Trnitá cesta k humanitě: Díl II. - „Krev má vždy a všude stejnou barvu“

Druhý díl seriálu zaměřeného na Mezinárodní výbor Červeného kříže a jeho klíčové principy bude věnován principu nestrannosti. Proč je vlastně tak důležité zůstat na onom pomyslném „Území Nikoho“?

externí spolupracovník, Právní prostor.cz
Foto: Fotolia

Krev má vždy a všude stejnou barvu.“ - Jean Pictet

Druhý princip MVČK, princip nestrannosti, nazývaný také někdy jako princip rovnosti či nediskriminace, praví: „Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce nečiní žádné rozdíly založené na národnosti, rase, náboženství, sociálního zařazení či politické orientace. Pomoci jednotlivcům se věnuje výlučně úměrně jejich utrpení a prioritou jsou případy nejnaléhavější tísně." Princip nestrannosti tak, jak již jeho znění napovídá, přísně zakazuje brát při pomáhání tomu či onomu jednotlivci v potaz jakékoliv jiné faktory vyjma objektivní naléhavosti stavu jedince.

Po dlouhá staletí to byla především příslušnost k určité straně konfliktu, která primárně rozhodovala o tom, zda vůbec, a pokud ano, tak do jaké míry, bude např. raněným vojákům poskytnuta lékařská pomoc a ošetření. Vojáci z nepřátelského tábora bývali často ponecháváni svému osudu, a pokud jim byla vůbec poskytnuta pomoc, tak zpravidla až jako posledním – po ošetření vlastních vojáků, bez ohledu na to, jak vážný jejich zdravotní stav byl. Pomoc raněným znepřátelené strany tedy rozhodně nebyla automatická. Když chtěl H. Dunant po bitvě u Solferina ošetřovat nejen francouzské vojáky, ale i rakouské, musel si vyžádat povolení od francouzských státních orgánů. Toto se poprvé výrazně změnilo, alespoň na poli humanitárního práva, s vytvořením a přijetím První ženevské úmluvy v roce 1864, která jasně stanovila, že: „Voják vyřazený z boje zraněním či nemocí bude sebrán a ošetřen, ať patří ke kterémukoliv národu.“ Kritériem, na které se nesměl brát ohled, byla ovšem pouze národnost, až velká revize úmluvy v roce 1949 znění výrazně rozšířila na „S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku.“ Poslední část věty zároveň indikuje, že jakákoliv diskriminace je zakázána a kritéria uvedená v textu slouží pouze jako možné příklady. Zatímco do smluvního mezinárodního práva se princip nestrannosti, potažmo zákaz diskriminace, dostal v takto rozšířené podobě až po skončení druhé světové války, MVČK jej pojal jako jednu z klíčových zásad již v prvních letech svého fungování.

S principem nestrannosti je neodmyslitelně propojen výše zmíněný zákaz diskriminace. V praxi se tedy všechny složky Hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce musí striktně vyhnout jakékoliv formě diskriminace či naopak zvýhodňování, ať už jednotlivců či skupin, v průběhu jakékoliv své činnosti. Stejně jako je nepřípustné rozlišovat, komu bude pomoc či ochrana poskytnuta na základě jeho národnosti, příslušnosti ke straně konfliktu, politického smýšlení apod., tak se zaměstnanci a členové Hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce musí zásadně vyhýbat jakémukoliv ovlivnění na základě vlastních sympatií, orientace, náboženského vyznání a dalších podobných kritérií.[1]

Princip nestrannosti sice vyžaduje „nebranní stran“, tedy neupřednostňování té či oné skupiny nebo strany, na druhou stranu ovšem neznamená, že se všem osobám má dostat stejné kvantity pomoci či ochrany či že by měla být pomoc rozdělována např. dle známého principu „Kdo dřív přijde, ten dřív bere.“ Princip výslovně konstatuje, že pomoc je poskytována úměrně dle její potřeby, tedy stupni naléhavosti utrpení daného člověka. Čímž se po zákazu diskriminace dostáváme k druhé podstatné složce principu nestrannosti – zásadě proporcionality. Dle Jeana Picteta nás zásada proporcionality vede k tomu, abychom „ulevovali jednotlivcům od jejich utrpení v poměru k jejich utrpení a určovali prioritu podle míry urgentnosti“ a také k tomu, že: „Dostupná pomoc by měla být rozdělena s ohledem na relativní závažnost potřeb jednotlivce a dle jejich naléhavosti.“ Tedy, přednost má být dána vážně zraněným před lehce zraněnými, méně odolnějším skupinám osob – například dětem nebo starším lidem, před skupinami odolnějšími, urgentnějším případům před případy, které mohou počkat. Zásada proporcionality tak svým způsobem zavádí určitou míru nerovnosti – upřednostňuje určité osoby před jinými, ovšem stále se stejným cílem – poskytnout největší pomoc těm nejpotřebnějším, a tedy  - zachránit nejvíce životů a zmírnit co možná nejvíce lidského utrpení. Jak prohlásil výkonný více-president britského Červeného kříže v roce 1946, Sir John Kennedy, „Pro Červený kříž platí pouze jedno pravidlo – největší pomoc té největší potřebě.“

