Pokud jde o okolnosti přijetí tohoto zákona, důvodová zpráva vysvětluje, že podle britského zákona o brexitu měla být dohoda o vystoupení národním parlamentem ratifikována nejpozději k 21. lednu 2019. S ohledem na dosavadní vývoj však bylo zřejmé, že je vysoce reálný odchod Spojeného království z Evropské unie bez patřičné dohody, a tedy bez stanovení přechodného období, tedy varianta tzv. „neřízeného brexitu“. Ten by však měl nezanedbatelné důsledky pro občany, podniky, ale i správní orgány, a to jak ve Spojeném království, tak i v celé Evropské unii. S ohledem na to bylo vyhodnoceno jako nutné přijmout opatření, jež by Českou republiku na tuto situaci co nejrychleji připravila a minimalizovala alespoň některé bezprostředně hrozící negativní dopady.
Cílem zákona tak je reagovat na současný stav vyjednávání o vystoupení Spojeného království z Evropské unie a vyřešit alespoň vybrané nejpalčivější otázky spojené s možností tzv. varianty „nedohody“. Hlavní prioritu pak má představovat otázka dalšího setrvání britských občanů v České republice a recipročně též občanů České republiky ve Spojeném království. Česká republika totiž má zájem o takové nastavení vzájemných vztahů, které se bude co nejvíce blížit současné podobě režimu volného pohybu osob.
Nový zákon je přitom koncipován jako úprava v zásadě dočasná, přičemž v něm integrovaná speciální opatření mají trvat pouze do provedení nezbytných dlouhodobých úprav.
Zákon má své účinnosti nabýt dnem, kdy pro Spojené království přestanou být použitelné Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, nevstoupí-li současně v platnost dohoda o podmínkách vystoupení Spojeného království z Evropské unie podle čl. 50 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii. V ustanovení o účinnosti je rovněž specifikováno, kdy zákon pozbude své platnosti.
Diskuze k článku ()