Ústav odmítl žádost o informace s vysvětlením, že část údajů o počasí zveřejňuje na webu. Na bezúplatné poskytování všech informací mají nárok jen subjekty veřejné správy na základě zákonů, zatímco soukromí žadatelé musejí zaplatit. Databáze vytvářené z naměřených hodnot označil ústav za majetek, o který musí pečovat, zároveň jde o jeden ze zdrojů příjmů ústavu. Rozhodnutí potvrdilo ministerstvo životního prostředí.
Městský soud v Praze ale zaujal jiný názor a nařídil poskytnout ve strojově čitelném formátu informace o denní průměrné teplotě a srážkách na všech měřicích stanicích, které má ústav k dispozici v elektronické podobě. Údaje mají podle městského soudu veřejnoprávní charakter, dostupnost informací je předpokladem pro to, aby se lidé mohli domáhat svého práva na příznivé životní prostředí.
Ústav podal kasační stížnost a Nejvyšší správní soud nyní zrušil jak rozhodnutí soudu, tak ministerstva životního prostředí, které musí rozhodovat znovu. Podle nejvyšší instance dopadá na údaje o teplotě a srážkách primárně speciální zákon o právu na informace o životním prostředí, a nikoliv obecný zákon o svobodném přístupu k informacím. Je tedy nutné žádost zcela nebo částečně, podle charakteru požadovaných informací, řešit v režimu jiného zákona.
"Ačkoli jsou tyto zákony podobné, obsahují několik podstatných rozdílů, například ve vymezení povinných subjektů, důvodů pro odepření poskytnutí informací a procesních lhůt," stojí v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Výsledek řízení po aplikaci zákona o právu na informace o životním prostředí soud ve svém rozhodnutí nepředjímá.
Diskuze k článku ()