Plénum Ústavního soudu ve stanovisku s odkazem na § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu výslovně konstatovalo, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. Z dikce zmíněného zákonného ustanovení I. senát Ústavního soudu při projednávání jedné z přidělených věcí totiž jednoznačně dovodil povinnost stěžovatelů vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje, a tedy ve věcech trestních povinnost vyčerpat vždy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání, pokud je přípustné. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vztahující se k danému problému však vyplynulo, že se v minulosti k problematice povinnosti vyčerpání dovolání v trestních věcech nepřistupovalo zcela jednotně. Proto I. senát předložil předestřenou otázku k posouzení plénu, jež se s jeho názorem ztotožnilo a přijalo právní názor, který je formulován výše. K odůvodnění stanoviska pléna přijali svá odlišná stanoviska soudci Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.
Stanovisko se, s přihlédnutím k principu právní jistoty, propříště použije na ústavní stížnosti podané k Ústavního soudu ode dne následujícího po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy ode dne 18.3.2014.
Diskuze k článku ()