Z teorie do praxe – aplikace principu nestrannosti

Přestože se na první pohled zdá princip nestrannosti býti jasným a očividným, jeho reálná aplikace je náročná, čelí mnoha problémům a leckdy se také setkává s nepochopením či kritikou, ať už od veřejného mínění nebo zúčastněných států a jiných entit mezinárodního práva. Začněme nejdříve se samotnou aplikací a dodržování tohoto principu „v terénu“.

Jakým způsobem se princip neutrality aplikuje v reálných situacích, si můžeme přiblížit na příběhu z protivládního povstání v rámci „arabského jara“[2] v Egyptě. Členka egyptského Červeného půlměsíce popisuje situaci, kdy členové Červeného půlměsíce poskytovali pomoc protestujícím zraněným při potyčce s vládními vojáky a jeden z dobrovolníků jí přišel oznámit, že našel zraněného vládního vojáka, a ptal se, zda mu může pomoci či nikoliv, neboť to byla právě armáda, která měla na svědomí většinu zraněných, které právě ošetřovali, a on měl obavy, že by mohl být obviněn z napomáhání právě těm, kteří sami útočí. Dle principu nestrannosti je zřejmé, že právě v takovéto situaci bylo právem i povinností členů a dobrovolníků Červeného půlměsíce pomoci nejen zraněným protestujícím, ale také samozřejmě i zraněnému vládnímu vojákovi, neboť Hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce „Tu není pro jednu či druhou stranu konfliktu, ale je tu pro ty, kteří potřebují pomoc, bez přidávání se k té či oné straně nebo názoru.“[3]

V některých případech bývá ovšem těžké rozlišit, která ze zúčastněných osob či skupin vyžaduje pomoc urgentněji. V ideálním světě by bylo dostatku pomoci pro všechny, nicméně ve světě reálném, kde jsou prostředky omezené, bývá někdy nutné učinit rozhodnutí a stanovit, kdo bude mít přednost. Častým problém Hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce, především pak národních společností, bývalo a stále ještě někdy je upřednostňování vlastních státních příslušníků před cizinci.

Oprávněná kritika či nepochopení?

Reálná aplikace principu nestrannosti se někdy, především ve vypjatých situacích ozbrojených konfliktů, setkává s kritikou a, dle mého názoru, také s určitým nepochopením jeho podstaty i samotné pozice a funkce MVČK. Podstatou MVČK je humanita, nestrannost a neutralita. Nestrannost, zjednodušeně řešeno, znamená dívat se pouze na míru utrpění, nikoliv na národnost, rasu, ale také například na činy. Těžce zraněný voják, který včera umučil dva vesničany a nařídil útok na místní nemocnici, bude mít stejné právo na ošetření jako těžce zraněný vesničan. Jestliže budou vojákova zranění vážnější, bude mít přednost on. I toto je ona nestrannost, která bývá někdy nejen pro osoby přímo i nepřímo zapojené do boje těžko pochopitelná a snesitelná. Ze své pozice a na základě principu neutrality, kterému se budeme věnovat v následující kapitole, MVČK nebere při poskytování pomoci ohled na to, kdo daný konflikt začal či nezačal, neřeší, kdo je oběť a kdo útočník. Zraněným osobám se dostává ošetření a pomoci na základě toho, že jsou lidé a že pomoc potřebují. To jsou jediné dvě podmínky. Na ostatní faktory se nebere ohled.

