„Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří si v časech morální krize zachovávají svou neutralitu.“ - Dante Alighieri (Božská komedie)
Jestliže o principu nestrannosti řekneme, že se někdy setkává s kritikou a nepochopením, pak o princip neutrality toto platí minimálně dvojnásob. Samotný princip neutrality sestává ze tří hlavních složek – vojenská neutralita, ideologická neutralita a důvěryhodnost. Po představení principu neutrality jako celku se na každou jeho část zaměřím podrobněji.
„Aby si Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce uchovalo důvěru všech, neúčastní se nikdy na nepřátelských akcích ani na sporech politického, náboženského, rasového či ideologického rázu.“[1]
Pojem „neutralita“ (neutral, neutralité) pochází z řeckého „neuter“[2], neboli volně přeloženo „ani jeden, ani druhý“. Neutralita tedy představuje do určité míry negativní závazek – nestát se součástí té či oné strany, nepřidávat se, nepřiklánět se, nepodporovat. „Nebýt ani jedno.“ Stejně tak pro MVČK princip neutrality představuje sebeomezení, neboť: „Neutrální člověk odmítá tvořit si názor.“ V tomto se liší od principu nestrannosti, který naopak požaduje „posouzení situace dle předem stanovených pravidel“. Neutralita tedy pro MVČK vytváří limitaci v jeho chování – např. zdrženlivost v odsuzování činů různých politických subjektů. Oproti tomu princip nestrannosti klade na organizace povinnost činit - přistupovat ke všem stranám konfliktu stejným způsobem.
Členové a dobrovolníci MVČK nejsou povinni být vnitřně názorově neutrální, ale musí se tak chovat a vystupovat. Hlavním cílem tohoto přístupu, neutrality a neutrálního postavení, je, jak vyplývá z první věty znění principu, zachování důvěry a důvěryhodnosti MVČK vůči všem stranám konfliktu. Pokud by byla organizace podezírána z toho, že se přiklání k jedné ze stran sporu, vynáší strategické informace nebo ať už přímo nebo nepřímo jedné ze stran napomáhá, vážně by to poškodilo její důvěryhodnost a vedlo by to ke ztrátě jejího specifického postavení – a tím pádem tedy velmi pravděpodobně i ke ztrátě možnosti dostat se k osobám, které pomoc potřebují. Princip neutrality je naprosto zásadní nejen pro efektivní a smysluplné fungování MVČK, ale také pro samotné přežití organizace. Právě díky jeho striktnímu dodržování je organizace schopna operovat v situacích a oblastech, do kterých byl jiným, politicky či ideologicky orientovaným organizacím vstup zakázán. Například během ozbrojeného konfliktu v Somálsku v 90. letech 20. století byl MVČK jedinou organizací, které byl umožněn přístup do mogadišského přístavu.
Vojenská neutralita
Vojenská neutralita MVČK znamená, že „Červený kříž se nebude přiklánět na žádnou ze stran v jakémkoliv typu ozbrojených konfliktů.“ Dle Ženevských úmluv osoby starající se o zraněné nebo nemocné, ať už se jedná o příslušníky vojenského zdravotního personálu nebo členy Národní společnosti Červeného kříže, jsou chráněny a musí být chráněny – a to i na bitevním poli. Stejně jako např. nemocnice je tento zdravotnický personál chráněn a nesmí na něj být útočeno. Esencí tohoto pravidla je mimo jiné skutečnost, že takovýto personál se boje neúčastní, neparticipuje na něm, nepomáhá mu – stojí mimo něj a jeho hlavním cílem je pomáhat zraněným a nemocným. Jedná se tedy o minci, která má dvě strany – na zdravotnický personál, potažmo do této kategorie právě můžeme zařadit i členy Červeného kříže, není útočeno, je chráněn a účastníci konfliktu jsou povinni jej vnímat jako nestranný a „nezatahovat“ jej do boje. Na straně druhé je zde ovšem povinnost těchto osob jednat neutrálně a vyhnout se jakémukoliv, ať už přímému či nepřímému, zapojení či vměšování se do bojů a ozbrojených operací. A samozřejmě nezneužívat svého postavení. Jak uvádí J. Pictet, jedním z nejzávažnějších porušení principu neutrality by bylo například tolerovat umístění vojenského pozorovacího stanoviště na střeše nemocnice.
