OSN. Místo, kde tvoříme právo - III. část
V této závěrečné části se autor zaměří na doktrínu The Rule of Law, která je příznačná zejména pro angloamerickou právní kulturu, avšak její dopady je možné sledovat i na území České republiky. Cílem OSN je prosazování The Rule of Law na vnitrostátní i mezinárodní úrovni.
The Rule of Law, neboli doktrína panství práva či právního státu, je problematikou, jež se týká každého jednotlivého státního uskupení a jeho občanů. Mluvíme o doktríně angloamerické právní kultury, která se v mnohém liší od kontinentálního pojetí právní kultury, a to zejména tím, že The Rule of Law nepramení primárně ze zákona, jako ze stěžejního zdroje práva, nýbrž stanoví maximu, kterou je stát právně vázán.
Problémem doktríny v závislosti na jejím historickém vývoji a přizpůsobování se rozvoji právního světa v jeho nesčetných a měnících se podmínkách je skutečnost, že odborná společnost nebyla do této doby schopna přijmout jednotnou definici The Rule of Law. Vývoj tohoto právního konceptu, byť užívá moderního názvu, lze sledovat už v antickém Řecku, Římě, Číně či Mezopotámii. Samotný princip The Rule of Law se vyvinul z principu vlády muže, neboli absolutistické monarchie, kde panovník stojí nad zákony země a dle jeho uvážení se mocenská centra státu zabývají, chceme-li směřují činnost státního aparátu k dosažení vytyčeného cíle v souladu s panovníkovou vůlí.
Aristoteles před více než dvěma tisíci lety řekl, že “The Rule of Law, neboli panství práva, je lepší než vláda jakéhokoli jednotlivce.”
V moderní společnosti je The Rule of Law považováno za klíčový jev, který má zabezpečit kvalitní a spravedlivou vládu země při řízení státního aparátu. Rozvoj jednotlivých států, jejichž politická, ekonomická a právní situace je v mnoha ohledech značně odlišná, se na pomyslné křivce vzájemně vzdaluje společnému smyslu harmonizace. Cílem OSN je prosazování The Rule of Law na vnitrostátní i mezinárodní úrovni.
Hlavní myšlenkou této mise je vybudovat respekt a dosáhnout oboustranného smíru v rámci probíhajících i možných budoucích konfliktů, chránit lidská práva a zachovat progresivní ekonomický vývoj. Základním principem doktríny je dosažení rovnosti v právu, počínaje od jednotlivce k samotnému státu by měl mít každý stejná práva a povinnosti. Klíčovou ideou, kterou The Rule of Law do společnosti vštěpuje, je právní stát, ve kterém žádná entita nestojí nad právem a je tomuto právu, ať už má formu zákona či jiné závazné právní normy, výslovně odpovědná.
Generální tajemník OSN vymezuje The Rule of Law jako princip vlády, ve kterém všechny osoby, instituce a ostatní entity zahrnující soukromé i veřejné právnické osoby, včetně státu odpovídají zákonům. Tyto zákony musí být veřejně vyhlašovány, bez rozdílu vynucovány a nezávisle judikovány, to vše v souladu s mezinárodními normami upravujícími základní lidská práva a standardy v této oblasti. Takové postupy samozřejmě též vyžadují opatření, jimiž bude zajištěno dodržování výsostného postavení práva, rovnost a odpovědnost před zákonem, rovné postavení při přístupu ke spravedlnosti, dělba moci, účast na rozhodování, právní jistota a samozřejmě procesní a právní transparentnost.
Prostředky jimiž se OSN snaží vštěpovat a bdít nad dodržováním The Rule of Law v jednotlivých státech jsou Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948 a Charta OSN z roku 1945. Průzkumy Světové banky ukazují procentuální četnost užívání a potlačování doktríny The Rule of Law v jednotlivých státech. Horní příčky úspěšnosti obsadily státy západní Evropy a Severní Ameriky, kde je doktrína dodržována v relaci od 90 do 100 procent. Percentil blížící se k bodu mrazu naopak nacházíme v oblasti střední Afriky a severní části Jižní Ameriky.
Spojené státy americké jako příklad státu s téměř stoprocentním dodržováním doktríny The Rule of Law je klasickou ukázkou moderní demokracie. Nejvyšší právní maximou USA je Ústava z roku 1787 jíž jsou podřízeni všichni vládní úředníci USA, což zahrnuje prezidenta, soudce Nejvyššího soudu, státní soudce a zákonodárce a všechny členy Kongresu.
