Mezi Ukrajinou a Ruskem aneb protiprávnost připojení Krymského poloostrova k Ruské federaci

Mezi Ukrajinou a Ruskem aneb protiprávnost připojení Krymského poloostrova k Ruské federaci

Autonomní republika Krym byla ještě před několika měsíci de iure i de facto pevná součást Ukrajinské republiky. Politické události související s Majdanem a následná politická a společenská nestabilita v zemi však otřásly nejen celou Ukrajinou, ale i právním statusem jak Krymské autonomní republiky, tak i sídlem ukrajinské a ruské námořní flotily – přístavním městem Sevastopol.

Šárka Ošťádalová

Šárka Ošťádalová

externí spolupracovník, Právní prostor.cz

Šárka Ošťádalová

externí spolupracovník, Právní prostor.cz

Události posledních týdnů jsou zřejmě většině čtenářů známé, nicméně krátké shrnutí na začátek pro připomenutí jistě neuškodí.

Dne 16. března 2014 proběhlo referendum vyhlášené krymským parlamentem, v němž obyvatelé Autonomní republiky Krym dostali možnost rozhodnout o tom, jakou cestou se poloostrov do budoucna vydá – směrem ke sjednocení s Ruskou federací, nebo směrem k setrvání součástí Ukrajiny (ovšem na základě ústavy z roku 1992, která dávala Krymu podstatně větší nezávislost a autonomii než aktuální ústava). Výsledky referenda byly jasné – drtivá většina voličů se vyslovila pro připojení Krymské autonomní republiky a města Sevastopol k Ruské federaci. Již 17. března tak vyhlásil krymský parlament samostatnost a pod názvem Krymská republika požádal o možnost vstoupit do Ruské federace. Stejně tak požádali i představitelé města Sevastopol. Dva dny po referendu, 18. března 2014, podepsali krymský premiér Sergej Aksjonov, starosta Sevastopolu Alexej Čalyj a ruský prezident Vladimír Putin Smlouvu o připojení Krymské republiky a Sevastopolu do Ruské federace. Potud prostá fakta. Jak se ovšem na uspořádané referendum, vyhlášení samostatnosti a samotné připojení k Ruské federaci dívá mezinárodní a vnitrostátní ukrajinské právo?

Pokud na chvíli ustoupíme stranou od politických konotací, potažmo sociologických výzkumů a etnického charakteru Krymského poloostrova, a podívali bychom se na situaci čistě očima smluvního i obyčejového mezinárodního práva či vnitrostátního, tedy ukrajinského práva, stává se situace poměrně přehlednou. Určitá část samostatného suverénního státu uspořádala referendum o tom, zda si nadále přeje či nepřeje zůstat součástí daného státu. A to zcela samostatně. Bez ohledu na platnou ústavu a názor zákonodárců i politického vedení země. Následně, na základě výsledků referenda se od dané země odtrhla, vyhlásila samostatnost a z této pozice podepsala smlouvu o připojení se do jiného státního útvaru. Aplikováno na konkrétní situaci – byl to právě krymský parlament, který referendum uspořádal a následně i vyhlásil samostatnost. Základním problémem zůstává, že krymský parlament neměl nikdy k podobnému kroku dostatečné zákonné zmocnění. Čl. 92 odst. 13 a 18 ukrajinské ústavy[1] jasně stanoví, že státní hranice a teritoriální struktura země mohou být určeny a ustanoveny pouze a jenom ukrajinskými zákony. Ústava neupírá lidu možnost rozhodnout o těchto záležitostech formou referenda, nicméně toto referendum musí být vyhlášeno příslušnými státními orgány, a jelikož se jedná o záležitost dotýkající se celého státu, musí mít taktéž možnost se k němu vyjádřit všechny osoby, které jsou nadány volebním právem. Referendum vyhlášené krymským parlamentem tak v otázce zákonnosti selhává v několika aspektech – nevyhlásil jej k tomu legitimní státní orgán a možnost zúčastnit se jej byla omezena striktně na obyvatele krymské oblasti. Samotný Ukrajinský ústavní soud prohlásil ve svém rozsudku[2] z 14. března 2014 rozhodnutí o vyhlášení referenda za nezákonné a v rozporu s ukrajinskou ústavou. Krymský parlament tedy neměl právo referendum vyhlásit a výsledky referenda, ať už byly sebepřesvědčivější, nemohly být dostatečným právním základem pro odtržení Krymské autonomní republiky a města Sevastopol od Ukrajiny.

