Skartace a archivace dokumentů ve finančním účetnictví u obchodních společností
Jakmile účetně i daňově uzavřeme příslušné účetní období, můžeme u některých dokladů přistoupit ke skartaci a uvolnit si tak prostory ve firemním archívu. Víte, jak dlouho musíte dokumenty archivovat?
Archivačních lhůt a vyjimečných situací týkajících se jednotlivých dokumentů, je opravdu hodně, navíc jsou lhůty uvedeny hned v několika zákonech.
Základní pravidla a dobu, po kterou je nutné uchovávat účetní záznamy, upravují čtyři základní předpisy:
- zákon o účetnictví
- zákon o daních z příjmu
- zákon o DPH
- a zákon o archivnictví a spisové službě
V souladu se zákonem o účetnictví 563/1991 Sb. dle § 31 platí povinnost archivace následovně :
- účetní závěrka, výroční zpráva – 10 let
- účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh, přehledy – 5 let
- účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají vedení účetnictví – 5 let
Lhůta pro stanovení daně z příjmu činí 3 roky a počíná dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení. Tato lhůta se prodlužuje například při uplatnění daňové ztráty, nebo daňové kontroly.
Maximální doba prodloužení je 10 let.
Obecné ustanovení o uchování daňových dokladů dle 235/2004 Sb. zákona o dani z přidané hodnoty v § 35 uvádí povinnost archivace daňových dokladů pro osobu povinnou k dani, tak i příjemce plnění. Doba uchování daňových dokladů činí 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo.
Archivaci dokumentů, jako jsou například dokumenty o vzniku, přeměně, statuty, stanovy, jednací řády, výroční zprávy, dokumentace o zrušení a zániku a další jiné, řeší zákon 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů.
Pokud účetní jednotka archivuje v souladu se všemi předpisy, významně ušetří starosti s následným dokazováním či prokazováním skutečností, které byly rozhodné pro stanovení základu daně.
Z tohoto důvodu je vhodné vypracovat interní směrnici pro oběh, zpracování a archivaci dokladů v konkrétní společnosti nebo pro konkrétního podnikatele. Aplikací směrnice a jejím důsledným dodržováním se tak lze vyhnout případným sankcím.
Společnost či podnikatel se může obrátit také na profesionální firmy, které nabízí kompletní servis archivace jak v papírové, tak i v elektronické podobě a konečnou skartaci dokumentů.
Zdroj:
- 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty
- 563/1991 Sb. o účetnictví
- 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů
- 586/1992 Sb. o daních z příjmů
- 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů
Další články
Švarcsystém po novele zákona o zaměstnanosti: fikce pracovního poměru jako nový následek nelegální práce
Návrh zákona o platformové práci přináší vedle změn v oblasti závislé práce také změnu zákona o zaměstnanosti v oblasti nelegální práce. Zatímco původní návrh počítal s přesunem výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah z kategorie nelegální práce do nově koncipované kategorie nehlášené práce, aktuální návrh po připomínkovém řízení od tohoto řešení ustoupil. Závislá práce vykonávaná mimo pracovněprávní vztah tak má i nadále zůstat nelegální prací.
AI a autorské právo
Výzvy, spory a perspektivy v éře generativní umělé inteligence
Případová studie: Alzheimerova nemoc, plná moc a ochrana majetku
Jaký vliv může mít skutečnost, že člověk trpí Alzheimerovou chorobou, na platnost právních úkonů učiněných jak jím samým, tak především osobou, kterou k tomu zplnomocnil? Je taková plná moc vůbec platná? Nahlédněme do případové studie, která byla vytvořena s cílem alespoň některé s tím související otázky objasnit.
Změna definice závislé práce? Konec švarcsystému se nekoná
Návrh zákona o platformové práci, který Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo v březnu 2026, je primárně reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Jeho význam však přesahuje samotnou platformovou ekonomiku. Jedna z nejvýznamnějších částí návrhu totiž prostřednictvím doprovodné novely zákoníku práce mění obecné vymezení závislé práce.
Důvěra jako zdroj odpovědnosti: Odpovídáme za naději, kterou v druhém vyvoláme?
Právo umí poměrně přesně reagovat na porušení smlouvy. Složitější je situace, kdy smlouva nevznikla, ale jeden člověk přesvědčil druhého, že se na určitý budoucí vývoj může spolehnout. Kde končí osobní naděje a kdy už může jít o právně významné spoléhání?




