Hned v úvodu sděluje, že už od ledna tohoto roku soudy „přesouvají děti proti jejich vůli masově s odkazem na nové lhůty stanovené v zákoníku (…) do ústavů“. Jistě, po novém roce, v několika případech, skutečně došlo k tomu, že si soudci vyložili ustanovení nového občanského zákoníku (NOZ) tak, že umístění dítěte do zařízení pro okamžitou pomoc nelze prodlužovat, a navíc novou šestiměsíční lhůtu chybně aplikovali i na řízení zahájená před účinností NOZ. Nicméně hovořit o masovém přesouvání dětí je naštěstí zcela mimo realitu.
I tak je současné vedení ministerstva přesvědčeno o nutnosti vyjasnit příslušné zákonné ustanovení přijetím novely, ačkoliv již dnes existuje nezávazný výklad Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) působící při ministerstvu. Tento výklad byl společným dopisem ministryní Heleny Válkové a Michaely Marksové Tominové rozeslán na soudy i krajské úřady. Situaci tedy mohl jedině zlepšit. Reportérka Blažková nicméně dochází k jinému závěru, kterým opět pouze zobecňuje: „Většina soudců i sociálních pracovnic se mu vysmívají a dál děti posílají do ústavů.“
Autorce komentáře ale nejvíc vadí jiná věc. Ministerstvo prý otálí s novelizací NOZ. Dobrý záměr se prý „zvrhl“ a „zatímco se právníci hádají, dětem běží čas až děsivě rychle“. Rozumíme obavám, které Jana Blažková vznáší, ale kritizovat ministerstvo za to, že se v rámci novelizace snaží hasit požár na vícero frontách, tedy i v dalších, neméně důležitých oblastech, a opravdu nejrychleji, jak to jen jde (ostatně za tuto rychlost je ministerstvo pro změnu kritizováno ze strany hlavního autora zákoníku a dalších propagátorů NOZ), je přinejmenším neférové, protože rychlost legislativního procesu bezpochyby ovlivňuje řada dalších faktorů, zejména potom přístup poslanců a senátorů, kteří dostanou návrh novely do ruky (pokud projde vládou, což předpokládáme).
Kromě toho argumentace Jany Blažkové vychází zjevně z premisy, že úprava zákona je všelékem, který mávnutím kouzelného proutku vyřeší všechny problémy. Nevyřeší. Oblast svěřování dětí do sociální péče vyžaduje komplexní přístup. Mimo jiné proto, aby ústavní výchova neměla punc čehosi negativního, čeho je potřeba se a priori obávat.
Diskuze k článku ()