Odpovědnost pojišťovacích zprostředkovatelů a působnost finančního arbitra
Pojišťovací zprostředkovatelé prodávají klientům různé pojistné produkty. Jejich činnost je odměňována až na výjimky z provizí, které jim jsou vypláceny přímo pojišťovnami (u pojišťovacích agentů prakticky bezvýjimečně).
A právě prostřednictvím pojišťovacích agentů je nabízena a prodávána velká část retailových pojistných produktů. To samo o sobě limituje nezávislost při poskytování „poradenských“ služeb pojišťovacích zprostředkovatelů. Přestože jsou takové služby jako nezávislé mnohdy prezentovány. To je však specifikum českého trhu a neshledávám v tom nějaký zásadní problém. Problém je obecně v kvalitě poskytovaných služeb. Praktiky některých zprostředkovatelů si bohužel v ničem nezadají s pověstnými „šmejdy“ z předváděcích akcí pro seniory. Podívejme se blíže na problematiku prodeje investičního životního pojištění. Na trhu jsou desetitisíce klientů, kteří v minulosti a bohužel i dnes stále přicházejí o statisícové částky v důsledku porušování povinností pojišťovacích zprostředkovatelů dle z. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech. Jednoduchým „přenastavením“ smlouvy jsou zprostředkovatelé schopni získat až desetinásobek běžně placené odměny za zprostředkování uzavření pojistné smlouvy. To však klient není schopen rozpoznat a vzniká mu tak finanční škoda, o které se však dozvídá obvykle až po uplynutí několika let od sjednání smlouvy. Typicky jde o smlouvy, kde jsou nastavené vyšší měsíční nebo roční platby do běžného pojistného (typicky např. více než 3000,- Kč měsíčně), přičemž větší část pojistného směřuje do investiční složky pojištění. V některých případech taková smlouva postrádá pojistnou složku úplně a celé „pojistné“ je tzv. „investováno“. Tyto smlouvy jsou mis-selling nejtvrdšího kalibru. Jedním dechem dodávám, že na trhu existuje celá řada kvalitních pojišťovacích zprostředkovatelů nebo obecněji finančních poradců. Určitou zárukou kvality mohou být pojišťovací zprostředkovatelé asociovaní pod organizací EFPA ČR (více na www.efpa.cz), která je jednou z mála mezinárodních profesních organizací, která se stará o kvalitní vzdělávání v oblasti finančního poradenství.
Až donedávna byla jakákoliv obrana proti nekalým praktikám pojišťovacích zprostředkovatelů velmi komplikovaná. ČNB sice ve veřejnoprávních řízeních za porušení povinností zprostředkovatelům ukládala a průběžně ukládá statisícové až milionové pokuty. To však neřeší situaci poškozených klientů. Jediným nástrojem (kromě bezzubých stížností u profesních asociací) bylo podání žaloby u civilního soudu, a to se všemi riziky jako je povinnost hradit náklady protistrany v případě prohry, povinnost zaplatit předem soudní poplatek, a v neposlední řadě také délka případného soudního sporu. Vše toto vedlo k tomu, že poškození svoje práva v těchto situacích nehájili, a jejich nároky se postupně promlčely. Koncem loňského roku však nastal v této oblasti průlom. S účinností od 1.11.2013 patří rozhodování sporů mezi zprostředkovateli případně pojišťovnami a klienty ve věci životního pojištění nově do působnosti finančního arbitra. Tato skutečnost podstatně usnadňuje obranu před nekalými praktikami pojišťovacích zprostředkovatelů. Řízení před finančním arbitrem je méně formální, méně nákladné a také podstatně rychlejší než řízení před soudem. Řízení u finančního arbitra má svoje specifika, ale zjednodušeně se dá popsat následovně. Finanční arbitr rozhoduje ve věci samé nálezem ve lhůtě 30 dnů. Proti rozhodnutí arbitra lze podat námitku, ale o té rozhoduje opět arbitr. Nález je po nabytí právní moci vykonatelný. Instituci, proti které je řízení před arbitrem vedeno, uloží arbitr v případě úspěchu navrhovatele pokutu ve výši 10% ze sporné částky, minimálně však 15 000,- Kč. Pokud některá ze stran nesouhlasí s pravomocným nálezem finančního arbitra, může podat žalobu podle části V. občanského soudního řádu, která upravuje řízení ve věcech, o kterých bylo rozhodnuto jiným správním orgánem.
Pojišťovny a poradenské firmy dosud velmi úspěšně odmítaly požadavky klientů na náhradu vzniklé škody, kterou jim způsobili pojišťovací zprostředkovatelé. Objevují se první pozitivní signály, že finanční arbitr v této oblasti plní svoji úlohu. V jednom z aktuálních případů dosáhl klient prostřednictvím dohody o narovnání od pojišťovny 130 000,- Kč jako kompenzaci za nevhodně nastavené investiční životní pojištění. Uzavření dohody iniciovala sama pojišťovna na základě výzvy finančního arbitra k vyjádření v rámci řízení, které v prosinci loňského roku u finančního arbitra probíhalo. K této dohodě o narovnání došlo po více než půl roce bezúspěšných snah klienta o vyrovnání v přímé komunikaci s pojišťovnou. V konečném důsledku taková dohoda pro nepoctivého zprostředkovatele znamená, že bude muset vrátit finanční prostředky, které získal nevýhodným nastavením smlouvy, což má samozřejmě pozitivní efekt na poradenský trh.
Věřím, že v oblasti zprostředkování finančních produktů bude na trhu docházet zejména v důsledku samoregulačních opatření (a rozšíření působnosti finančního arbitra je v tomto ohledu velkou nadějí) k postupnému zkvalitňování poskytovaných služeb, a že také díky tomu bude finanční poradce jednou stejně váženou profesí, jako je lékař nebo právník, podobně jako v jiných státech.
European Compensation Services s.r.o.
Revoluční 1082/8
110 00 Praha 1 - Nové město
mobil: +420 737 811 228
email: kaplan@eucs.cz
web: www.eucs.cz
Další články
Tachografy v dodávkách: nová pravidla od července 2026
Dlouho spíše okrajové téma tachografů u lehkých užitkových vozidel se od 1. 7. 2026 stalo praktickou otázkou pro řadu společností, které používají dodávky při přeshraniční přepravě zboží.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (2. část)
Zavádění umělé inteligence ve velké české nemocnici ukazuje, že realita má k bezhlavému nadšení daleko a naráží na přísnou regulaci. Praktické zkušenosti z compliance projektu odhalují rizika spojená s neoficiálním využíváním AI nástrojů a chybějící interní správou. Ukazuje se tak, že bezpečné zavádění AI se neobejde bez jasné strategie, auditů a kontinuálního vzdělávání zaměstnanců.
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.



