Nový zákon má zlepšit veřejné opatrovnictví

Pokud se lidé nedokážou o sebe postarat a soud jim omezí způsobilost k právním úkonům, stanoví také jejich opatrovníka. Zpravidla člena rodiny, pokud to není možné, pak opatrovníka veřejného. Tím se nejčastěji stávají obce, které pro svého svěřence zajišťují jednání s úřady či dávky, ale také ubytování, nákupy nebo návštěvu lékaře.

Internet, počítač, právo
Foto: Fotolia

Stávající legislativa však danou oblast příliš neupravuje, neví se tak přesně, co a kdo má dělat. Vše je tak složité na zajištění, pro lidi s omezenou svéprávností přitom jde zpravidla o životně důležité činnosti. Situaci by měl zlepšit nový zákon o veřejném opatrovnictví.

Vznik nového právního předpisu, který v současné době připravuje Ministerstvo spravedlnosti ČR, inicioval Svaz měst a obcí ČR.

Stát by měl vždy pro své slabší zajistit důstojné podmínky a tam, kde se nemůže postarat rodina, postarat se sám,“ říká ministryně spravedlnosti Helena Válková a dodává: „Proto připravujeme zákon o veřejném opatrovnictví. Pečlivě přitom vnímáme podněty všech subjektů, které mají s touto činností něco společného. Nyní se zabýváme například tím, zda by veřejné opatrovnictví měly zajišťovat obce všech typů, nebo jen tzv. „trojkové obce“ - ORP, tedy s rozšířenou působností.

Veřejné opatrovnictví by měly zajišťovat obce všech typů,“ říká předseda Svazu měst a obcí ČR Dan Jiránek a dodává: „Pokud by to bylo pouze na obcích III. typu, snížila by se akceschopnost a obce by kvůli často delším dojezdovým vzdálenostem nemohly flexibilně reagovat na složité životní situace lidí s omezenou svéprávností. Výkon funkce veřejného opatrovníka může být velmi nepředvídatelný a navíc: pokud by veřejnými opatrovníky byly pouze obce III. typu, znamenalo by to také vyšší náklady na dopravu, s kterými se ve státním rozpočtu nepočítá.

Veřejný opatrovník musí znát potřeby opatrovaného, jeho názory a přání, musí dbát o jeho zdravotní stav, chránit jeho zájmy a především být s ním v kontaktu. Řada případů, s nimiž se ochránce v minulosti setkával, ukazují, že tomu tak vždy není,“ říká veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová a dodává: „Nedomnívám se ale, že by problémy veřejného opatrovnictví tolik souvisely jen s velikostí obce. Všech obcí se totiž dotýká problém nevyřešeného financování této agendy státní správy a dlouhodobě chybí metodická pomoc, ať už ze strany většiny krajů, nebo od ministerstva spravedlnosti, pro které je tato agenda rovněž nová.

Připravovaný zákon o veřejném opatrovnictví mimo jiné počítá s účelovou dotací na opatrovnickou agendu. Nyní tuto činnost v mnoha případech bezplatně ve svém volném čase vykonává starosta, protože si malé obce nemohou dovolit platit speciálního sociálního pracovníka. Právní předpis by měl podle Svazu měst a obcí ČR rovněž umožnit, aby malá obec v případě potřeby mohla veřejnoprávní smlouvou přenést výkon opatrovnictví na obec vyššího typu.

Nedávné šetření mezi našimi členy ukázalo, že obce za největší problém veřejného opatrovnictví v současné době považují nedostatek času na vlastní zajištění opatrovnictví,“ říká předseda Svazu měst a obcí ČR Dan Jiránek a dodává: „Také postrádají informace a finance na efektivní zajišťování této činnosti. Rovněž uvádějí, že veřejné opatrovnictví má nízkou prestiž, aktuální legislativa je nedostatečná a chybí dostatek odborných pracovníků.“ 

Podle statistik Ministerstva vnitra ČR žilo v České republice letos v dubnu 36 463 opatrovanců, z toho se podle kvalifikovaného odhadu Svazu právnické subjekty včetně měst a obcí staraly o téměř pětinu. 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články