V roce 2010 vyvolal vlnu pozdvižení a v některých případech i kritiky[4] článek britského deníku The Guardain[5], ve kterém noviny přinesly informace o tom, že MVČK v Afghánistánu poskytoval od roku 2006 kurzy první pomoci a taktéž sady první pomoci (lékárničky), a to jak afghánské policii, tak i příslušníkům Talibanu[6], radikální ozbrojené opoziční skupině. Dle informací The Guardian měl MVČK v samotném dubnu 2010 poskytnout lékařský výcvik více než 70 příslušníkům Talibanu včetně některých vysoce postavených představitelů. Mluvčí MVČK Christian Cardon uvedl, že organizace v reakci na článek obdržela rozhořčené zprávy od lidí z celého světa. Stejně tak měla být tato činnost MVČK považována představiteli afghánského ministerstva obrany za přinejmenším vysoce kontroverzní.[7] Je žádoucí dodat, že vedení NATO na uveřejněné informace reagovalo slovy mluvčí organizace v Kábulu následovně: „NATO chová vysoký respekt pro humanitární práci vykonávanou MVČK a uznává, že pro její vykonávání je nezbytné, aby byla činěna nestranně.“

Přes některé nesouhlasné či váhavé reakce právě tento případ byl typickou ukázkou aplikace principu nestrannosti. Jestliže školení a lékařskou výbavu dostávaly afghánské policejní a bezpečnostní jednotky, MVČK s cílem poskytovat všem stranám konfliktu stejnou ochranu a pomoc se rozhodl umožnit totéž i druhé straně účastnící se vnitrostátního ozbrojeného konfliktu – tedy příslušníkům Talibanu. Opět bez ohledu na to, řečeno s určitou nadsázkou, komu vládne „temná síla“. Slovy Jeana Picteta: „Nelze sloužit zároveň spravedlnosti a dobročinnosti. Je zapotřebí si vybrat. Červený kříž si již před dlouhou dobou zvolil dobročinnost.“

Důraz MVČK na nestrannost a neutralitu se projevil i 80. letech v Kambodže. Princip nestrannosti a neutrality vyžadují, aby MVČK mohl nabídnout pomoc a úlevu od utrpení všem stranám v konfliktu. Z tohoto důvodu v roce 1979 MVČK odmítl distribuci potravin v hladověním zubožené Kambodže, neboť nemohl získat ujištění, že bude moci doručit potraviny všem – jak bývalým příslušníkům Rudých Khmerů, tak i obětem jejich režimu. Jiné mezinárodní organizace, například Oxfam, se oproti tomu rozhodly na limitace přistoupit, aby se potraviny dostaly alespoň k některým z hladovějících.

Třetí díl seriálu se bude věnovat principu neutrality.


[1] The Fundamental Principles of the Red Cross: Commentary by Jean Pictet. International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies. 1979. <http://www.ifrc.org/PageFiles/40669/Pictet%20Commentary.pdf> [11. 4. 2012]

[2] Viz. Arab Uprisings. BBC News. <http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-12813859> [poslední přístup 12. 4. 2013]

[3] Video: Impartiality: view from a Red Crescent volunteer in the field. MVČK, 2013. <http://www.icrc.org/eng/resources/documents/audiovisuals/video/2013/01-22-egypt-video-impartiality-neutrality.htm> [poslední přístup 11. 4. 2013]

[4] ALBON, CH.: Taliban Combat Medicine, ICRC Neutrality. Conflict Health. 2010. <http://conflicthealth.com/taliban-combat-medicine-icrc-neutrality/> [poslední přístup 11. 4. 2013]; Taliban learning first aid from Red Cross workers. The Washington Times. 26. 5. 2010.  <http://www.washingtontimes.com/news/2010/may/26/taliban-learning-first-aid-from-red-cross-workers/?page=all> [poslední přístup 11. 4. 2013]

[5] Red Cross gives first aid lessons to Taliban. The Guardian. 25. 5. 2010. <http://www.guardian.co.uk/world/2010/may/25/red-cross-first-aid-taliban> [11. 4. 2013]

[6] Viz. Terrorist Organization Profile: Taliban. National Consortium for The Study of Terrorism and Responses to Terrorism. University of Maryland. <http://www.start.umd.edu/start/data_collections/tops/terrorist_organization_profile.asp?id=4279> [11. 4. 2013]

[7] Red Cross oves first aid lessons to Taliban. op. cit.; Red Cross Unapologetic About Taliban First-Aid Help. NPR. 26. 5. 2010. <http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=127138105> [poslední přístup 12. 4. 2013]

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu