Zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem a jeho dvě prováděcí vyhlášky o členění bezpečnostního materiálu a o technických požadavcích na zabezpečení bezpečnostního materiálu upravují, respektive v případě druhé z vyhlášek upravovaly, s účinností od 1.1.2014 nakládání s věcmi, které z hlediska bezpečnostních zájmů státu představují zvýšené bezpečnostní riziko a které nejsou regulovány jiným právním předpisem. Dle důvodové zprávy však dosavadní aplikační praxe ukázala, že je uvedená právní úprava vůči držitelům bezpečnostního materiálu nepřiměřeně tvrdá a že jim působí značné aplikační problémy.
Diskutován byl především rozsah věcné působnosti dosavadní právní úpravy, neboť některé druhy materiálu nevykazují znaky vysoké rizikovosti (zde jde zejména o historickou vojenskou techniku, morálně zastaralé technologie, které byly původně vyvíjeny pro vojenské účely apod.), ale také rozsah povinností kladených na osoby nakládající s bezpečnostním materiálem z hlediska jejich přiměřenosti ve vztahu k ochraně bezpečnostních zájmů státu. Aktuální zákon ve svých přechodných ustanoveních uložil osobám nakládajícím s bezpečnostním materiálem do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona požádat o registraci a osobám, které nakládají s bezpečnostním materiálem skupiny 5 nebo 6, zajistit, aby ona sama nebo statutární orgán, členové statutárního orgánu, členové dozorčí rady nebo jiného kontrolního orgánu, prokuristé a odpovědný zástupce, je-li ustanoven, požádali do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací, nejsou-li již jeho držiteli. Ukázalo se však, že jde jak o časově, tak i věcně velmi náročný proces, který některé dotčené osoby nemohou v daném časovém úseku objektivně zvládnout. Navíc se objevily určité pochybnosti o nezbytnosti stávajících požadavků na prokazování spolehlivosti těchto osob, neboť nakládáním ve smyslu zákona se nerozumí pouze realizace vlastnických práv či výkon podnikatelské činnosti. Je jím také nabývání vlastnictví, držení, nákup, prodej, půjčování, vývoj, výroba, oprava, úprava, uschovávání, skladování, přeprava, znehodnocování nebo ničení bezpečnostního materiálu, a to včetně zprostředkování těchto činností. Tedy každá osoba, která pro držitele bezpečnostního materiálu provádí opravu, úpravu, přepravu, skladování nebo obdobné činnosti, musí mít registraci, a jedná-li se o bezpečnostní materiál skupiny 5 nebo 6, též bezpečnostní způsobilost.
Jako problematické seznal zákonodárce rovněž požadavky na zabezpečení bezpečnostního materiálu, jež jsou srovnatelné nebo dokonce přísnější než požadavky na zabezpečení zbraní. Požadavky by tedy měly být zmírněny tak, aby odpovídaly nebezpečnosti zabezpečovaného materiálu. Do souladu s podmínkami stanovenými pro držitele zbraní a střeliva jsou také uváděny podmínky pro prokazování spolehlivosti osob nakládajících s bezpečnostním materiálem; pro držitele bezpečnostního materiálu jsou totiž ve stávající právní úpravě, opět dle zákonodárce neodůvodněně, přísnější. Veškeré změny mají za cíl odstranit výše popsané tvrdosti.
Legislativně-technicky dochází současně s novelou zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem ke zrušení vyhlášky č. 376/2013 Sb., o technických požadavcích na zabezpečení bezpečnostního materiálu. Zákon nabyl účinnosti dnem 19.11.2014.
Diskuze k článku ()