Osvobození příjmu získaného prodejem nemovitosti
Dle § 4 odst. 1 zákona o daních příjmů je od daně z příjmů osvobozen příjem z prodeje nemovitosti, jestliže jsou splněny zákonem předepsané podmínky.
K určení, zda je příjem z prodeje nemovitosti osvobozen od daně z příjmů fyzických osob, je nutné dodržet časový test, závisející na skutečnosti, zda prodávající v dané nemovitosti měl bydliště či nikoliv.
Od daně je osvobozen příjem z prodeje rodinného domu a souvisejícího pozemku, nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, pokud v něm prodávající měl bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem. V případě, že zde měl prodávající bydliště po dobu kratší 2 let bezprostředně před prodejem, je takový příjem osvobozen, pokud jsou získané finanční prostředky použity na uspokojení bytové potřeby. Pokud nejsou splněny výše uvedené podmínky, může být příjem z prodeje nemovitosti osvobozen, pokud přesáhne doba mezi nabytím vlastnického práva a jeho prodejem dobu 5 let.
V souvislosti s výše uvedenými podmínkami si dovolujeme zmínit rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 45 Af 31/2013, v němž nesplnění podmínky pro osvobození od daně z příjmu získaného prodejem nemovitosti (prodávající získané prostředky nepoužil v zákonné lhůtě na uspokojení bytové potřeby) vedlo ke sporu, zda daňová povinnost vzniká za zdaňovací období, ve kterém došlo k získání příjmu nebo za zdaňovací období, kdy marně uplynula lhůta stanovená ke splnění podmínky pro osvobození. Podle krajského soudu daňová povinnost k dani z příjmů v takovém případě vzniká za zdaňovací období, ve kterém došlo k získání příjmu (výnosu z prodeje nemovitosti). To znamená ve většině případů nutnost podání dodatečného daňového přiznání, doplacení daně a penále.
Příjem z prodeje nemovitosti, který nesplňuje podmínky pro osvobození, podléhá dani z příjmů jako takzvaný ostatní příjem dle § 10 zákona o daních z příjmů. Závěrem ještě dodáváme, že od roku 2015 je platná novela zákona o daních z příjmu, na základě níž poplatník daně z příjmů fyzických osob, který obdrží příjem osvobozený od daně vyšší než 5 mil Kč, je povinen oznámit správci daně (finančnímu úřadu) tuto skutečnost do konce lhůty pro prodání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjem obdržel (§ 38v zákon o daních z příjmů). Tato povinnost se však nevztahuje na osvobozený příjem z prodeje nemovitosti ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a), b) a u) zákona o daních z příjmů.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: martina.langova@bnt.eu
Další články
Švarcsystém po novele zákona o zaměstnanosti: fikce pracovního poměru jako nový následek nelegální práce
Návrh zákona o platformové práci přináší vedle změn v oblasti závislé práce také změnu zákona o zaměstnanosti v oblasti nelegální práce. Zatímco původní návrh počítal s přesunem výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah z kategorie nelegální práce do nově koncipované kategorie nehlášené práce, aktuální návrh po připomínkovém řízení od tohoto řešení ustoupil. Závislá práce vykonávaná mimo pracovněprávní vztah tak má i nadále zůstat nelegální prací.
AI a autorské právo
Výzvy, spory a perspektivy v éře generativní umělé inteligence
Případová studie: Alzheimerova nemoc, plná moc a ochrana majetku
Jaký vliv může mít skutečnost, že člověk trpí Alzheimerovou chorobou, na platnost právních úkonů učiněných jak jím samým, tak především osobou, kterou k tomu zplnomocnil? Je taková plná moc vůbec platná? Nahlédněme do případové studie, která byla vytvořena s cílem alespoň některé s tím související otázky objasnit.
Změna definice závislé práce? Konec švarcsystému se nekoná
Návrh zákona o platformové práci, který Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo v březnu 2026, je primárně reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Jeho význam však přesahuje samotnou platformovou ekonomiku. Jedna z nejvýznamnějších částí návrhu totiž prostřednictvím doprovodné novely zákoníku práce mění obecné vymezení závislé práce.
Důvěra jako zdroj odpovědnosti: Odpovídáme za naději, kterou v druhém vyvoláme?
Právo umí poměrně přesně reagovat na porušení smlouvy. Složitější je situace, kdy smlouva nevznikla, ale jeden člověk přesvědčil druhého, že se na určitý budoucí vývoj může spolehnout. Kde končí osobní naděje a kdy už může jít o právně významné spoléhání?




