Zákon o svobodném přístupu k informacím, který ve smyslu čl. 17 odst. 5 Listiny stanovuje podmínky pro realizaci práva na informace, představuje v rámci českého právního řádu obecný právní předpis pro poskytování informací. Je podle něj postupováno v případech, kdy zvláštní právní předpis nestanoví jinak (komplexně např. zákon o právu na informace o životním prostředí, v dílčích aspektech např. zákon o archivnictví a spisové službě nebo knihovní zákon).
Aktuální novela zákona o svobodném přístupu k informacím je, dle důvodové zprávy, reakcí na evropskou směrnici č. 2013/37/EU, kterou se mění směrnice č. 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Původní znění směrnice bylo do zákona transponováno prostřednictvím novely č. 61/2006 Sb. Nyní bylo potřeba na změny již dříve transponované evropské legislativy adekvátně reagovat.
Má jít o změny svým charakterem převážně technické, přesto by měly napomoci k efektivnějšímu zveřejňování informací veřejného sektoru a jejich opakovanému použití, a to především díky povinnosti zveřejňovat informace v otevřených a případně též ve strojově čitelných formátech. Umožní to kvalitativní posun v možnostech využití zveřejňovaných informací. Informace veřejného sektoru jsou totiž dále využívány ke komerčnímu i nekomerčnímu použití ze strany subjektů stojících mimo veřejný sektor.
Cílem je, aby novela přispěla k možnosti využívat výhody otevřených dat v podnikatelské sféře, v neziskovém sektoru i v akademickém výzkumu za současného zkvalitnění veřejných služeb, neboť kromě požadavku na formáty zveřejňovaných a poskytovaných informací explicitně zavádí možné způsoby poskytování informací na základě žádosti. Kromě tradičních uvádí též způsob poskytnutí informace formou sdílení dat prostřednictvím rozhraní informačního systému a umožněním dálkového přístupu k informacím, které se v průběhu času mění, obnovují, doplňují nebo opakovaně vytvářejí. Možností je také jejich pravidelné předávání jiným způsobem. Mělo by pak být především na žadateli, aby požadavek na způsob poskytnutí informace sám v žádosti specifikoval, přičemž výčet v zákoně uvedených možných způsobů je pouze demonstrativní. Povinný subjekt je v zásadě povinen požadavku vyhovět, pokud nejde o situaci, kdy žadatelem zvolený způsob není realizovatelný nebo by pro povinný subjekt představoval nepřiměřenou zátěž. V takovém případě vyhoví povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci jiným způsobem umožňujícím její účinné využití žadatelem.
Zákon nabyl účinnosti dnem 10.9.2015.
Diskuze k článku ()