Obecně k průběhu řízení před finančním arbitrem
Řízení před finančním arbitrem se zahajuje na návrh navrhovatele, kterým může být od 1. 2. 2016 už pouze spotřebitel. Jeho právní úpravu obsahuje především zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZFA“), v souladu s § 24 ZFA se však subsidiárně použije i zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“), kromě základních zásad činnosti správních orgánů ve smyslu jeho § 2 až § 8 pak zejména ustanovení o doručování, počítání času, přerušování či zastavování řízení, postup v námitkovém či přezkumném řízení apod.
Po podání tohoto návrhu, který má podle § 8 odst. 2 ZFA „na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu“, zkoumá finanční arbitr nejen splnění jeho obsahových náležitostí, ale i existenci všech jiných procesních překážek. K vyvarování se jakýchkoli pozdějších komplikací může spotřebitel využít formulář k podání návrhu a podrobný návod k jeho vyplnění na webových stránkách finančního arbitra.
Finanční arbitr následně oznámí zahájení řízení jeho účastníkům, poskytne jim obecné informace o své rozhodovací činnosti včetně některých lhůt, a pokud je to třeba, vyzve navrhovatele k odstranění nedostatků návrhu a poskytne mu potřebné poučení (v takovém případě občas oznamuje instituci zahájení řízení později). Spolu s oznámením o zahájení řízení finanční arbitr také vždy instituci vyzve, aby se k návrhu navrhovatele ve lhůtě 15 dnů, která může být i prodlužována, vyjádřila, a zpravidla ji vyzve i k další součinnosti ve smyslu § 12 odst. 6 ZFA, zejména k předložení veškerých relevantních podkladů.
Nemá-li pak finanční arbitr po zahájení řízení důvody pro jeho zastavení (např. pro nesoučinnost navrhovatele, zpětvzetí návrhu, nepříslušnost, řízení probíhající v téže věci apod.), případně jeho přerušení, směřuje svou činnost k tomu, aby strany sporu dovedl k jeho smírnému vyřešení a v případě, že smírné řešení není možné, aby ve věci co nejdříve rozhodl. Protože se často jedná o velice složité případy a finanční arbitr musí k vydání objektivního a spravedlivého nálezu co nejúplněji zjistit skutkový stav, nezřídka opakovaně vyzývá strany sporu nebo třetí osoby k vysvětlení rozhodných skutečností a předložení různých podkladů.
Má-li finanční arbitr za to, že veškeré relevantní okolnosti posuzovaného případu již zjistil, často stranám sporu před vydáním nálezu sdělí svůj předběžný právní názor a dá jim tak poslední možnost, aby zvážily své mnohdy nereálné požadavky a znovu se pokusily o smírné řešení. To je zcela v souladu s maximou jeho činnosti ve smyslu § 1 odst. 3 ZFA, totiž že „arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu“.
Vydání nálezu pak většinou předchází ještě jeden krok finančního arbitra, a to vyrozumění účastníků řízení v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu o tom, že shromáždil veškeré podklady k vydání nálezu, a že se k nim mohou vyjádřit a navrhnout další důkazy (zásada koncentrace). Jestliže se další dokazování neukáže jako potřebné, vydává finanční arbitr nález ve věci, kterým spor závazně rozhodne. V této souvislosti stojí jistě za zmínku, že s účinností od 1. 2. 2016 již nemá finanční arbitr na vydání nálezu základní lhůtu 30 dnů od zahájení řízení, ale lhůtu 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Zákonodárce tak správně zohlednil složitost a neustále se zvyšující počet projednávaných případů před finančním arbitrem.
S výsledkem sporu velice úzce souvisí i § 17a ZFA, neboť pokud finanční arbitr alespoň částečně vyhoví návrhu navrhovatele, uloží „instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně však 15 000 Kč. Zaplacení 15 000 Kč uloží i v případech, kdy předmětem sporu není peněžitá částka. Sankce je příjmem státního rozpočtu“.
Řízení před finančním arbitrem je dvouinstanční a proto v případě, že kterákoli ze stran sporu s jeho výsledkem nesouhlasí, může v souladu s § 16 odst. 1 ZFA podat proti nálezu odůvodněné námitky, a to s odkladným účinkem do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení.
