Ústavní soud zrušil ustanovení zákona o pohonných hmotách

Plénum Ústavního soudu dne 13. 5. 2014 nálezem sp. zn. Pl. ÚS 44/13 vyhovělo návrhu skupiny senátorů na zrušení části ustanovení § 6i odst. 1 a § 6i odst. 2 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách). Ústavní soud shledal, že napadená ustanovení jsou v rozporu se svobodou podnikání, jejíž ochrana je zaručena čl. 26 Listiny, a ke dni 30. 6. 2015 je zrušil. V části týkající se zrušení ustanovení § 6j výše uvedeného zákona návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Ústavní soud nejprve připomněl, že jedním z esenciálních znaků demokratického právního státu je princip přiměřenosti, který zejména předpokládá, že opatření omezující základní práva či svobody nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, které představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. Ústavní soud poté podrobil testu přiměřenosti i napadenou právní úpravu a došel k závěru, že v jeho třetím kroku daná úprava neobstojí.

Ústavní soud totiž neshledal zde uvedený způsob stanovení jednotné kauce jako jediný možný, ani ve vztahu ke všem distributorům pohonných hmot jako nejšetrnější. Uvedl, že kromě tohoto způsobu by totiž přicházela v úvahu zejména varianta zákonné úpravy podmínek stanovení výše kauce, která by byla zákonodárcem rozumně odstupňována. Dle Ústavního soudu přitom není vyloučena ani varianta, že by kauce byla stanovena pouze pro ty distributory, kteří na trh pohonných hmot vstupují, a to na časově omezenou dobu. I proto, že napadená právní úprava může mít tzv. rdousící efekt na menší distributory pohonných hmot, spočívající již například v samotné obtížnosti opatřit si požadovanou částku kauce, shledal ji Ústavní soud ve vztahu k právu garantovanému čl. 26 Listiny vedle uvedených alternativ zjevně za nejméně šetrnou a výše uvedená ustanovení zrušil.