Je projevem transpozice evropské směrnice 2017/1852 o mechanismech řešení daňových sporů v Evropské unii, přičemž upravuje mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů harmonizovaným postupem, a to právě podle uvedené směrnice upravující mechanismus řešení daňových sporů v Evropské unii. Nepoužije se naopak při postupu podle mezinárodní smlouvy.
Důvodová zpráva k přiblížení celé problematiky vysvětluje, že dvojí zdanění upravují především specializované mezinárodní smlouvy, a sice tzv. smlouvy o zamezení dvojímu zdanění zakotvující pravidla, jejichž prostřednictvím má být vyloučeno dvojí zdanění jednoho příjmu. Vedle těchto smluv je mezi členskými státy Evropské unie uzavřena tzv. Arbitrážní konvence neboli Úmluva o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků (úmluva o přistoupení České republiky k arbitrážní konvenci byla ve Sbírce mezinárodních smluv publikována pod č. 93/2006 Sb. m. s.). Při aplikaci těchto smluv však může dojít ke sporu o jejich výklad, ať již na vnitrostátní úrovni mezi daňovým subjektem a správcem daně, nebo na úrovni mezinárodní mezi smluvními stranami takové smlouvy, tedy mezi státy nebo daňovými jurisdikcemi.
Pro případ sporu mezi smluvními stranami smluv o zamezení dvojímu zdanění je v těchto smlouvách standardně obsažen článek o řešení případů dohodou, jež se také jinak označuje jako procedura MAP (mutual agreement procedure). Ve výše uvedené Arbitrážní konvenci je problematika řešení případů dohodou řešena v čl. 6 až 14. Na rozdíl od smluv o zamezení dvojímu zdanění, kterými je Česká republika vázána, je v Arbitrážní konvenci obsažena také daňová arbitráž.
Vedle této procedury, která probíhá na základě článků smluv o zamezení dvojímu zdanění o řešení případů dohodou, bude nově v souladu se směrnicí Rady (EU) 2017/1852 o mechanismech řešení daňových sporů v Evropské unii, tzv. směrnice DRM, možno zahájit harmonizovaný postup, při kterém bude řešena sporná otázka ohledně výkladu a uplatňování smluv o zamezení dvojímu zdanění příjmu a případně majetku. Harmonizovaný postup bude možné zahájit pouze v případě, kdy všechny dotčené státy budou členskými státy Evropské unie a všichni dotčení poplatníci budou daňovými rezidenty některého členského státu Evropské unie. V rámci harmonizovaného postupu budou mít dotčení poplatníci k dispozici instituty tzv. daňové arbitráže.
K povšechné nezbytnosti nové právní úpravy reprezentované právě publikovaným zákonem důvodová zpráva upřesňuje, že vedle formální nutnosti transpozice příslušné evropské směrnice je zákon reakcí na dosavadní nevyhovující stav, kdy při užití stávajících mechanismů řešení daňových sporů, jež vznikly na základě dvoustranných daňových dohod a Arbitrážní konvence, nemuselo být ve všech případech dosaženo účinného řešení takových sporů včas. Situace, kdy různé členské státy odlišným způsobem vykládaly nebo uplatňovaly ustanovení dvoustranných daňových smluv a úmluv, včetně Arbitrážní konvence, mohly vytvářet závažné daňové překážky bránící podnikům v přeshraniční činnosti. Tyto daňové překážky pak zase vytvářely nadměrnou daňovou zátěž pro podniky a je pravděpodobné, že také narušovaly ekonomické podmínky, způsobovaly ekonomickou neefektivnost a měly negativní dopad na přeshraniční investice a růst. Proto bylo vyhodnoceno jako nezbytné, aby v Evropské unii existovaly mechanismy, jež zajistí účinné řešení sporů týkajících se výkladu a uplatňování dvoustranných daňových smluv a Arbitrážní konvence, a zejména pak sporů vedoucích ke dvojímu zdanění. Právě publikovaný zákon je jedním z projevů těchto snah.
Své účinnosti přitom nabývá dnem 15. 9. 2020.
Diskuze k článku ()