Členské státy UNCITRAL se shodly, že obchod se ze své podstaty stává nejdůležitějším motorem ekonomiky, ekonomického rozvoje a zaměstnanosti. Odstranění diskriminace a společná politika v oblasti mezinárodního obchodního práva vede ke společné harmonizaci a odstranění překážek v této oblasti, jak zdůraznilo na svém posledním zasedání Valné shromáždění OSN. Členské státy nicméně došly ke shodě, že nebude jednoduché v návaznosti na veškeré zainteresované oblasti rozhodnout, jak doktrínu The Rule of Law správně užít.
Jak zdůraznila Rule of Law Unit (Koordinační skupina OSN pro The Rule of Law), je nezbytně nutné, abychom pokračovali ve snaze o rozšíření ochrany lidských práv, jejichž důležitost pro budoucí fungování vyjádřily samotné členské státy. Koordinační skupina pro The Rule of Law bude v tomto ohledu státům nápomocna v maximální možné míře. Hlavním cílem je zaměřit se zejména na oblasti oslabující ekonomiku členských států a najít efektivní řešení, zejména v rámci přijímání protikorupčních opatření. V tomto úsilí budeme pokračovat s iniciativou pro vývojovou stabilitu Global compact.
Jak ale vypadá vakuum The Rule of Law, tedy stát neposkvrněný aplikací této doktríny? OSN se v těchto zemích účastní misí na podporu a opětovné či prvotní vybudování The Rule of Law v nedotčeném státě. V prvé řadě se jedná o země zasažené konfliktem, jejichž právní systém ukazuje hromadící se znaky politického chaosu narážející na prvky diskriminace a jen stěží bychom zde hledali odrazy ochranářských požadavků lidských práv a standardů trestního práva. Zákony zde mohou být obsaženy v tištěných podobách sbírek zákonů, nicméně široké veřejnosti neznámy. Dalším problémem jsou soudní a policejní složky, jejichž primárním zájmem se v době nepokojů stalo hmotné a finanční zajištění na úkor spravedlnosti. Všechna práva chráněná v demokratické společnosti prostřednictvím mezinárodních dohod a listin ztrácí ve společnosti zasažené válečnými konflikty své místo. OSN se v těchto situacích snaží poskytovat nejrůznější druhy pomoci, které by měly v závěru vyústit v restrukturalizaci země a státního aparátu a nastolení moderní demokracie. Mluvíme o mezinárodních problémech jejichž řešení je v moderní společnosti nezbytné, avšak řádově otázkou let až desetiletí.
Další články
Když voda poškodí bytový dům: Kdy platí soused, kdy SVJ a kdy pojišťovna
Voda patří v bytových domech mezi nejčastější příčiny škod. Někdy za nimi stojí prasklá přívodní hadička k pračce, jindy netěsnící baterie, havárie společných rozvodů nebo přívalový déšť, který zaplaví sklepy a technické zázemí domu. Následky bývají v každém z těchto případů podobné: poškozené zdi, zničené vybavení, sousedské spory a náklady, které mohou rychle narůst do desítek i stovek tisíc korun.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (3. část)
V návaznosti na předchozí dva díly analyzuje tento článek otázku pracování doby a osobního výkonu práce, jakož i otázku metodiky související s návrhem zákona.
EET 2.0: na čem vůbec stojí slibovaných 14 miliard?
Schválení EET 2.0 Poslaneckou sněmovnou znovu rozvířilo ostrou debatu o skutečném fiskálním přínosu evidence tržeb a právní jistotě českých podnikatelů. Jaké jsou rozpočtové odhady Ministerstva financí i nezávislých ekonomů?
Outsourcing mzdové agendy: odpovědnost zůstává zaměstnavateli, smluvní ochrana ale může být silnější
Outsourcing mezd nepřenáší veřejnoprávní odpovědnost zaměstnavatele na dodavatele. To ale samo o sobě není argumentem proti outsourcingu. Rozhodující je, jak je nastavena smlouva, odpovědnost dodavatele, pojistné krytí a předávání podkladů. Právě zde může mít externí model oproti internímu zpracování významnou výhodu: prostor pro náhradu škody není omezen pracovněprávním limitem zaměstnance, ale je předmětem smluvního vyjednávání.
Technologická proměna člověka jako právní problém v práci a sociální péči
Exoskelet může ulehčit zádům pracovníka, chytrá protéza zpřesnit pohyb a domácí senzory umožnit člověku zůstat déle ve vlastním bytě. Technologie zde nevystupuje jako protivník. Často řeší skutečný problém: snižuje fyzickou zátěž, podporuje soběstačnost a nahrazuje kapacitu, kterou zaměstnavatel, rodina nebo sociální služba nemají.