Součástí vojenské neutrality MVČK je také pravidlo, že členové a mise MVČK s sebou zásadně, ať už se vydávají na jakékoliv území včetně bojového, nenosí zbraně a cestují neozbrojeni, nepřijímají ozbrojenou ochranu a cestují zásadně pouze v neozbrojených vozidlech.[3]
Ideová neutralita
Ideová či také ideologická nebo názorová neutralita staví MVČK mimo politické systémy, náboženské smýšlení, rasové předsudky či různé ideologické směry a druhy smýšlení. Ideová neutralita je odstupem, který si MVČK drží od všech možných druhů ideologií, kromě své vlastní.
Přestože MVČK nevyznává žádnou politickou ideologii či orientaci kromě své vlastní, bylo by naivní se domnívat, že se MVČK otázky politiky a politického dění zcela vyhýbají, neboť realita je právě opačná. Dle D. Forsytha je MVČK „v širším slova smyslu naopak vysoce politická organizace, neboť je veřejným lobbistou tlačícím veřejné autority k akceptaci a implementaci takových veřejných opatření a politik, které budou sloužit ve prospěch obětí konfliktů.“ Toto je jeden úhel pohledu, ze kterého je zřejmé, že se MVČK nemůže, už ze své podstaty, zcela od politické sféry odtrhnout – už z toho důvodu, že samotná organizace určitý politický tlak vytváří. Neopomenutelným faktem také je, že to, že konáme s neutrální motivací, ještě neznamená, že naše činy vytvoří politicky neutrální následky. I ty nejzákladnější aktivity mohou určité straně konfliktu pomoci více než druhé. Toto se projevilo například v 60. letech v Řecku, kdy samotná přítomnost MVČK v zemi – organizace se zajímala o situaci tehdejších politických vězňů, do určité míry podpořila legitimitu vojenského vedení, které svrhlo v zemi demokratický režim.
Jak uvádí D. Forsythe: „Není nic takového jako absolutní neutralita.“, navíc „Část humanitární politiky spočívá v kalkulování, jak propagovat [svou] neutrální reputaci ve světě politických sil.“ MVČK se za celou svou historii především snaží působit dojmem neutrální organizace a mít pověst neutrální organizace, neboť samotní představitelé MVČK jsou si velice dobře vědomi, že zachovávání neutrality někdy spíše připomíná chůzi po velmi tenkém laně než procházku po jasně vyznačené pěšině. J. Pictet přirovnával to, jak se organizace potýká s politickými událostmi k plavci ve vodě. Stejně jako plavec do vody je MVČK ponořen do politiky až po krk, pokud chce ovšem pokračovat dále, nesmí se té vody (politiky) nalokat, jinak se do ní ponoří a utopí se.
Pozitivní zprávou je, že i po 150leté historii, a to i přes otevření a zpřístupnění archivů dokumentující činnost MVČK např. ve Vietnamské válce a válce na Korejském poloostrově, existují jen minimální podezření, že by se organizace někdy snažila úmyslně přiklánět určitému státu nebo politické straně. Tedy s výjimkou situace za druhé světové války, kdy výrazně podléhala prioritám švýcarského státu. Ne vždy je však MVČK s přesvědčováním zúčastněných států a stran konfliktu o své neutralitě úspěšný. Během první války v Perském zálivu v letech 1980 až 1989 íránští představitelé dočasně odepřeli delegátům MVČK přístup k válečným zajatcům právě s tvrzením, že organizace je zaujatá a nepostupuje neutrálně. Obecně vzato se však většinou MVČK daří zúčastněné strany o své neutralitě přesvědčit.
„Mluviti stříbro, mlčeti zlato,“ praví známé přísloví. Jednou ze základních zásad, kterými se Mezinárodní výbor Červeného kříže řídí, je záruka naprosté diskrétnosti a důvěrnosti. Proč může mít smysl mlčet, přestože jste přímými svědky porušování humanitárního či mezinárodního práva? Na to se pokusí odpovědět čtvrtý díl seriálu zaměřeného na charakter a činnost Mezinárodního výboru Červeného kříže.
[1] Základní principy Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Noviny Červeného kříže, číslo 1. 2011.
[2] Neuter. The Free Dictionary. <http://www.thefreedictionary.com/neuter> [poslední přístup 11. 4. 2013]
[3] STECK, R.: In Its Humanitarian Action, the International Committee of the Red Cross Strict Neutrality and Secrecy. The European Insitute. Září 2010. <http://www.europeaninstitute.org/August-September-2010/in-its-humanitarian-action-the-international-committee-of-the-red-cross-applies-strict-neutrality-and-secrecy.html> [poslední přístup 12. 4. 2013]
Diskuze k článku ()