Vídeňská úmluva o smluvním právu z roku 1969[3] v čl. 7 písm. a) uvádí, že: „Z titulu svých funkcí a bez předložení plných mocí se za zástupce svých států považují… hlavy států, předsedové vlád a ministři zahraničních věcí, a to pro všechny úkony související se sjednáváním smlouvy.“ Čl. 8 dále stanoví, že: „Úkon související se sjednáním smlouvy a provedený osobou, která podle čl. 7 nemůže být pokládána za oprávněnou zastupovat stát pro tento účel, je právně neúčinný, ledaže je tímto státem dodatečně potvrzen.“ Ukrajinská ústava se k otázce sjednávání mezinárodní smluv vyjadřuje v čl. 87 odst. 32, kde orgánem nadaným pravomocí „k udělování souhlasu se závaznou povahou mezinárodních smluv“ je Verkhovna Rada Ukrajiny. Osobou s pravomocí ke sjednávání mezinárodních smluv je dle čl. 106 odst. 3 prezident země. Z norem vnitrostátního i mezinárodního práva tak jasně vyplývá, že stejně jako představitelé krymského parlamentu neměli pravomoc vyhlásit referendum o připojení Krymu k Ruské federaci a vyhlášení nezávislosti na Ukrajině, neměli také, jako političtí představitelé správní jednotky stále spadající pod ukrajinskou suverenitu a státní zřízení, pravomoc uzavřít s Ruskou federací jakoukoliv mezinárodní smlouvu, natož smlouvu o vstupu do federace.

S trochou nadsázky tak lze odtržení Autonomní krymského republiky z právního hlediska přirovnat k situaci, kdyby krajská rada nějakého českého kraje uspořádala referendum o odtržení tohoto kraje od České republiky a jeho připojení k některému z okolních států. Občané tohoto kraje by se v referendu vyslovili pro odtržení, kraj proto vyhlásil nezávislost a jeho hejtman by následně stvrdil připojení kraje k sousedními státu podpisem smlouvy s jeho prezidentem.

V souvislosti se situacemi, kdy dojde k faktickému odtržení určité části státu, ve které žije v zemi menšinové etnikum či obyvatelé odlišné národnosti, se často skloňuje právo národů na sebeurčení. Přestože toto právo uvádí Charta OSN, a to ji v druhém odstavci prvního článku[4], a hrálo významnou roli nejen např. v procesu dekolonizace[5], nelze jej automaticky stavět nad princip teritoriální integrity a suverenity. Názory na přesný vztah mezi právem národů na sebeurčení a principem teritoriální integrity a suverenity se v rámci diskurzu mezinárodního práva různí, obecně lze nicméně říci, že větší význam je dáván zachování stability a teritoriální integrity daného státu – vždy s přihlédnutím k individuální situaci.[6]  Část nauky například zastává názor, že právo národů na sebeurčení vstupu do popředí v okamžiku, kdy je daný národ státem, na jehož území žije, dlouhodobě vystavován takovému zacházení, které je v rozporu se základními lidskými právy.[7] Což ovšem není případ Krymského poloostrova a jeho obyvatel majících ruskou národnost.

