Výhody a nevýhody alternativního řešení sporů o doménová jména

Alternativní řešení sporů o generická doménová jména (UDRP) vzniklo již v roce 1999 (má tedy za sebou více než 20 let fungování). V případě, že by takový systém neexistoval by mohli vlastníci ochranných známek svá práva k chráněným názvům uplatňovat jen velice těžko.

LN
tajemnice a vedoucí oddělení doménových sporů Rozhodčího soudu
domény, řešení sporů, alternativní způsob řešení
Foto: Fotolia

Vzhledem k tomu, že držitelé doménových jmen jsou často smyšlené entity a mohu doménu registrovat odkudkoliv na světě, bylo by vymáhání práv před obecnými soudy podrobeno složitým otázkám příslušnosti, použitelného hmotného práva, ale i velice složitému výkonu rozhodnutí takového soudu.

Doménové ADR tedy pro vymezené případy zneužití registrace domény umožňuje držiteli chráněného jména či označení využít systém náhradního řešení od soudního řízení před obecnými soudy. Vymahatelnost tomuto systému propůjčuje ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers). Jedná se o celosvětovou neziskovou a nestátní organizaci, která vykonává přidělené úkoly a dozor nad prostředím internetu.[1] Přezkum obecnými soudy jednotlivých států však není ze systému vyloučen úplně. UDRP Rules umožňují podání žaloby proti ADR rozhodnutí v místě tzv. vzájemné příslušnosti (mutual jurisdiction) – té se bude věnovat příspěvek o základních procesních aspektech ADR řízení.

Další domény (národní úrovně, nebo například domény .EU) převzaly o přizpůsobily tento model pro svou potřebu.

Model UDRP ICANN představil, protože poskytuje řadu výhod oproti obecnému soudnictví:

  • Celé řízení probíhá on-line, tedy odkudkoliv ze světa. Nenařizují se při něm ústní jednání,[2] rozhodnutí ve věci je postavené na základě písemných podání stran a připojených důkazů. Právě tato online forma se i v současné pandemické situaci ukázala jako zřejmá výhoda doménového ADR;
  • díky řešení on-line, ale také díky relativně krátkým procesním lhůtám je řešení sporu o doménové jméno extrémně rychlé – UDRP řízení tak trvá zhruba 40-45 dní (plus dalších 10 pracovních dní na implementaci rozhodnutí). ADR pro .EU a .CZ domény má lhůty nastavené jinak – je o něco delší (trvá cca 3 měsíce);
  • rychlé ukončení sporu a online forma činí ADR řízení efektivnější i po stránce nákladů – za řízení se platí fixní poplatek podle ceníku jednotlivých poskytovatelů (Rozhodčí soud dlouhodobě udržuje nejnižší poplatky za UDRP řízení). Stejným způsobem je řízení méně nákladné i z hlediska případného právního zastoupení;
  • spory rozhodují zkušení panelisté (v prostředí sporů o .cz domény nazývaní jako experti), kteří mají znalosti z oblasti doménových sporů a práv duševního vlastnictví. Na rozdíl od soudců obecných soudů tak jsou panelisté rozhodující doménové spory skutečnými odborníky na danou oblast;
  • rozhodování v doménových sporech je transparentní – všechna rozhodnutí jsou veřejně dostupná (na stránkách jednotlivých poskytovatelů ADR řízení) – pouze v .CZ sporech Rozhodčí soud rozhodnutí před publikací anonymizuje;
  • díky publikaci rozhodnutí se stává rozhodování předvídatelnější. ADR v doménových sporech již vytvořilo vlastní ustálenou praxi a judikaturu[3] na základě které lze připravovat nejen návrhy, ale i obranu proti nim.
  • velice jednoduchý je taky samotný výkon rozhodnutí. ICANN uděluje všem registrátorům doménových jmen (tedy subjektům, u kterých lze na základě poplatku jméno pro sebe získat) licenci. Podmínkou této licence je dodržování UDRP Policy, včetně respektování výsledků UDRP řízení. Po vydání rozhodnutí tak poskytovatel oznámí výsledek řízení registrátorovi, který je pod hrozbou ztráty licence povinen rozhodnutí implementovat (10 pracovních dní po vydání rozhodnutí – to je čas, kdy je možné rozhodnutí napadnout). Pro doménu .EU zastřešuje výkon rozhodnutí EURid, pro doménu .CZ zase sdružení CZ.NIC (v obou případech ovšem platí odlišné lhůty pro implementaci).

