Mezi ústavními soudci se Kůrka řadil k těm nejvíce zdrženlivým. Za deset let dostal na stůl více než 2700 kauz, vyhlásil však jen 87 nálezů, z nichž 73 bylo vyhovujících, tedy ve prospěch stěžovatelů. Pro srovnání, Eliška Wagnerová, považovaná odborníky za reprezentantku "aktivistického" přístupu k rozhodování, řešila 1790 podnětů a ve 241 případech jim vyhověla.
"Vladimír Kůrka patřil k zastáncům subsidiarity ústavního soudnictví a přísné minimalizace zásahů ÚS do činnosti jiných orgánů veřejné moci," uvedl generální sekretář soudu Ivo Pospíšil. Podle Kůrky jde o o důsledek individuálního nastavení. Někteří soudci jsou aktivnější, jiní opatrnější. V jeho případě prý mohla hrát roli také celoživotní zkušenost soudce. Tam, kde chce někdejší akademik zasáhnout, dokáže kariérní soudce někdy domyslet reálnou podobu soudního řízení a být zdrženlivý.
Kůrka například jako zpravodaj připravil nález, podle kterého zůstalo podmínkou pro výkon lékařské profese v Česku členství v komoře. Také prosadil odmítnutí návrhu na zrušení druhého článku Klausova amnestijního rozhodnutí, který zastavil kauzy trvající déle než osm let. Dospěl tehdy k závěru, že k přezkoumávání amnestie nemá soud kompetenci. "Na popularitě mi to nepřidalo," konstatoval nedávno Kůrka.
Ke třem desítkám rozhodnutí v řízeních o zrušení zákonů sepsal Kůrka odlišná stanoviska. "V nich se táhne jako červená nit volání po uplatňování úsporné právní argumentace založené především na prosazení přísné formální logiky," uvedl Pospíšil.
Kůrka, jenž je odborníkem na soukromé a procesní právo, se po vypršení mandátu automaticky vrací na Nejvyšší soud, odkud před deseti lety odešel. Po Novém roce se ujme řízení občanskoprávního a obchodního kolegia. Je mu 67 let, v justici může s ohledem na věk zůstat ještě tři roky.
Diskuze k článku ()