Tato novela o bezmála třech desítkách změnových bodů je projevem transpozice evropské směrnice 2016/2341 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Směrnice má přitom stanovovat pravidla pro přístup k činnostem prováděným institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění a pro jejich výkon, a to s cílem usnadnit přeshraniční činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a přeshraniční převody penzijních plánů nebo jejich částí.
Důvodová zpráva vysvětluje, že vzhledem k tomu, že v České republice není zaměstnanecké penzijní pojištění zavedeno, nejsou využita tzv. diskreční ustanovení směrnice jako například ta k externímu zajišťování činností instituce. Z tohoto důvodu je tak transpozice provedena tak, aby byly zajištěny pouze nezbytné změny a doplnění. Má tedy jít toliko o doplnění požadavků směrnice na činnost institucí, o podmínky přeshraniční činnosti a převodu plánů.
Doplňuje také, že přestože není systém zaměstnaneckých penzí v České republice zaveden, je i tak Česká republika povinna ustanovení směrnice do vnitrostátního právního řádu provést. Povinnost transponovat všechna ustanovení dané směrnice totiž již byla řešena před Evropským soudním dvorem v roce 2010, a to v souvislosti s předchozí směrnicí ve věci C-343/08 Evropská komise v. Česká republika. Evropský soudní dvůr tehdy rozhodl, že ačkoli není systém zaměstnaneckých penzí v České republice zaveden, je Česká republika povinna všechna ustanovení směrnice transponovat.
Zákon své účinnosti nabyl dnem 1. 7. 2019.
Diskuze k článku ()