Je projevem transpozice evropské směrnice 2009/33/ES o podpoře čistých silničních vozidel na podporu nízkoemisní mobility a její novelizační směrnice 2019/1161, když upravuje minimální podíl nízkoemisních vozidel při zadávání veřejných zakázek podle zákona o zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících.
Jde tedy o reakci zákonodárce na výše uvedenou novelizační směrnici, jejíž podstata spočívá ve stanovení požadavku na dosažení určených minimálních podílů tzv. čistých vozidel a vozidel s nulovými emisemi při zadávání veřejných zakázek a při pořizování veřejných služeb v přepravě cestujících. Tyto podíly mají být dosaženy ve stanovených časových obdobích. Zákonodárce přitom vyhodnotil jako jedinou přijatelnou variantu přijetí zvláštního implementačního zákona a nikoliv zařazení nové transpoziční právní úpravy do zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť ten je normou procesní a mají v něm být obsažena obecná pravidla pro zadávání veřejných zakázek; neměla by v něm tudíž být, dle zákonodárce, obsažena úprava povinného pořizování stanovených komodit.
V souvislosti s tím bylo s účinností k 1. 12. 2022 zrušeno nařízení vlády č. 173/2016 Sb., o stanovení závazných zadávacích podmínek pro veřejné zakázky na pořízení silničních vozidel, a to nařízením vlády publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 361/2022 Sb.
Diskuze k článku ()