I v námitkovém řízení postupuje finanční arbitr subsidiárně podle správního řádu (zejména § 81 a násl.), kdy na samém počátku zkoumá především náležitosti podaných námitek, tedy zda z nich vyplývá, proti kterému rozhodnutí směřují, v jakém rozsahu ho napadají a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí či řízení, jež mu předcházelo. I zde samozřejmě platí, že pokud námitky nemají veškeré náležitosti, vyzve finanční arbitr dotčeného účastníka k nápravě a poskytne mu náležité poučení.
Pokud námitky netrpí žádnými vadami, v souladu s § 86 odst. 2 správního řádu seznámí finanční arbitr s jejich obsahem i druhého účastníka a vyzve ho, aby se k nim zpravidla ve lhůtě 15 dnů vyjádřil. Následně se finanční arbitr podrobně zabývá argumentací obou stran, případně dále zjišťuje skutkový stav věci a provádí nové právní hodnocení, přičemž pokud je to možné, i v námitkovém řízení se snaží naplnit své základní poslání vyjádřené v § 1 odst. 3 ZFA a opakovaně usiluje o smírné vyřešení sporu. Je-li pak spisový materiál doplněn o nové podklady, finanční arbitr vyrozumí účastníky řízení ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu a dá jim opět možnost vyjádřit se k nim.
Pokud se jedná o přezkum nálezu ve věci samé, finanční arbitr ho v námitkovém řízení v souladu s § 16 odst. 2 ZFA rozhodnutím buď potvrdí, nebo změní, v případě přezkumu usnesení (například o zastavení řízení pro nepříslušnost) ho pak může nejen potvrdit a změnit, ale navíc i zrušit. Podle § 16 odst. 3 a 4 ZFA se rozhodnutí o námitkách doručují účastníkům do vlastních rukou a jsou konečná, to však nevylučuje jejich soudní přezkum, o němž autoři pojednají v posledním dílu tohoto seriálu.
Další články
EET 2.0: na čem vůbec stojí slibovaných 14 miliard?
Schválení EET 2.0 Poslaneckou sněmovnou znovu rozvířilo ostrou debatu o skutečném fiskálním přínosu evidence tržeb a právní jistotě českých podnikatelů. Jaké jsou rozpočtové odhady Ministerstva financí i nezávislých ekonomů?
Outsourcing mzdové agendy: odpovědnost zůstává zaměstnavateli, smluvní ochrana ale může být silnější
Outsourcing mezd nepřenáší veřejnoprávní odpovědnost zaměstnavatele na dodavatele. To ale samo o sobě není argumentem proti outsourcingu. Rozhodující je, jak je nastavena smlouva, odpovědnost dodavatele, pojistné krytí a předávání podkladů. Právě zde může mít externí model oproti internímu zpracování významnou výhodu: prostor pro náhradu škody není omezen pracovněprávním limitem zaměstnance, ale je předmětem smluvního vyjednávání.
Technologická proměna člověka jako právní problém v práci a sociální péči
Exoskelet může ulehčit zádům pracovníka, chytrá protéza zpřesnit pohyb a domácí senzory umožnit člověku zůstat déle ve vlastním bytě. Technologie zde nevystupuje jako protivník. Často řeší skutečný problém: snižuje fyzickou zátěž, podporuje soběstačnost a nahrazuje kapacitu, kterou zaměstnavatel, rodina nebo sociální služba nemají.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (2. část)
Předchozí díl nastínil úvod do problematiky platformové práce a otázku aplikace právní domněnky a automatické rekvalifikace. Další díl si klade za cíl na tohle téma navázat, a to analýzou redefinice závislé práce a jejich jednotlivých znaků.
Vadné vyúčtování služeb: co se změnilo a proč jsme kvůli tomu přestavěli kontroly
Mezi pronajímateli se drží poučka: když je vyúčtování vadné, nedoplatek není splatný. Od roku 2023 to ale neplatí bez výhrad a Nejvyšší soud to na konci roku 2024 potvrdil.



