O jedné systémové chybě exekučního řádu
Již téměř dvacet let probíhá diskuze, jak učinit exekuci podle exekučního řádu spravedlivější a férovější. Jde přitom o úkol téměř neřešitelný, neboť se snaží skloubit dva zcela protichůdné principy, na nichž je exekuční řád založen. Na jedné straně se od soudních exekutorů očekává, že budou podnikateli, kteří v rámci soutěžního prostředí budou maximalizovat svůj zisk, na druhé straně se vyžaduje, aby soudní exekutoři jim svěřenou soudní moc vykonávali nezávisle, spravedlivě a striktně v mezích zákona.
V plném rozsahu se rozpolcenost postavení soudních exekutorů projevuje v rozhodování o nákladech exekuce. Nepamatuji si ze soudní praxe případ, kdy by si soudní exekutor nepřiznal náhradu nákladů řízení či jejich část z důvodů zvláštního zřetele hodných na straně povinného či s ohledem na okolnosti řízení. Naopak, případů, kdy soudní exekutoři opakovaně rozhodují o nákladech exekuce nezákonně, je více než dost.
Poslední léta se ustálila a sjednotila rozhodovací praxe v tom, že povinnost k náhradě nákladů exekučního řízení ve prospěch jednoho z účastníků tohoto řízení nelze uložit soudnímu exekutorovi, neboť právní úprava takovou možnost nepřipouští (např. usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 56Co 333/2011, ze dne 29. 8. 2011 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 678/2015 ze dne 1. 7. 2015). Jinak řečeno, pokud si soudní exekutor vyčíslí nesprávně vlastní náklady exekuce, nenese za toto bezprostřední odpovědnost (teoreticky se účastník může pouze krkolomně domáhat náhrady vůči státu v důsledku nesprávného úředního postupu[1]).
Logicky se tedy nabízí otázka proč? Proč by povinný, který podá důvodné námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, neměl dostat náhradu vynaložených nákladů. Proč by účastník, který podá odvolání proti usnesení soudního exekutora, v němž je nezákonně či v nezákonné výši stanovena povinnost k náhradě nákladů exekuce, neměl obdržet přímo v rámci soudního přezkumu od soudního exekutora náhradu nákladů odvolacího řízení? Ostatně, soudní exekutor má v případech, kdy se rozhoduje o jeho nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů, postavení účastníka řízení.
Jsem přesvědčena, že drobná legislativní úprava v uvedeném ohledu by exekučnímu řádu neuškodila a přinejmenším by napomohla kultivovat současné prostředí exekucí. Hrozba toho, že procesní faul se může soudnímu exekutorovi vymstít v podobě drobné sankce odpovídající povinnosti nahradit účastníku náklady řízení o opravném prostředku, může působit nejen výchovně, ale především preventivně.
[1] Dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
Další články
Ke 20. výročí slovenské Justiční akademie
Možná uvítáte, že v nastupujícím čase adventním neotevřu žádné další ožehavé téma a pokusím se tentokrát navodit spíše náladu sváteční až slavnostní.
Co jsou ti soudci vlastně zač…
Ve veřejném prostoru opakovaně rezonuje debata o výši platů soudců. Platy jako takové nechci rozebírat. Chci se zaměřit na to, co obnáší „být soudcem“.
Přečtete si! „Podmíněný trest odnětí svobody: Převládající, nepopsaný, nepřiměřený.“
V listopadu tohoto roku se na trhu objeví nová kniha Jakuba Drápala, učitele trestního práva na mé mateřské právnické fakultě se shora uvedeným názvem. Měl jsem to štěstí, že jsem si jí přečetl dříve.
První setkání se zapsaným mediátorem aktuálně
První setkání se zapsaným mediátorem je nástroj v rukou soudu, jehož cílem je přiblížit účastníkům řízení mediaci jako jeden ze způsobů alternativního řešení sporů, získat o ní co nejvíce informací a motivovat je k jejímu využití.
Což takhle méně formalismu
To, že je česká justice konzervativní, není žádná novinka ani žádné tajemství. V mnohém má konzervativní a rigidní přístup své opodstatnění a je v pořádku.
