Novela zákona o místních poplatcích

Důvodová zpráva k okolnostem přijetí této novely o půl druhé desítce změnových bodů popisuje, že aktuální právní úprava stanoví správci poplatku povinnost vyměřit místní poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem, není-li poplatek zaplacen včas nebo ve správné výši. Ze strany správců poplatku však v řadě případů v souladu s tímto ustanovením postupováno není, zejména pak v situacích, kdy je poplatek zaplacen v plné výši, avšak opožděně. Správci poplatku v těchto případech často k vyměření místního poplatku nepřistoupí, neboť to považují za administrativně a finančně nákladné, přičemž nečinnost správce poplatku má pak za následek nestanovení místního poplatku. Místní poplatky tak v některých případech nejsou spravovány v souladu se zákonem, což má mít negativní dopad jak na obce, neboť v důsledku chybné správy místních poplatků může docházet ke snížení příjmů obecních rozpočtů, tak na poplatkové subjekty, vůči kterým není veřejná moc uplatňována zákonným způsobem. Takový stav vyhodnotil zákonodárce jako zjevně nežádoucí a vyžadující změnu právní úpravy, která stanoví jednoduchý a srozumitelný postup správců poplatků v uvedených případech.

Nadto má z judikatury vyplývat požadavek, aby mohl poplatkový subjekt požádat o vydání rozhodnutí o stanovení místního poplatku i v případech, kdy zaplatí místní poplatek řádně a včas. Tento postup sice v praxi možný je, nicméně nevyplývá výslovně ze zákona a je tedy nutné jej dovozovat pouze z uvedené judikatury.

Stávající úprava správy místních poplatků má rovněž vyvolávat pochybnosti o tom, nakolik lze použít standardní instituty v rámci nalézacího řízení podle daňového řádu, které sice nejsou výslovně vyloučeny, avšak z důvodu potlačení institutu vyměření místního poplatku při standardním průběhu jeho správy je jejich použitelnost v praxi vnímána jako sporná. To pak má vytvářet problémy zejména v obtížných procesních situacích, při kterých nepostačuje využití institutů souvisejících s platební rovinou správy místního poplatku.

Na všechny tyto neduhy má aktuálně publikovaná novela reagovat, stejně tak jako má narovnat vztah k insolvenčnímu řízení. Důvodová zpráva totiž vysvětluje, že právní úprava insolvenčního řízení obsažená v daňovém řádu nemůže být beze zbytku aplikována v oblasti místních poplatků, neboť poplatkový subjekt nemá povinnost podat daňové tvrzení za část zdaňovacího (poplatkového) období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti rozhodnutí o úpadku. To má přinášet problémy u místních poplatků, jejichž poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Pokud totiž v průběhu poplatkového období nastanou účinky rozhodnutí o úpadku, nelze podle platné právní úpravy tuto pohledávku rozdělit na část, která je pohledávkou přihlašovanou, a část, která je pohledávkou za majetkovou podstatou. Navíc mají v praxi vznikat problémy s určením výše takové pohledávky, protože ta závisí na doposud neznámých skutečnostech, které teprve mohou do konce daného poplatkového období nastat. Správci poplatku pak nezbývá než přihlásit místní poplatek v jeho předpokládané celkové výši, kterou odhadne podle obecně závazné vyhlášky, tj. podá přihlášku pohledávky i za dílčí období těch kalendářních měsíců, které dosud nenastaly. Jelikož však v průběhu zbývající části poplatkového období může docházet ke změnám, které ovlivní celkovou výši místního poplatku, nelze ve lhůtě pro přihlášení pohledávek garantovat správnost jejich přihlášené výše. U poplatků za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, zvolí-li obec za základ dílčího poplatku hmotnost nebo objem, by při zachování stávajícího stavu správce poplatku nebyl zpravidla schopen pohledávku ve stanovené lhůtě do insolvenčního řízení přihlásit vůbec. U těchto místních poplatků je jejich celková výše známa teprve po uplynutí kalendářního roku, kdy správce poplatku vyměří místní poplatek poplatkovému subjektu, protože vyměření místního poplatku za část poplatkového období zákon nepřipouští. I tomuto problému se novela věnuje.

Nová právní úprava má taktéž sjednotit lhůtu pro plnění poplatkové povinnosti stanovené rozhodnutím správce poplatku tak, aby nedocházelo, oproti stávající právní úpravě, k rozdílnému režimu mezi poplatkem za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, jehož základem je hmotnost nebo objem odloženého komunálního odpadu, a ostatními místními poplatky.

Své účinnosti novela nabude dnem 1. 1. 2024.