Služební zákon je fenoménem, o němž se hovoří již více než deset let. Původní zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 218/2002 Sb. byl od května roku 2002 platnou součástí českého právního řádu. Jeho účinnost však byla opakovaně posunuta, až byl právě publikovaným novým služebním zákonem, aniž by své účinnosti kdy nabyl, zrušen.
Nový služební zákon v podrobnostech upravuje právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu, organizační věci státní služby, služební vztahy státních zaměstnanců, odměňování státních zaměstnanců a řízení ve věcech služebního poměru, ale také organizační věci týkající se zaměstnanců ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu. Jeho reálná existence, tedy včetně aspektu účinnosti, je obecně brána jako nutnost. Panuje totiž všeobecné přesvědčení, že je nezbytné státní službu jednotně organizovat, řídit, kontrolovat a výrazněji oddělit od politického vlivu. Rovněž je, dle důvodové zprávy, nutné prostřednictvím centrální systemizace schvalované vládou zabránit nepromyšleným a chaotickým zásahům do struktury veřejné správy. Tomu všemu má služební zákon posloužit, stejně tak jako vyloučení negativních jevů doposud se vyskytujících na úrovni ústřední státní správy, mezi nimiž jsou často jmenovány nestabilita odborného úřednického aparátu, nevyvozování odpovědnosti za zjevná řídící či pracovní selhání, netransparentnost rozdělení odpovědnosti, absence koncepčního řízení či v zásadě nulová horizontální spolupráce či koordinace na ústřední úrovni.
V průběhu přijímání zákona prošel návrh poměrně turbulentním legislativním procesem. Původní návrh koncipovaný jako novela dosavadního služebního zákona byl v jeho průběhu na základě komplexního pozměňovacího návrhu transformován do podoby zákona zcela nového, původní služební zákon nahrazujícího. Prezident republiky pak k zákonu vyjádřil své zásadní připomínky, využil v souvislosti s ním svého práva zaručeného mu Ústavou, zákon nepodepsal a vrátil jej zpět Poslanecké sněmovně k novému projednání. Ta jeho suspenzivní veto dne 24.10.2014 přehlasovala a na zákonu setrvala.
Zákon nabývá účinnosti, s výjimkou některých ze svých ustanovení, dnem 1.1.2015.
Diskuze k článku ()