Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění

Tato svým rozsahem velmi objemná novela je, dle důvodové zprávy, reakcí na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/15, jímž byla zrušena ta ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, která určovala, že nárok pojištěnce na úhradu zdravotnických prostředků je realizován v provedení ekonomicky nejméně náročném, jež zjišťuje průzkumem trhu zdravotní pojišťovna. Důvodová zpráva upřesňuje, že by v důsledku nálezu bez navazující novelizace došlo k počátku roku 2019 k faktickému vyprázdnění oddílu C přílohy č. 3 zákona a drtivá většina zdravotnických prostředků by pak byla vydávána jen se spoluúčastí pojištěnce ve výši 25 % z ceny zdravotnického prostředku. Cíl novely byl tak vymezen ve smyslu zajištění široké dostupnosti plně hrazených zdravotnických prostředků a zároveň minimalizace ekonomických dopadů do systému veřejného zdravotního pojištění.

Při přípravě novely mělo být přitom přihlíženo k výše uvedenému nálezu, jímž byla dosavadní podoba úhradové regulace zdravotnických prostředků zrušena. Nová úprava má především odpovídat druhé větě čl. 31 Listiny základních práv a svobod, podle které mají občané na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Ideou přitom bylo zakotvit přímou zákonnou limitaci nároku pojištěnce včetně stanovení maximální úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Pojištěnec má být navíc vždy seznámen prostřednictvím zveřejňovaného seznamu hrazených zdravotnických prostředků s těmi, které byly řádně zařazeny do úhradových skupin včetně výše jejich úhrady ze zdravotního pojištění, jakož i se zdravotnickými prostředky, které jsou za obvyklých podmínek preferovány pro předepsání na základě cenové soutěže nebo schválené dohody o nejvyšší ceně. Nárok pojištěnce tím má být určen v souladu s výhradou zákona podle čl. 31 Listiny při dostatečném seznámení pojištěnce s obsahem svého práva.

Novým přístupem má být šetřeno rovněž právo na podnikání, jehož dřívější narušování bylo také předmětem kritiky Ústavního soudu. Zákonodárce má za to, že novela dostatečně reaguje na problematické pasáže dosavadní, Ústavním soudem zrušené právní úpravy a přináší úpravu ústavně plně konformní.

Zákon své účinnosti nabývá dnem 1. 1. 2019. Výjimkou jsou dvě z jeho ustanovení nabývající účinnosti dnem 1. 1. 2020.