle zákonné úpravy uplatňuje výjimka, a to ve vztahu k advokátům, daňovým poradcům a insolvenčním správcům, kdy se pro tuto činnost zřizuje samostatná datová schránka. Od 1. 7. 2012 je však advokátům, daňovým poradcům, notářům, exekutorům a insolvenčním správcům uložena povinnost ze zákona zřídit si povinně datovou schránku. Fyzické osoby nepodnikající a podnikající nemají tedy povinnost mít ze zákona zřízenou datovou schránku, její zřízení záleží na jejich aktivitě a dobrovolnosti zřízení datové schránky, s výjimkou advokátů, notářů, exekutorů, daňových poradců a insolvenčních správců.

• Datová schránka právnické osoby: Datová schránka se povinně zřizuje všem právnickým osobám zapsaným ve veřejném rejstříku. Pro ostatní právnické osoby, jako např. občanská sdružení, církve a náboženské společnosti, příspěvkové organizace, obecně prospěšné společnosti, vysoké školy a školské právnické osoby, je zřízení datové schránky dobrovolné. Soukromá právnická osoba má právo na zřízení pouze jedné datové schránky, a to i v případě, kdy disponuje organizačními složkami podniku. Z této skutečnosti tedy vyplývá především to, že vnitřní poměry právnické osoby je nutné řešit v rámci jedné datové schránky i přesto, že právnická osoba zřídila organizační složky podniku. Právnické osoby mají tedy ze zákona zřízenou datovou schránku, tato povinnost se však vztahuje pouze na ty právnické osoby, které jsou zapsány ve veřejném rejstříku.

• Datová schránka orgánu veřejné moci: Datová schránka se zřizuje pro každý orgán automaticky, bez ohledu na to, jestli má vlastní právní subjektivitu, nebo je pouze organizační složkou státu.

Dne 1. 1. 2015 vstoupilo v účinnost ustanovení § 72 odst. 4., zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, který přímo upravuje povinnost daňového subjektu, pokud má zřízenou datovou schránku, komunikovat s Územním pracovištěm finančního úřadu pouze elektronicky. Platí tedy, že má-li subjekt, nebo jeho zástupce zřízenou datovou schránku, nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen podání učinit pouze prostřednictvím datové zprávy ve formátu a struktuře (viz výše) zveřejněné správcem daně a stanoveným způsobem[5]. Podání se týkají všech přihlášek k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádných daňových tvrzení a dodatečných daňových tvrzení s tím, že podání lze odeslat třemi různými způsoby[6]:

• Podepsanou zprávou s uznávaným elektronickým podpisem,
• odeslanou zprávou prostřednictvím datové schránky,
• s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do datové schránky.

U subjektu, který má zřízenou datovou schránku, se tedy vždy bude jednat o elektronickou formu komunikace. Pro elektronickou komunikaci však není nutné použít výhradně datovou schránku. Zákonem uložená povinnost je splněna také tehdy, pokud subjekt bude komunikovat také elektronickou zprávou s uznávaným elektronickým podpisem, nebo elektronickou zprávou s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do datové schránky. Pro formu elektronické komunikace se však upřednostňují datové schránky.

Za nedodržení povinné elektronické formy daňového přiznání je příslušný správce daně oprávněn uložit pokutu ve výši 2.000,- Kč. V případě, kdy daňový subjekt nesplněním povinnosti podat daňové přiznání elektronicky závažně ztěžuje správu daně, může mu příslušný správce daně uložit pokutu až do výše 50.000,- Kč.

Za jaké období se podává daňové přiznání

V souvislosti s otázkou, za jaké období se daňové přiznání podává, je nutné v prvé řadě vymezit subjekty, které jsou daňové přiznání povinny podat a které nikoliv. Daňové přiznání nemusejí podávat subjekty, které jsou zaměstnány v rámci zaměstnaneckého poměru a nemají žádné jiné vedlejší příjmy (z pronájmu, samostatná výdělečná činnost, dividendy, apod.). Podmínkou je však skutečnost, že bylo ze strany zaměstnance nejpozději do 15. 2. podepsáno prohlášení k dani za předešlý rok. V případě, kdy má daňový subjekt jiné příjmy než ty, které pocházejí ze zaměstnaneckého poměru, či je osobou, která podniká na základě živnostenského oprávnění, je povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů, které obdržel v kalendářním roce, za který daňové přiznání podává. Daňové přiznání se podává za rok zpětně, tudíž v roce 2016 budeme podávat daňové přiznání z příjmů, které jsme obdrželi v roce 2015.

Daňové přiznání je povinen podat:

• poplatník daně, jehož roční příjmy přesáhly 15.000,- Kč, pokud se nejedná o příjmy, které jsou od daně osvobozeny;

• poplatník, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 15.000,- Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.

Kam podat daňové přiznání, kdy a jak zaplatit daň

Daňové přiznání k dani z příjmů se podává k územnímu pracovišti finančního úřadu dle místa trvalého pobytu či místa podnikání poplatníka daně. Daňové přiznání k dani z příjmů se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, tedy nejpozději do 31. 3. V případě, kdy je daňové přiznání zpracováno daňovým poradcem, prodlužuje se lhůta pro podání daňového přiznání do 30. 6., avšak za předpokladu, že je daňovému poradci k tomuto jednání udělena plná moc, která je před 31. 3. doručena příslušnému správci daně. Daň z příjmu je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání daňového přiznání, tedy 31. 3. a 30. 6. Pokud toto datum připadne na sobotu, neděli či svátek, prodlužuje se tato lhůta na následující pracovní den.

Vypočtenou daň lze zaplatit bezhotovostní platbou prostřednictvím bankovního příkazu, v hotovosti na územním pracovišti finančního úřadu či v hotovosti prostřednictvím poštovní poukázky typu A. V případě, kdy je poplatníkem daně vypočtena v rámci daňového přiznání ztráta, je povinen do daňového přiznání uvést číslo účtu, na který chce vypočtenou daňovou ztrátu uhradit. Uvedený účet musí být však na územním pracovišti finančního úřadu registrován. Dle ustanovení § 155 odst. 3 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, je poplatník daně povinen určit k vrácení přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených v registraci. Registrace účtu se provede formou formuláře – oznámení o změně registračních údajů.

---

[1] Odkaz: nový právní pojem, který přináší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Osoba v tomto případě nemá postavení dědice. Odkazem zůstavitel odkáže pouze určitou věc, např. na památku. Právo na vydání předmětu odkazu může odkazovník uplatnit vůči dědicům a požadovat vydání určené věci odkazem z dědictví.

[2] Ustanovení § 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů

[3] BUDIŠ, P., HŘEBÍKOVÁ, I. Datové schránky. 1. vydání. Nakladatelství ANAG, 2010. 98 s. ISBN 978-80-7263-617-4.,

[4] KORBEL, F., PRUDÍKOVÁ, D. Změny v systému doručování po 1. červenci 2009. Právní rozhledy, září 2009,

[5] Ustanovení § 72 odst. 4., zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád

[6] Ustanovení § 71, zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád