Kritizovaná praxe nastává v okamžiku, kdy úřad nebo podnik vázaný informačním zákonem v první instanci zamítne žádost o poskytnutí údajů, druhá instance však rozhodnutí zruší a vrátí k novému projednání, místo aby sama rozhodla o poskytnutí informací. NSS se konkrétně zabýval sporem občanského sdružení Oživení a Českých drah, kdy se tato výměna odehrála několikrát. Druhou instancí je v tomto případě předseda představenstva drah. Předmětem informačního sporu jsou konkrétní smlouvy a právní stanoviska.
Podle správního soudu nejsou obstrukce podobného typu nijak výjimečné, a to i v případech, kdy je zřejmé, že žádost o informace je oprávněná. "Povinný subjekt takto jedná v rozporu se smyslem a účelem zákona, avšak jelikož obvykle nemůže svoji nevůli dodržovat zákon otevřeně projevit, uchyluje se k obstrukcím, účelovému postupu, zdržování a fakticky zneužívá svého vrchnostenského postavení při postupech a řízeních ve věci poskytnutí informace," stojí vrozsudku.
V podobné situaci se žadatel o informace může bránit žalobou proti poslednímu zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, a to i přesto, že jindy není možné podávat žalobu v dosud neuzavřené věci. Pokud však existuje podezření na obstrukce, měly by správní soudy žalobu projednat. Jinak by "ping-pong" mohl hypoteticky pokračovat do nekonečna. Naopak žaloba proti nezákonnému zásahu do práva na informace podle NSS vhodný prostředkem obrany není. Proto soudci paradoxně zamítli kasační stížnost občanského sdružení Oživení, ačkoliv se s mnohými argumenty ztotožnili.
Trvalým problémem jsou podle NSS některé společnosti a podniky ovládané státem, které dosud plně neakceptovaly, že se na ně vztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím. Opakovaně uvádějí, že se pohybují v tržním prostředí a že mají spíše rysy soukromé firmy než například úřadu. Podle série rozhodnutí NSS však na podniky ovládané státem informační povinnost dopadá. Vyhnout se jí mohou jen v odůvodněných případech.
Diskuze k článku ()