ADR řízení je ovšem kritizováno i pro některé nevýhody, či nedostatky. Ostatně diskuse nad možnou změnou Policy a Pravidel probíhá na každoročních sněmech ICANN, stejně tak se diskutují změny i na evropské úrovni. Mezi nevýhody ADR řízení patří:

  • nemožnost uplatnění nároku na náhradu škody způsobené poškozující registrací a užíváním doménového jména. V doménových sporech vlastníci velkých korporací často napadají zneužívající registrace, kde je doménové jméno využito k různým typům kyberkriminality.[4] Nároky za škodu takto způsobenou ale nelze v ADR řízení o doménová jména (v UDRP, EU ani CZ) vznést.
  • stejně není možné, aby úspěšná strana požadovala náhradu nákladů řízení. Poplatek za zahájení řízení nese navrhovatel, odpůrce (tedy držitel doménového jména) nese jen výdaje v případě, že chce aby spor rozhodovali tři panelisté (senát) namísto jednoho. Jedná se o tzv. loser pays mechanism, tedy poražená strana platí náklady. Tento mechanismus mají některé národní domény ve svých ADR, například Belgie či Maďarsko.[5] Takový mechanismus je ale v ADR problémový – například by byla složitá vymahatelnost přiznané náhrady řízení.
  • rozsah sporů, které lze v ADR projednávat je velice restriktivní – UDRP (ale i jiné ADR systémy pro doménová jména) je zaměřené výhradně pro zneužívající registrace (o nich bude pojednáno v samostatném příspěvku). Systém není vytvořený pro složitější obchodní spory, které panelisté zpravidla odkazují do řízení před obecnými soudy (v UDRP se pro to vytvořil pojem „scope of UDRP“ které doménová judikatura podrobně řeší[6]);
  • v doménových sporech existuje pouze jediná instance, tedy není mechanismus pro odvolání. Výjimku představují opět některé domény národní úrovně, jako Belgie, nebo Spojené království.[7] Jednoinstančnost ADR řízení ovšem nevylučuje napadení rozhodnutí před obecným soudem.
  • v řízeních, kvůli jejich urychlení, se také často nepřipouštějí dodatečné doplnění podání (jejich připuštění se ponechává na úvaze panelisty). Proto existuje velký důraz na řádné vyplnění formulářů (návrhu, vyjádření k návrhu);
  • poslední otázkou spíše k diskusi, je fakt, že ADR řízení o doménová jména vymysleli a provozují (tím je mířeno WIPO) zástupci držitelů ochranných známek. Někteří tedy namítají zaujetí systému.

Domnívám se, že systém ADR pro řešení doménových sporů má opravdu řadu výhod, které vysoce kompenzují některé jeho nedostatky. To ovšem samozřejmě za předpokladu, že rozhodování doménových sporů zůstane nestranné a nezávislé na některé ze stran – to je jeho základní předpoklad. V případě Rozhodčího soudu (a většiny dalších poskytovatelů UDRP) pak spojení s vlastníky ochranných známek nelze namítat.


[1] ICANN – oficiální webové stránky: https://www.icann.org.

[2] Řád pro řešení sporů o domény .cz v § 14 umožňuje nařízení jednání (pomocí videokonference, ale i osobního), pokud to expert, který spor rozhoduje, považuje za nezbytné. Řád je dostupný zde: https://domeny.soud.cz/html/cz/adr/adr_rules/rad2015.pdf

[3] WIPO Overview of WIPO Panel Views on Selected UDRP Questions, Third Edition. 2017. https://www.wipo.int/amc/en/domains/search/overview3.0/. Nebo publikace Rozhodčího soudu: Overview of CAC Panel Views on Selected Questions of the Alternative Dispute Resolution for .EU Domain Name Disputes, 2nd Edition. 2016. http://eu.adr.eu/html/en/handbook_final_for_publication.pdf

[4] Například CAC UDRP decision No. 103657 dostupné z: https://udrp.adr.eu/adr/decisions/decision.php?dispute_id=103657.

[5] European Commission. Study on evaluation of practices for combating speculative and abusive domain name registrations. 2020. ISBN 978-92-76-20634-7. s. 100.

[6] Například CAC UDRP decision No. 102727 < IVORYRESEARCHREVIEW.COM> a další. Dostupné z: https://udrp.adr.eu/adr/decisions/decision.php?dispute_id=102727.

[7] European Commission. 2020. Op. cit. s 101.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články