Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení

Nová směrnice stanovuje společný rámec pro některé aspekty právních a správních předpisů členských států týkající se smluv o spotřebitelském úvěru zajištěném zástavním právem nebo jinak se týkající nemovitosti určené k bydlení, včetně povinnosti provést před poskytnutím úvěru posouzení úvěruschopnosti. Je rovněž i základem pro to, aby byly v členských státech vytvořeny účinné standardy pro poskytování úvěrů na nemovitosti určené k bydlení, a dále pro některé obezřetnostní a dohledové požadavky, včetně požadavků souvisejících s usazováním zprostředkovatelů úvěru, jmenovaných zástupců a neúvěrových institucí a s dohledem nad nimi. Směrnice nemá bránit členským státům, aby v zájmu ochrany spotřebitelů zachovaly nebo zavedly přísnější ustanovení, jsou-li tato ustanovení v souladu s jejich povinnostmi vyplývajícími z práva EU. Na které konkrétní smlouvy se směrnice vztahuje, respektive nevztahuje, je podrobně definováno v jejím článku 3.

Dle preambule se zákony jednotlivých členských států, které se týkají podnikání v oblasti poskytování smluv o úvěru na nemovitosti určené k bydlení, regulace zprostředkovatelů úvěru a neúvěrových institucí poskytujících smlouvy o úvěru na takové nemovitosti a dohled nad nimi podstatně liší. Tyto rozdíly pak tvoří překážky, jež snižují úroveň přeshraniční činnosti na straně nabídky i poptávky, a tak omezují konkurenci a výběr na trhu, zvyšují poskytovatelům zápůjční náklady a dokonce jim brání v podnikání. Finanční krize měla navíc ukázat, že neodpovědné chování účastníků trhu může podkopat základy finančního systému a vést ke ztrátě důvěry všech stran, zejména pak spotřebitelů, a k potenciálně vážným sociálním a hospodářským důsledkům. Mnoho spotřebitelů ztratilo důvěru ve finanční sektor a úvěry se staly pro dlužníky stále neúnosnějšími, což vede k nárůstu prodlení a vynucených prodejů. K eliminaci všech těchto negativních jevů je zde tedy snaha stanovit zásady správného poskytování úvěrů na nemovitosti určené k bydlení. Aby bylo usnadněno vytvoření hladce fungujícího vnitřního trhu s vysokou úrovní ochrany spotřebitele v oblasti smluv o úvěru na nemovitosti a aby bylo dále zabezpečeno, že spotřebitelé usilující o uzavření takovéto smlouvy si mohou být jisti, že instituce, se kterými přicházejí do styku, se chovají profesionálně a odpovědně, je dle Evropského parlamentu a Rady třeba v řadě oblastí vytvořit náležitě harmonizovaný právní rámec. A k tomu směřuje právě vydaná směrnice.

Členské státy jsou povinny přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s ní do 21.3.2016 a od té doby je také používat. Směrnice jako taková vstupuje v platnost dnem 20.3.2014.