Zajímavý je taktéž přístup ruského prezidenta Putina, který přirovnal situaci Krymu k odtržení Kosova.[8] Toto přirovnání, byť na první pohled lákavé, ovšem nemůže při hlubším zamyšlení obstát. Oproti Kosovu území Krymu a jeho obyvatelé za sebou neměli několik let krvavého ozbrojeného konfliktu doprovázeného etnicky motivovanými čistkami a zločiny proti lidskosti. Kosovo, oproti Krymu, bylo již po několik let pod správou mezinárodního společenství. Stejně tak rozhodně nelze říci, že by z Krymského poloostrova již po několik let zaznívaly důrazné a opakující se hlasy volající po nezávislosti či připojení k Ruské federaci. Situace Krymu je tak od Kosova značně odlišná.

Na závěr lze ještě krátce podotknout, že vzhledem k výše řečenému lze považovat vstup ruských ozbrojených jednotek a postupné obsazování krymských správních úřadů za závažné porušení mezinárodního práva, a to především za porušení zásady svrchované rovnosti a principu teritoriální suverenity. Z  pohledu ukrajinského práva bylo uspořádání referenda a vyhlášení nezávislosti protiprávní. Z pohledu mezinárodního práva nelze považovat smlouvu o přistoupení mezi Autonomní republikou Krym a městem Sevastopol na jedné straně a Ruskou federací na straně druhé za platnou a svým vstupem na území krymského poloostrova a zahájením správy nad touto oblastí porušila Ruská federace kogentní normy mezinárodní práva. Potud právo. Svět se ovšem neřídí pouze podle ústav, zákoníků a smluv. Dění kolem Krymského poloostrova tak zřejmě ještě bude velice zajímavé - z mnoha úhlů pohledu.

[1] Ústava Ukrajiny (originálním názvem „Konstytucija Ukrajiny“) v platném znění. Online dostupné na <http://en.wikisource.org/wiki/Constitution_of_Ukraine,_2010> [poslední přístup 03. 04. 2014]

[2] Rozhodnutí Ústavního soudu Ukrajinské republiky č. 1702-6/14 ze dne 06. 03. 2014. Online dostupné na <http://mfa.gov.ua/en/news-feeds/foreign-offices-news/20137-rishennya-konstitucijnogo-sudu-v-ukrajini-shhodo-referendumu-v-krimu> [poslední přístup 03. 04. 2014]

[3] Vídeňská úmluva o smluvním právu. (vstup v platnost 27. 01. 1980) 1155 U.N.T.S. 331; Ruská federace ke smlouvě přistoupila 29. 04. 1986. Ukrajina 14. 05. 1986.

[4] Charta OSN. Op. cit. Čl. 1 odst. 2:  „Cíle Spojených národů jsou tyto… rozvíjeti mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činiti jiná vhodná opatření na posílení světového míru.“

[5]  OSN VS RES 1514 (XV) Deklarace o udělení nezávislosti koloniálním zemím a národům A/RES/1514(XV)

[6] GUDELEVICIUTE, V.: Does the principle of self-determinatin prevail over the principe of territorial integrity? Int. J. of Baltic Law Vol. 2, No. 2 (duben, 2005) <http://au.tamilnet.com/img/publish/2009/10/Gudeleviciute.pdf> [poslední přístup 03. 04. 2014]

[7] CASSESE, A.: Self-determination of peoples: A legal reappraisal (Cambridge University Press, 1995)

[8] Putin: Crimea similar to Kosovo, West is rewriting its own rule book. Online přístupné na <http://rt.com/news/putin-address-parliament-crimea-562/> [poslední přístup 03. 04. 2014]

mezinárodní právo Ukrajina referendum Krym Rusko

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 3 komentářů

Václav | 17.08.2016 13:25
Malá důvěryhodnost textu vyplývá z neznalosti či snahy ovlivnit čtenáře?

