Ačkoliv argumentum ad absrudum lze považovat za nástroj odstranění sémantických nejasností pojmů užitých v právních předpisech, je možné se zamyslet nad určitou jazykovou neurčitostí i v názvu argumentu samotného. Předložený příspěvek si klade v zásadě jednoduchou otázku: Co je možné považovat za onen absurdní závěr, který při užití tohoto argumentu odmítáme?

Bitva forem (battle of forms) je pojmem obvykle spojovaným s právem mezinárodního obchodu, kterým teorie i praxe označují situaci, kdy každá ze stran v průběhu kontraktace odkáže na vlastní obchodní podmínky v úmyslu učinit tyto součástí smlouvy.[1]

Ve svém předchozím článku jsem se pokusil vyjádřit svůj názor k možnostem moderace výše smluvní pokuty dle § 2051 občanského zákoníku a jejímu vztahu k uznání ujednání o smluvní pokutě za neplatné pro rozpor s dobrými mravy – vyjádřil jsem tak své přesvědčení o tom, že ujednání o smluvní pokutě nelze považovat za (absolutně) neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku na základě výše této smluvní pokuty. Okrajově (i když nepřímo) jsem se ovšem dotkl i specifického okruhu případů, kdy by bylo užití § 580 na místě.