Neúplné a zavádějící je výběr právních i souvisejících informací. S odstupem tolika let by ve výčtu právních skutečností neměla chybět při porovnání Krymu a Kosova informace o důvodech a datu podpisu platné smlouvy o umístění ruské základny na Krymu i důvodech a datu podpisu smlouvy o umístění americké základny v Kosovu. Důvodech proč i Slovensko neuznalo Kosovo. Jsou tato fakta pro vysvětlení "anexe" Krymu málo důležitá? I neprávní informace jsou pro pochopení situace na Krymu neúplná a mlžící. Nemám dostatek informací, ale právo by mělo být snad vysvětlitelné a pochopitelné i pro laiky. Pro ty není až tak důležité, co uvádí Putin, ale co chtějí a cítí obyvatelé. Jaký je ve srovnání Krym – Kosovo rozdíl v jazyku, v náboženství, míře bombardování civilního obyvatelstva? Kosovo podrobně neznám, před lety při dvou návštěvách na Krymu jsem ale neslyšel ukrajinský jazyk, v Praze mě navštívili 2 rodilí Ukrajinci, doma spolu mluví rusky (Před „anexí“ Krymu odsouhlasil ukrajinský parlament zákon, že jediný úřední jazyk na celém území je ukrajinština pro pochopení lze porovnat, jaký ohlas by obdobný zákon jediného českého úředního jazyka měl po roce 1989 v nerozděleném Československu). Z jazykových důvodů je příklad srovnání rozhodnutí Krymského parlamentu v porovnání s některým krajem v Česku výrazně naivní. Nebylo by vhodné článek alespoň trochu aktualizovat a doplnit? Václav

VladimírV | 02.01.2017 14:21
RE: Malá důvěryhodnost textu vyplývá z neznalosti či snahy ovlivnit čtenáře?

Souhlasím, Václave, text autorky je zcela tendenční, jako na objednávku ministra Zaorálka. Pro doplnění: Autorka úvodní rekapitulaci provedla počínaje 16. březnem - vyhlášením referenda. Co však tomu předcházelo? Proč ta skromnost? Proč nezmínit, že referendu předcházel nezákonný fašistický puč, finančně podporovaný a řízený západem, který násilně svrhl legální moc, která svoji agresi zcela zjevně i legislativně namířila na rusky mluvící část obyvatelstva Ukrajiny, což byl přímý podnět k vyhlášení referenda na Krymu. A argumentace s Kosovem je zcela úchylná, autorka by měla vědět, jak se v Kosovu genocida "vyráběla" ve spolupráci s USA aby to bylo, jak oni rádi říkají, "košer". Jsou ti krymští "Rusové" pěkní hajzlíci, když se od nezákonně vzniklé fašistické Ukrajiny odtrhli dříve, než to bylo podloženo tisíci oběťmi na lidských životech, aby to bylo "košer", tak jako v Kosovu, kde nyní stojí 2. největší americká vojenská základna v Evropě. Co myslíte, co by stálo dnes na Krymu. Že se autorka za svůj výpotek nestydí. Co kdybyste, Šárko, provedla rozbor legitimity ukrajinského majdanu? Ale ne, vy ne, nechci se od vás dozvědět, jak byl demokratický a spontánní.

jardan | 05.08.2017 12:12
Autorka si plete území kraje nebo okresu s územím autonomním.

Správní územní celek na úrovni kraje, okresu je něco naprosto odlišného od území s autonomními právy přiznanými třeba na základě národnostních práv velké menšiny obyvatel, která na daném území převyšuje. Krym byl původně autonomní republikou pouze správně přičleněnou pod správu Kyjeva, tak to bylo původně formulováno i v původní ukrajinské ústavě, po "Majdanu" svévolně pučistickou vládou změněné. Takže referendum o samostatnosti Krymu vyhlášené Krymským parlamentem je právoplatné. Přeji občanům Krymu vše nejlepší do dalšího života nezávislého na fašistické vládě Porošenkovy Ukrajiny.

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články